Články autora: Jaroslav Tuček

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 384)

Vše patřilo všem a nikdo nepracoval. Také proč. Byl komunismus... Aneb Mudrování nad nedokončenou premiérou adaptace jurodivého románu Andreje Platonova Čevengur v HaDivadle.

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 383)

Pozor, i ve snu jste sledováni. Máme pod kontrolou vše... Aneb Mudrování nad Kafkovou Amerikou v Huse na provázku.

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 382)

Troufám si tvrdit, že jsem byl přítomen zrodu uměleckého počinu aneb Mudrování nad muzikálovou Annou Kareninovou studentů divadelní fakulty JAMU.

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 381)

Dělej, ty píčo, copak kurva nevíš, jak se šuká? aneb Mudrování nad Láskou v době těla ve svatyni Buranteatru.

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 380)

Vaňkovka stále ještě zářila, jen lidé se z ní vytráceli a na Brno se snášela voňavá noc… aneb Mudrování nad Prknem a Aljaškou v brněnské Vaňkovce.

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 379)

Ve svitu baterky jsem na programu zahlédl větu: Všechnu moc imaginaci! aneb Mudrování nad dýmy a závany Pitínského inscenace ´68 v HaDivadle.

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 378)

Šumění a chlad mi připomenuly historku z tuze dávného dávna, z doby mé odpovědnosti za chod a existenci dvou souborů – Hadivadla a Divadla na provázku. Aneb Mudrování vzpomínkové o zapomenutém příběhu.

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 377)

Je to těžké, kolegové i přátelé odcházejí víc a častěji. Nic není, jak bývalo. Aneb Mudrování k poctě vzdorného Mojmíra Hegera.

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 376)

Proč orchestr nezahrál také Nad Tatrú sa blýská, hromy divo bijú? aneb Mudrování nad brněnskou Libuší v zajetí velkých kašírovaných hlav.

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 375)

Pamatuji doby, kdy se o uskupení výtvarníků, spisovatelů, básníků a divadelníků hovořilo šeptem a potají aneb Mudrování nad vernisáží výstavy Sdružení Q na brněnské Nové radnici

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 374)

A také mě rozčiluje, jak hnusně se k němu pražští flamendři chovali… aneb Mudrování k poctě tanečníka a choreografa Iva Váni Psoty.

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 373)

Pod okny proudí děti do komínské základní školy. Mám z toho radost. Děti se jdou učit býti vzdělanými… Aneb Mudrování poprázdninové.

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 372)

Pane kolego, pamatujte si, jsme tady jenom půjčený aneb Mudrování na konec prázdnin.

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 371)

Dílem náhod jsem se stal majitelem stohu knih z odkazu režiséra a herce Státního divadla Brno Stanislava Fišera aneb Mudrování prázdninové o pokladu náhody historické ceny.

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 370)

V rybnících hynou ryby, na polích žhne úroda, vody je málo. Prázdniny pomalu končí, co nevidět bude zima. Aneb Prázdninové mudrování jen tak.

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 369)

Díky Zdeňkovým pozváním jsem se naučil chodit na koncerty duchovní hudby a mít ji rád aneb Mudrování prázdninové: Se skladatelem Zdeňkem Pololáníkem v divadle na Výstavišti.

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 368)

Bojím se, že se blíží okamžik, kdy v mé opuštěné domácí knihovně někdo objeví odrbané svazečky divadelních mouder, která kdysi bývala pravdami aneb Mudrování prázdninové: Byla jednou jedna paní profesorka.