Články autora:
Slovo na rozloučenou
Tento fejetonek kráčí v řadě předchozích třiasedmdesáti, jako kráčela ta postarší paní v nedávném dezolátním průvodu Prahou. Spatřil jsem ji na Malostranském náměstí někdy v posledním týdnu před Velikonocemi. Pajdala za vlajkonoši a bubeníky až na sám závěr...
O Velikonocích
Dnes hodlám psát o Velikonocích, nikoli však o krásné prastaré legendě o zmrtvýchvstání, nýbrž o způsobu, kterým byla v mé duši nahrazena vejci vařenými natvrdo.
O hororech a úhlu pohledu
Čas od času zajíždím do vesnice, v níž jsem prodal matčin rodný dům. Prohlížím si stavení a zahradu a s hrůzou vzpomínám na oněch patnáct let dřiny, kdy jsem budovu dával do obyvatelného stavu. Říkal jsem tenkrát všem, kdo mě litovali, že to dělám místo sportu.
O Strace, Malině a jiném dobytku
Jo, kdyby byli ti protestující v pondělí 19. února dorazili do Prahy kravskými potahy, to by byla jiná. To by mělo daleko širší dopad.
O pletení se do cizích věcí
Včera odpoledne jsem se milou shodou okolností ocitl v jednom předměstském baru. Dostal jsem privilegované místo u barpultu a stal jsem se terčem cílené laskavosti místních štamgastů; sedělo nás tam celkem šest.
O změnách a doktoru Faustovi
Změny mi vždycky vadily. Nejde mi jen o to, jak praví moudrost, dnes už zlidovělá, že každá změna je vždycky k horšímu, ale vadí mi především, jak je změna pro život člověka matoucí.
Pohádka o kočkách a králících
Na podzim navštívil naši malostranskou zahrádku šedomodrý obr. Už dlouho předtím se k návštěvě schylovalo, vyžádala si ji vlastně k osmým narozeninám naše kočka Blaženka.
O zbraních a lidech
Před lety na semináři tvůrčího psaní přišla řeč na zbraně. Zeptal jsem se na ně svých studentek, protože jejich literární tvorba se hemžila násilnými akcemi za použití nejrůznějšího střelného náčiní.
Ze života trhovce a jarmarečníka
Po plzeňském Bookfestu, který se konal počátkem prosince, trávil jsem i poslední předvánoční víkend prodejem knih našeho rodinného nakladatelství Limonádový Joe, s. r. o., tentokrát na pražském jarmarku Knihex.
O slavení a stávkování
Já stávkuju rád. Poprvé jsem měl to štěstí v roce 1968, hned po nástupu na SVVŠ (to byl takový paskvilný předchůdce dnešních gymnázií, střední všeobecně vzdělávací škola).
Nerozumím, neprovádím!
Nerozumím, neprovádím! Věta, která mě okouzluje už od roku 1976, kdy ji poprvé pronesl jeden můj kamarád, když měl noční službu dozorčího roty. Naše ztracená jednotka v Mikulovicích u Jeseníku měla být probuzena ve čtyři hodiny ráno ostrým hvizdem dozorčí píšťaly a...
O ztracených špercích a nových vulgarismech
Poslední dobou velmi sprostě nadávám polohlasem, to se ani nedá citovat. Většinou se k vulgarismům uchyluji tehdy, když se něco pokazí, zvorá, neřkuli posere.
O predátorech a lidech
Sedíme si tuhle s kamarády na opuštěné pláži, modrý Jadran šplouchá, až by se člověku chtělo zazpívat si nějaký umrněný cajdák na to téma.
O tvůrčí lenosti
Já jsem v podstatě neobyčejně líný člověk, proto mě vždycky překvapí, když mi vyjde nějaká pěkně tlustá kniha.
O koncích a nových začátcích
Už jsem se sice v minulosti na stranách DN hlásil k Werichovu citátu, že člověk se celý život vzdává něčeho lepšího ve prospěch něčeho horšího, ale dnes musím svůj názor přece jen poopravit.
Obrázky z Ukrajiny
Koncem července jsem se zúčastnil zahájení Měsíce autorského čtení, který každoročně pořádá nakladatelství Větrné mlýny.
Jirka Černý
Jeho smích v publiku vydal za celou rotu motostřelců. Ale kvůli tomu jsem si ho s sebou na představení nevozil.
