Články autora:
O mluveném slově písemně
Ve středu 2. listopadu jsem si po mnoha letech zahrál v divadle Semafor. Byl to můj první samostatný koncert od března 1989. Tehdy mi Jiří Suchý půjčil sál i s diváky, abych si tam mohl nahrát desku Zabili trafikantku. Řekl mi: K nám choděj dobrý lidi, oni se smějou a tleskají...
O změnách k horšímu a písmenu Z
Mívali jsme na Malé Straně v Mostecké ulici takovou malou šikovnou spořitelnu, pro kterou by slovo „banka“ bylo přehnané; i když co já vím, možná že tam někteří nosili opravdu veliké prachy.
O cenách a zastropovávání
Všichni teď hovoří o cenách – cena elektřiny, cena plynu, ceny potravin… V této souvislosti se dokonce v médiích objevilo nové slovo: zastropování.
Poslední komentáře
- on BLOG: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 91) Vážený pane Štěpaníku, ano, přiznávám se: moje bio…
- on Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 936) Milý pane Tučku, neklesejte na mysli. Jsem přesvěd…
- on BLOG: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 91) Pane Orte, děkuji za pěkný a fundovaný dodatek k m…
- on BLOG: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 91) V roce 1920 se Liška Bystrouška představuje čtenář…
- on Zemřela Jelena Mašínová Pro mě nezemřela, je součást Pavla Kohouta a ten j…
- on Jiří Schmiedt: Slunce zapadá jak nebesa krásných křídel (No. 16) Mě ty Vaše vzpomínky baví. Hlavně tou upřímností.…
- on Zemřel Rudolf Stärz Děkuji vám, že věnujete pozitivní vzpomínku nebo s…
O volbách
Za komunistů jsem si naivně myslel, že se volbám vydržím vyhýbat až do smrti. Oni tomu říkali „občanská povinnost“, ale já se před ní obvykle ani nemusel skrývat na půdě nebo v jiné ilegalitě, já jsem chyběl, byli jsme s Honzou Burianem někde na turné.
O strachu, jádru, lásce a naději
Člověk se s tím strachem nakonec naučí žít. Nějaký definitivní závěr je v plynutí času tak jako tak neodvratný, proč se tedy děsit právě tímto konkrétním (jaderná válka, vážná choroba, kataklyzma jakéhokoli druhu, nepřátelská invaze z vesmíru…).
O lidové písni, pivu a behaviorismu
Když při představení uvádím svoje písničky, často říkám, že jsou to jen zážitky ze života, že nemám žádnou fantazii – co nezažiju, to nenapíšu.
O vepřích na vinici
Jsme se ženou na dovolené v Provence. Bydlíme v nóbl rezidenci pro střední třídu. Ale francouzská střední, to je něco jiného než česká.
O dávání pryč a jiných hrátkách se smrtí
Se smrtí si dovedou hrát akorát básníci, a to pouze v raném mládí. Jakmile se jim přehoupne čtyřicítka, hrátky dostanou příliš ponurou příchuť možného a blízkého a v samém závěru bytí to pak vypadá, že beztak odjakživa jenom tahali čerta za nožičku. Slova dovedou...
O selhání proroka i ubytovatele
Jako prorok jsem tentokrát selhal. V minulosti na mě bývalo téměř stoprocentní spolehnutí, co jsem předpověděl, to se taky stalo. Od počasí po konec bolševické éry a odchod Rusáků, vše pouze s nepatrnou časovou odchylkou. Dnes ale smutně konstatuji, že jsem o svoje...
Žalozpěv dosluhujícího prezidenta
Nepatřil jsem k nejbližšímu okruhu Havlových přátel, myslím ale, že se mohu s čistým svědomím prohlásit za kamaráda. V nejbližším okruhu bylo totiž evidentně možné hovořit velmi volně a nezávazně – o alkoholu, ženách, frivolních stránkách života. Já jsem to...
Pohyblivý cíl
Vážení, posílám ještě jednou písničkový text, tedy poezii. Pevně doufám, že do příštího termínu už válka skončí ruským debaklem a já se budu moci vrátit k psaní fejetonů jako dřív. Zatím by mi to moc nešlo. Všechna nová slova mi připadají nicotná a zbytečná, ale...
Kdyby smrtka měla mladý
Přátelé, prosím ještě jednou a pak možná naposledy příště – báseň. Já o válce jinak neumím… Lidi se tisíc let mydlej a mydlej, bouraj si baráky, ve kterejch bydlej. Bouraj si baráky, střílejí zrádce, některý z nich to maj v popisu práce. Mají se na mušce, kdo koho...
Nebylo by špatné
Chtěl jsem napsat něco aktuálního k situaci, ale nejde mi to. Líp to neumím, než jsem se vyjádřil před lety.
O školní i jiné šikaně
Za mých školních časů se slovo šikana moc často nepoužívalo, dokonce ani sama skutečnost se příliš vážně nebrala. Silnější děti odjakživa ubližovaly slabším, stejně jako v armádě mazáci trápili bažanty.
O tvůrčím psaní, mladé generaci a plané sebevraždě
Někdy se mi zdá neuvěřitelné, že já, který jsem nikdy neměl žádné pedagogické ambice a vždycky jsem spíš tíhl ke rčení „Kdo umí, umí, kdo neumí, učí“, už pomalu dvacátý rok učím.
O olympijské myšlence, hustotě moči a slzách nad stříbrem
Tyto digitálně totalitní olympijské hry byly asi to nejkrásnější, co mě v životě mohlo potkat, přestože jsem sám nesoutěžil. Chvíli jsem litoval, avšak detailní pohledy kamer do tváří znehodnocujících se mi všechno vynahradily.
O dějinném vývoji k lepšímu a Trumpových příznivcích na Kampě
Pro nesnesitelnost prvobytně pospolného jha bylo toto zločinné zřízení odstraněno a nastolen byl pokrokový otrokářský řád.