Články autora: Josef Herman

Prožluklá svoboda občanská

5/2019 šéfredaktora

Připomenutí

4/2019 Jak Luděk Munzar začínal s amatéry V minulém čísle Divadelních novin vzpomínal Jan Císař na herecké začátky Luďka Munzara. Bylo to v roce 1950, stalinisté se snažili ovládnout všechny sféry společenského života a divadlo považovali za důležitý nástroj „inženýrství...

Opera pro spojený svět

4/2019 Tak zní slogan projektu Opera Vision, který založilo a zřizuje evropské sdružení operních společností a festivalů Opera Europe.

Chodec brouzdající životem

4/2019 Mám rád knihy, v nichž autoři dají nahlédnout do svého uvažování o světě, který je obklopuje. Do svých ideálů, lásek, přesvědčení, do záležitostí, které zvenku nejsou na první pohled patrné. Za takovou považuji třeba publikaci nedávno zemřelého režiséra Petra Weigla...

Ztraceni ve sloupoví

4/2019 Motto inscenace opery Giuseppa Verdiho Don Carlos v Národním divadle v Brně je dobré číst jako název abstraktního obrazu, který napoví, jak se na něj dívat: Je důležitější, jak člověk osud přijímá, než to, jaký ten osud je.

Skončí to dobře?

4/2019 Na setkání s vybranými médii informoval ve středu 6. února designovaný umělecký ředitel Opery Národního divadla, co hodlá dělat s operními soubory Národního divadla.

Připomenutí

3/2019 Jestli jsme dnes překvapeni nečekanými politickými přemety umělců, stojí za to připomenout malou epizodu Vlasty Buriana, o jehož demokratickém smýšlení by dnes sotva někdo pochyboval. Jenže v jeho divadelním časopise Přestávka Burianova divadla najdeme v polovině třicátých...

Zaráz a bez oficialit

3/2019 Slovácké divadlo v Uherském Hradišti a Městské divadlo ve Zlíně potřetí uspořádaly přehlídku svých inscenací rázovitě nazvanou Zaráz. Žádné oficiality, po třech představeních z každého divadla ve třech dnech. A o každém debata.

Kritické teze Josefa Hermana (No. 1/2019): Vlasy

Legendární rockový manifest o květinových dětech se v Divadle Kalich stal nezáživnou učební látkou.

Připomenutí

2/2019 Theatregraph Emila Františka Buriana Theatregraphem označoval E. F. Burian (EFB) propojování reálného i reprodukovaného zvuku a fotografického i filmového obrazu s děním na jevišti. V rozmezí let 1936–1938 tím způsobem stvořil čtyři legendární inscenace (Frank Wedekind:...

Operní Evropou

2/2019 Evropská města nabízejí bohatý operní program. Přinášíme kritické postřehy i zamyšlení z přímé návštěvy několika divadel, jimž je přes veškerou různost společná snaha o dokonale hudebně provedené a vizuálně atraktivní inscenace.

Humor z dob normalizace

2/2019 Supraphon mapuje tvorbu Semaforu pečlivě. Po velkorysých kompletech věnovaných Jiřímu Suchému se už potřetí stejně pečlivě vrátil k tvorbě Miloslava Šimka na deseti kompaktech pod názvem Šimek & Sobota komplet 1977–1983. Z nabízeného výběru, sestaveného Janem Richterem,...

Vzpomínat na časy šťastné

2/2019 Šéfdirigent opery Divadla F. X. Šaldy miluje romantické kusy, pozapomenuté nebo vůbec nehrané. Režisérka Linda Keprtová je pravidelně převádí do strohé jevištní podoby a ubírá tím rozevlátým partiturám přehnané emoce, které soustředí do často drsných jevištních...

Tvůj čin měl smysl?

2/2019 Film Jan Palach se Robertu Sedláčkovi povedl. Konečně dobře napsané situace a repliky, holt Eva Kantůrková…

Připomenutí

01/2019 Skončil jubilejní rok a s ním jsme uzavřeli cyklus Divadlo 1918–2018. Ale protože je užitečné připomínat inscenace, tvůrce, historické události pro poučení, zavádíme novou rubriku.

Inscenace roku

01/2019 Předkládáme výsledky tradiční ankety za období prosinec 2017 – listopad 2018. Nejde o soutěž, nejsou tu kategorie ani pravidla a přispívají lidé velmi různých profesí v nezbytně různé míře střetu zájmů – ponechali jsme ji výhradně na zodpovědnosti každého z...

Pár muzikálových postřehů

01/2019 Už půl roku jsme nenapsali o muzikálových produkcích ani řádek! V polovině sezony proto nabízím alespoň pár shrnujících postřehů o čtyřech různých inscenacích, které stojí za zaznamenání, byť ne vždycky za kritikovu pochvalu. Vezmeme to chronologicky.