Články autora: Petr KlariN Klár

Radostná hrůza nad Labem!

Činoherní studio Ústí nad Labem ani po více než půlstoletí od vlastního vzniku neustupuje z těžce vydobyté pozice jednoho z nejdůležitějších center divadelní progrese v naší zemi.

Ve spárech Kultu (No. 3)

Třetí reportáž z festivalu Kult.

Ve spárech Kultu (No. 2)

Festivalová sobota v Ústí nad Labem mi hned ve svém odpoledni připravila vskutku nevšední zážitek.

Výběrové řízení na funkci ředitele/ředitelky Studia Ypsilon

Přihlášku s požadovanými doklady je nutné podat tak, aby ji vyhlašovatel obdržel nejpozději dne 6. 11. 2024 do 14:00 hod. na adresu: Hl. m. Praha – Magistrát hl. m. Prahy, odbor kultury a cestovního ruchu, Jungmannova 36/31, 110 00 Praha 1, palác Adria.

Ve spárech Kultu (No. 1)

Ačkoli nikterak neholduji ezoskopičinám, ani spřízněným kolektivním sportům, na deset podzimních dní v roce se nesmírně rád svěřím do péče jednoho kultu.

Po stopách zločinů: Třikrát Tomáš Dianiška

Říjen nechť patří hravosti i temným spádům! Titulek tohoto článku parafrázuje druhdy ultra populární edici nakladatelství Odeon, v níž v jednom svazku vycházely tři kriminální romány spojené povětšinou osobou autora, hlavní postavou či fikčním světem.

Zlatá Kutná Hora (No. 3)

Závěrečný den jubilejní desáté edice mezinárodního Divadelního festivalu Kutná Hora mimo jiné dokázal, že starobylé město je nanejvýš vhodné i k pouliční umělecké produkci.

Nitra přerozená v novou krásu

Středoevropský kulturní unikát jménem Divadelní Nitra ve svém třiatřicátém ročníku odvážně ustoupil z tradičního zářijového termínu, aby intenzivně rozčeřil vlny již tak dosti zkoušeného června.

Zlatá Kutná Hora (No. 2)

Setrvalé usilování Divadelního festivalu Kutná Hora o komplexní sdílení zážitků i zkušeností jasně prokazuje vynikající industry program.

Zlatá Kutná Hora (No. 1)

Je neskonale příjemnou zkušeností, když i intenzivně ostřílený, potem, prachem a hlínou nekonečných cest pokrytý publicistický harcovník konečně dorazí do lůna akce sic dlouho z dálky obdivované, přesto však dosud nenavštívené.

O stínech (nejen) nad Kladnem

Velmi rád bych novou divadelní sezonu přivítal veskrze vlídným Slovem, bohužel se tak nemůže stát. Překážkou jsou neblahé okolnosti, před nimiž zkrátka nelze přivírat zrak.

DIVADLO, ne DIVADLO (No. 3)

Pátek třináctého, tedy termín s obavami vyhlížený lidmi a odpradávna milovaný vodníky, se v Plzni nesl nejen v duchu horečných protipovodňových opatření, ale především pestré divadelní nálože.

Hradec Králové – divadelní ráj?

Poslední červnové dny tradičně patřily největším divadelním bakchanáliím v zemi, královéhradeckým Regionům. I tentokrát město ožilo unikátní hektickou atmosférou, která ve střední Evropě jen těžko nalézá obdoby.

Z deníku půlstoleté dámy, epilog!

Můj milý deníku, ach velká lásko moje, závěr již stojí ve dveřích chrámu, a já se cítím tak  nepřipravena. Ještě mne totiž nepřebolela násilná amputace o skoro třetinu mých dnů, jež byla provedena v otřesných covidových letech, a návrat ke starým pořádkům je, zdá...

Z deníku půlstoleté dámy, díl šestý!

Můj milý deníku, ach posmutnělé oko moje. Dneškem již v podstatě dospíváme ke trudnému závěru. Uteklo to rychle jak hraboši z bleskem zapáleného doupěte. Zbývá jen jeden den, a malý čtvrteční doplněk k tomu. Všechny dárky jsou rozbaleny, dort dojeden a poslední chlebíčky...

Z deníku půlstoleté dámy, díl pátý!

Můj milý deníku,  brzlíku i slezino má, tak jsme až po kolena v poslední třetině, a já počínám pociťovat smutek z blížícího se konce nejen oslavy mých padesátin, ale i prázdnin. Vždyť ve výlohách papírnictví se již pomalu, leč jistě začínají objevovat školní...

Z deníku půlstoleté dámy, díl čtvrtý!

Můj milý deníku, obratle můj i skálo pevná, jíž držím se jak klíště kvalitně živeného bígla. Letí to jak kormorán poháněný amfetaminy a naše padesáté radovánky jsou již v půli. Není tedy divu, že decentně jsem zvolnila, město naše milené se po víkendových...

Z deníku půlstoleté dámy, díl třetí!

Můj milý deníku a játra moje. To byl zas mejdan a po něm kocovina. Ono totiž sfouknout hned padesát voskovic je dosti ultimátní výkon. Po koncertě Tata Bojs logicky následoval bujarý večírek a místní suché rosé mi totálně učarovalo. I proto se má neděle nesla v rytmu...