Články autora: Petr KlariN Klár

Tři tváře Švandy

Pražské Švandovo divadlo se během uměleckého vedení Martina Františáka, jenž se startem sezony 2019/2020 převzal otěže po Dodu Gombárovi, dynamicky proměňuje, kontinuálně probíhající koronavirové diskotéce navzdory.

Report z galaxie Zaráz (No. 3)

Uherské Hradiště se výzev nebojí, a svým divákům servíruje legendární rockovou operu Jesus Christ Superstar. Přiznám se bez mučení, že česká premiéra pro mě v roce 1994 byla zážitkem bezmála iniciačním.

Report z galaxie Zaráz (No.2)

Jedním z nesporných specifik Zarázu jsou inscenační dramaturgické bloky, v nichž můžeme nahlédnout významně rozdílná uvažování o identických žánrech, respektive autorech.

Report z galaxie Zaráz (No. 1)

Po roční pauze, zaviněné všem dobře známými důvody, se na scénu konečně vrátila jedna z perel nejmilejších, a sice společná bilanční přehlídka Městského divadla Zlín a Slováckého divadla Uherské Hradiště, Zaráz.

Největší flám. Z pekla!

Z peněz daňových poplatníků vznikla velkolepá estráda k oslavám životního jubilea Jiřiny Bohdalové. V nejostřejších momentech jsem se povzbuzoval nadějí, že by mohlo jít o sofistikovanou parodii zrozenou v šíleném mozku Tomáše Dianišky.

Německy. A s láskou!

I v dlouhé a po pravdě již dosti iritující pandemické situaci nadále planou světla, jež značí přístaviště naděje i azyl před eskalující skepsí. Patří k nim i divadelní festivaly...

Otrlcova halloweenská sláva (No. 2)

Nedělní filmově otrlé hody byly ve svém objemu poloviční, výživné pak podobně jako sobotní nášup. Aeru zavládl Haloween v krystalicky čisté svůdnosti. Děti nedorazily, zážitky ano!

Otrlcova halloweenská sláva (No. 1)

Orgie záměrně pokleslého vkusu jsou zpátky v plné síle! Z Festivalu otrlého diváka přináší sérii reportáží Petr KlariN Klár.

Komáři se rojili

Ostravská Komorní scéna Aréna po kombu přesunutých premiér do nové sezony oficiálně vstoupila ambiciózně, a sice zdánlivě hlubokou orbou zřídka obdělávaných teritorií současné západoevropské dramatiky.

SKUTR v sedle

Divadelní tandem SKUTR se od příští divadelní sezony ujme vedení činohry Národního divadla a tribuny vítačů nadšeně ryčí. Já mezi ně nepatřím, neboť mé preference jednoznačně mířily a stále míří k Lence Havlíkové a jejímu týmu.

V Těšíně bez hranic (No. 6)

Závěrečné resumé: Těšínský festival Bez hranic je mimořádnou kulturní perlou, jež nesmí stát stranou zájmu publika, odborné veřejnosti ani donátorů. Je dramaturgicky pestrý, organizačně přívětivý, a mimořádných počinů pln.

V Těšíně bez hranic (No. 5)

Upřímně se omlouvám za prodlevu v přívalu nových dílů, počítačový crash mi vystavil cca desetidenní stopku v psaní. Skvělý nový stroj je nicméně již ku práci připraven, a tak není důvod nepokračovat. Tedy bryskně k dílu!

Pěstitelské práce v zahradě Boží

Pražské Švandovo divadlo už léta důsledně dramaturgicky těží z inspiračního zřídla skandinávské kinematografie posledních asi patnácti let.

Křup. Kdopak se tu klube?

Ostravské Divadlo Petra Bezruče se v adaptaci novely Iana McEwana Skořápka, již uvedlo v české premiéře, formálně i tematicky obrací k vlastní zářné minulosti.

V Těšíně bez hranic (No. 4)

Čtvrteční den mi odkryl další z mnoha odstínů pestrosti těšínské festivalové dramaturgie. Startovním počinem se v polském Národním domě stal poetický večer zaslíbený tvorbě jedné z ikon třicetileté historie festivalu.

V Těšíně bez hranic (No. 3)

Třetí díl těšínského seriálu shrne program hned dvojice festivalových dní, neboť díky úterní termínové kolizi a středečnímu zrušenému představení Husy na provázku se můj harmonogram rázem smrsknul na pouhé inscenační duo.

V Těšíně bez hranic (No. 2)

Z dvojice souběžně běžících událostí jsem upřednostnil dění v polském Národním domě, který ovládl Teatr Polski w Podziemiu se svěží i rozervanou scénickou adaptaci Rudišovy Národní třídy, následně pak inscenaci Tesla MDP.