Články autora: Petr KlariN Klár
Hradec Králové – divadelní ráj?
Poslední červnové dny tradičně patřily největším divadelním bakchanáliím v zemi, královéhradeckým Regionům. I tentokrát město ožilo unikátní hektickou atmosférou, která ve střední Evropě jen těžko nalézá obdoby.
Z deníku půlstoleté dámy, epilog!
Můj milý deníku, ach velká lásko moje, závěr již stojí ve dveřích chrámu, a já se cítím tak nepřipravena. Ještě mne totiž nepřebolela násilná amputace o skoro třetinu mých dnů, jež byla provedena v otřesných covidových letech, a návrat ke starým pořádkům je, zdá...
Z deníku půlstoleté dámy, díl šestý!
Můj milý deníku, ach posmutnělé oko moje. Dneškem již v podstatě dospíváme ke trudnému závěru. Uteklo to rychle jak hraboši z bleskem zapáleného doupěte. Zbývá jen jeden den, a malý čtvrteční doplněk k tomu. Všechny dárky jsou rozbaleny, dort dojeden a poslední chlebíčky...
Z deníku půlstoleté dámy, díl pátý!
Můj milý deníku, brzlíku i slezino má, tak jsme až po kolena v poslední třetině, a já počínám pociťovat smutek z blížícího se konce nejen oslavy mých padesátin, ale i prázdnin. Vždyť ve výlohách papírnictví se již pomalu, leč jistě začínají objevovat školní...
Z deníku půlstoleté dámy, díl čtvrtý!
Můj milý deníku, obratle můj i skálo pevná, jíž držím se jak klíště kvalitně živeného bígla. Letí to jak kormorán poháněný amfetaminy a naše padesáté radovánky jsou již v půli. Není tedy divu, že decentně jsem zvolnila, město naše milené se po víkendových...
Z deníku půlstoleté dámy, díl třetí!
Můj milý deníku a játra moje. To byl zas mejdan a po něm kocovina. Ono totiž sfouknout hned padesát voskovic je dosti ultimátní výkon. Po koncertě Tata Bojs logicky následoval bujarý večírek a místní suché rosé mi totálně učarovalo. I proto se má neděle nesla v rytmu...
Z deníku půlstoleté dámy, díl druhý
Můj milý deníku, srdce i střevo moje, tak se mi zdá, že leckdo do nás nahlíží. Jsem tím potěšena, ostatně jako upřímná dívka v nejlepších letech nemám již, co bych tajila. Tak tedy stručně: na druhý den týdne svých narozeninových oslav jsem se moc těšila. Jejich...
Z deníku půlstoleté krásky, díl první!
První reportáž z Letní filmové školy v Uherském Hradišti.
V zajetí barev (No. 3)
Barevný pátek, tedy start druhé půlky letošních Colours of Ostrava, jsem prostě nemohl otevřít jinak než s legendami. Dentální rapsódie pražského souboru Ztracená existence je totiž klenotem, jenž je s námi již bezmála dvacet let, a na dosah tak už má i olbřímí...
V zajetí barev (No. 2)
Druhý den letošních Colours of Ostrava mne zastihl ve skvělé náladě.
V zajetí barev (No. 1)
Záměrem tohoto seriálu je nalézti odpověď na dvě palčivé otázky: jaká je aktuální tvář Colours of Ostrava a zda se po loňském, poněkud rozpačitém ročníku vše navrací do správných kolejí.
Ó Vary, ó Vary (No. 4)
Dnešní příspěvek bude věnován rodičům a dětem, respektive trojici filmů (nejen) o nich.
KlariNův letní trip (No. 6)
Etapa první: Divadelní Nitra, část šestá!
KlariNův letní trip (No.5)
Etapa první: Divadelní Nitra, část pátá!
Ó Vary, ó Vary (No. 3)
Dnešní článek budiž věnován dvojici filmů uvedených v soutěžní sekci Proxima, a to ve světové premiéře: koprodukčnímu snímku Bez duše režisérky Anji Kreis a celovečernímu debutu režiséra Omera Tobiho Tropicana.
REPORTÁŽ: Chvění. Tekutost. Rovnováha. (No. 7)
Svou duši, důkladně již omletou hradeckým divadelním kvasem, jsem ve dni loučení nejprve zkušeně svěřil do rodinného teritoria Divadla Drak, kde mě čekalo hned dvojí setkání s křehkou imaginativní tvorbou režiséra Štěpána Gajdoše.
Ó Vary, ó Vary (No. 2)
Reportáž o půlnočních filmech uváděných na KVIFF 2024.
