Články autora: Jiří Landa

Jan Maléř: Patnáct Maorů je jako deset Valachů

Kvůli roli neváhá chodit třeba i rok a půl na hodiny tai-či nebo se naučit maorský tanec Haka. Věci dokáže pojmenovat pravými jmény i za cenu, že to ne každý přijme s povděkem. Jan Maléř se považuje za pravého Valacha, na což je také patřičně hrdý. Stejně tak pyšný je...

Teresa Schel: Konečně stojím pevně na nohou

Za ztvárnění Ženy v Kellyho monodramatu Holky a kluci Teresa Schel (rozená Branna) právě získala Jihočeskou Thálii. Oceněním stvrdila, že je po osmnáctiletém angažmá v Jihočeském divadle skutečně plnoletou členkou. Během setkání jsme se zastavili u zásadních křižovatek...

Návod na přežití aneb Jak se naučit žít se slepotou a Alzheimerem

Vršovické divadlo MANA uvedlo coby pátou premiéru letošní sezony tragikomedii amerického dramatika Maya Simona Návod na přežití. Hra měla českou premiéru před šestnácti lety v Rokoku v režii Jiřího Antonína Trnky.

Jan Plouhar: Důležité je mít kuráž a telefon

S ústeckým Činoherním studiem je Jan Plouhar spojen bezmála šestnáct let a po krizi vyvolané někdejším vedením tamního magistrátu mu dokonce tři roky šéfoval. Sešli jsme se jen několik dní po premiéře Čechovova Višňového sadu.

Pavel Nový: Neodbytný jako stáří

Hned v úvodu rozhovoru mě Pavel Nový upozornil, že v posledních letech trpí takzvanou méno-pauzou a že si budu muset při zpracovávání našeho povídání pořádně „zagooglit“, abych většinu jmen lidí a názvů inscenací, o nichž budeme hovořit, dohledal. Přiznávám,...

Robert Jašków: Nenechám si skákat po hlavě

Před dvaceti lety stál Robert Jašków u znovuotevření Švandova divadla, jehož členem je dodnes. Jsem tu už skoro jako inventář, vždyť jsem v tomto sále hrál ještě za dob fungování Divadla Labyrint, glosuje s úsměvem. Během dvou dekád v divadle na druhém břehu Vltavy...

Divadlo s nádechem dobrodružství

Cestování v době covidové není nic snadného. Rozhodnete-li se však spojit výlet s návštěvou kulturní akce, získá taková cesta nádech skutečného dobrodružství. Nikdy totiž do poslední chvíle nevíte, zda vybranou inscenaci doopravdy zhlédnete. Můj cíl byl jasný: na...

Tři desetiletky Věry Hlaváčkové

Sedmadvacet let je profesní dráha Věry Hlaváčkové (1965) spojena s Jihočeským divadlem. Bezpochyby patří k herečkám, jež mají divákům co říci, o čemž svědčí mimo jiné jedenáct Jihočeských Thálií, které získala. I ona si však během své cesty prošla lepšími i...

Taťjana Medvecká: Mezi intuicí a hlasem rozumu

Rozhovorové namlouvání s Taťjanou Medveckou začalo na začátku loňského roku. Po několika telefonátech jsme se dohodli, že interview uskutečníme hned po premiéře inscenace Dobrou noc, mami, která měla být uvedena k 25. výročí založení Divadla Ungelt. Jenže přišla covidová...

Strýček Váňa z osmdesátek

Divadlo Šumperk, které v letošní sezoně slaví 70. výročí svého založení, připravilo divákům Pořádný kalibr.

29. MF Divadlo Plzeň: Up & Down (No. 7)

Jednoznačným vrcholem festivalu pro mě byla novinka z dílny Tomáše Dianišky, inscenace Špinarka z ostravského Divadla Petra Bezruče.

Jana Tomečková: Nevzpomínám, vzpomínky chodí za mnou

Narodila se na Slovensku, přesto je moravskou patriotkou. Na milovaný Baťov, který je částí města Otrokovice, nedám dopustit. Žila jsem tam od svých dvou let až do dvaceti, řekla mi hned po našem seznámení herečka Jana Tomečková, která je už padesát let věrná Městskému...

Raritní doplněk repertoáru

Národní divadlo Brno v komorním prostoru Reduty pokračuje v ambiciózním projektu uvádění českých premiér. Po několika hrách současných světových dramatiků nyní sáhlo po „novince“, která vznikla před téměř sto lety: ztracené a před šesti lety znovuobjevené prvotině...

Setkání ve skladišti vzpomínek

Hra amerického dramatika Colina Higginse Harold a Maude bývá inscenátory často označována podtitulem Oslava života. V Městském divadle Zlín režisér Petr Michálek obsadil do hlavních rolí Janu Tomečkovou a Marka Příkazkého.

Jiří Böhm: Divadlo nechci dělat za každou cenu

V pátém stupni protiepidemického systému bylo oříškem najít i místo setkání k rozhovoru. Kavárny a restaurace byly zavřené, zimní sychravé období nepřálo ani procházkám s diktafonem v ruce. Naštěstí Jiří Böhm (1987) vyjednal s vedením VILY Štvanice poskytnutí...

Kristýna Frejová: Hraju, co vidím

Před koronavirovou pandemií skoro denně natáčela a hrála v sedmi souborech až pětadvacet představení měsíčně. Ještě než pandemie přišla, několikrát si prý položila otázku, jak dlouho může takové tempo vydržet. Na jednu stranu jsem byla šťastná, že mám práci,...

Yvetta Srbová: Sentiment je silný nástroj propagandy

Divadlo v Řeznické letos slaví čtyřicáté výročí svého založení. Přestože se jedná o jednu z nejmenších pražských scén, v kontextu divadelního dění si vydobyla své nezaměnitelné postavení. Díky tamní ředitelce a dramaturgyni Yvettě Srbové se někdejší stagiona...