Články autora: Lenka Dombrovská
Martina Schlegelová: Jsem docela nudný člověk
9/2017 Martina Schlegelová (1981) je divadelní a rozhlasová režisérka, překladatelka a pedagožka. Od roku 2006 je spojována především s Divadlem LETÍ, jež má motto: Vášeň pro nové hry. V loňském roce tento soubor ohromil diváky i publicisty inscenací Olga (Horrory z Hrádečku),...
Jana Návratová: Spojení tance a filmu je osudové
9/2017 Rozhovor s ředitelkou Festivalu tanečních filmů (11.–13. května v Kině Světozor)
Španělské rytmy obrazy usmrcené
8/2017 Inscenace Krvavá svatba dua SKUTR a Kronika ohlášené smrti režiséra Jana Holce nemají společnou pouze španělsky psanou předlohu. Je to především velká míra stylizace a mnoho velkolepých obrazů, co tato dvě divadelní díla spojuje. A, bohužel, divákům mnohdy znesnadňují...
Miroslav Bambušek: Není důvod se klanět
8/2017 Rozhovor o Pustině, divadle a filmu
Jana Slouková: Nové impulzy jsou potřeba
7/2017 Rozhovor s Janou Sloukovou, která se 1. července stane uměleckou šéfkou Klicperova divadla v Hradci Králové.
Podzemní proces
6/2017 V legendárním pražském kině v Mostecké ulici se po letech probouzí kulturní život. Dnes se prostor jmenuje 64 U HRADEB a má sloužit jako místo pro prezentaci (multi)oborových projektů i přednášek.
Svobodomyslné divadlo
5/2017 Co také může v divadelním světě znamenat slovo nezávislý, osvětlily čtyři zahraniční produkce festivalu Cirkopolis. Taival, Autour du domaine, Aneckxander a Marée Basse jsou precizně nazkoušené inscenace. Ale jistá míra odchylky, úchylky a svobody je jejich hlavní předností.
Konec poprav na oblasti
5/2017 Nejnovější hra Martina McDonagha Kati (světová premiéra se konala v září 2015 v londýnském Royal Court Theatre, česká v prosinci 2015 v Činoherním klubu) doputovala v únoru i do dvou oblastních divadel. V rozmezí několika dní byly uvedeny inscenace v Jihočeském a Klicperově...
Krvaví medvídci
4/2017 Macbeth Michala Háby v Divadle D21 mi silně připomněl Macbetha Jürgena Gosche z Schauspielhaus Düsseldorf (premiéra 2005). Jeden z mých největších divadelních zážitků.
Spalující strojenost
4/2017 Inscenovat Koltèsovy hry není jednoduché. Inscenovat (nejen) v Čechách Boj černocha se psy je úkol téměř heroický. A režiséru Michalu Skočovskému se v ústeckém Činoherním studiu povedl tak napůl.
Nevěř, ale přemýšlej!
3/2017 Směšná temnota Wolframa Lotze (1981) je nekorektní a půvabně nejednoznačný text. Vše, co je řečeno, může být, ale spíš není, pravda. Je to totiž realita zprostředkovaná slovy.
Antonín Puchmajer D. S.: Česká Třebová – náš cíl
3/2017 Rozhovor s Vladimírem Mikulkou, Jakubem Škorpilem a Martinem J. Švejdou
Jan Lepšík: Divadlo je magická skříňka, se kterou se dá stvořit cokoli
2/2017 Herce Jana Lepšíka (1972) si v prvé řadě pamatuji z nejrůznějších „podzemních“ inscenací – třeba z divadelních projektů Miroslava Bambuška ve staré, ještě polorozpadlé La Fabrice nebo v ostravském Dolu Michal, z Mondšajnu Jana Friče v MeetFactory, z Pískoviště Jiřího...
Jízdní řád smrti aneb Dvakrát a jinak Spalovač mrtvol
2/2017 Když byly oznámeny dramaturgické plány současné divadelní sezony, nejedno srdce diváka se zachvělo očekáváním – v Divadle Petra Bezruče a ve Stavovském divadle připravují Spalovače mrtvol.
Martina Schlegelová: Na život Havlových jsme nahlédli „havlovskýma“ očima
2/2017 Rozhovor s režisérkou inscenace Olga (Horrory z Hrádečku)
Hříšně dovádivý tanec Čtyřlístku
1/2017 Během sledování předvánoční premiéry Čtyřlístku! v Klicperově divadle mě několikrát napadlo, že to je inscenace jako z dob Drábkova působení v pražském Minoru. Infantilní, bujná, hravá – tedy rodinná, pokud jsou dospělí schopni a ochotni popustit uzdu své dětské...
Jozef Fruček: Při boji nesmíte myslet na výhru ani na prohru
21/2016 Jozef Fruček (1975) je performer, choreograf, režisér, pedagog a trenér. Duší bojovník a cestovatel. Vystudoval herectví na VŠMÚ v Bratislavě, v letech 2002–2005 byl členem souboru Ultima Vez Wima Vandekeybuse, v roce 2006 založil v Řecku se svou partnerkou Lindou Kapetaneou...
