Články autora: Lucie Čepcová

Ten musel jít z kola ven (VI)

Havlovu Audienci jsem režíroval v létě 1988, ale původně jsem v ní nehrál. Roli Vaňka jsem převzal po klukovi, který se odstěhoval někam pryč. Premiéra se uskutečnila v Gala Hispanic Theatre ve Washingtonu v rámci Ninth Annual Washington Theatre Festivalu. Tehdy tam byli na...

Ten musel jít z kola ven (V)

S pomocí American Fund for Czechoslovak Refugees jsme se přepravili do Spojených států. Vystoupili jsme na letišti JFK v New Yorku a první dojem byl horko a vlhko. Abych byl v Americe frajer, koupil jsem si ještě v Německu nádhernou koženou bundu asi za pět set marek. Po vystoupení z...

Ten musel jít z kola ven (IV)

Režisér Jan Kačer s námi na přelomu let 1978/1979 připravoval československou premiéru hry Dalea Wassermana podle předlohy Kena Keseyho s názvem Tam kde má hnízdo kukačka. Byla to úžasná práce. Na generálku se přijeli podívat kolegové z Prahy. Hlediště bylo narvaný, ale...

Ten musel jít z kola ven (III)

Ve Státním divadle v Ostravě jsem měl hodně příležitostí.

Ten musel jít z kola ven (II)

Konzultantem mé diplomové práce byl Milan Uhde. Psal jsem ji na téma Komika předscén Voskovce a Wericha. S Ivem Kučerou jsme hráli Baladu z hadrů. Ivo ponocného, já antouška, jakože Voskovce a Wericha. Trapně zřejmě…

Ten musel jít z kola ven (I)

Opět přinášíme vzpomínky natočené v rámci projektu Orální historie českého divadla. Vězte, že text je třeba číst s vědomím, že u jeho zrodu nestály literární ambice vzpomínajících či autorů rozhovoru s nimi, ale že se jedná o redakčně upravené volné vyprávění...

Spadl jsem ze skály porostlé arnikou (XI)

S Honzou Duškem, rozhlasákem, jsme zažili různý věci… V roce 1967, to bylo kulatý výročí VŘSR, jsme podnikli cestu do Ruska díky tomu, že rozhlas vypsal nějakou soutěž a její vítězové spolu s redaktory Mikrofóra – já byl redaktor Mikrofóra Severočeského kraje –...

Spadl jsem ze skály porostlé arnikou (X)

Proslavila mě Porta, to byl opravdový zázrak, který mě v životě potkal. Zjistili tam, že tak, jak koncerty uvádím já, to nedělá nikdo. Protože já do toho říkám básničky… Ale vraťme se na začátek. Když se v roce 1967 konal první festival písničkářů zvaný Porta, to...

Spadl jsem ze skály porostlé arnikou (IX)

V polovině šedesátých let začala naše další etapa, kdy jsme uváděli beatniky, americký repertoár. A někdo mi poradil, abych si dal na ministerstvo kultury žádost hrát tzv. devizový kusy. To oni opravdu povolovali, ale vždycky jenom dvě nebo tři reprízy.

Spadl jsem ze skály porostlé arnikou (VIII)

Vedle divadla jsme jednou se souborem chtěli uspořádat také potlach. Normální trampský potlach, ale s naším programem. Kde by byl táborák, ale nezpívaly se trampské písničky, nýbrž by tam byl třeba Jirka Bulis a zpíval ty své.

Spadl jsem ze skály porostlé arnikou (VII)

Někdy na jaře roku 1965 se stala taková pro nás neočekávaná věc. Ivan Rajmont, tehdá student liberecké průmyslovky, nám přinesl na naše představení v libereckém S-klubu obálku a na ní bylo napsáno VH. Vzpomínám, že to bylo pastózně udělaný, to V a H mělo takový...

Spadl jsem ze skály porostlé arnikou (V)

Z Prahy jsem znal i jinou poetiku, zejména toho semaforského typu, tak jsem si usmyslil, že Divadlo hudby a poezie a to semaforské, malé formy, které se vyrojily, spojím. Tak vzniklo Docela malé divadlo. V jeho sálečku jsme hráli od začátku až do našeho zániku, to znamená od roku...

Spadl jsem ze skály porostlé arnikou (IV)

Po návratu z vojny jsem obnovil dálková studia na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity. S úžasem jsem zjistil, že jsou tam kantoři, kteří tam byli i před těmi dvěma lety. Na češtinu jsem měl stále profesorku Jaroslavu Janáčkovou. To je taková moje celoživotní...

Spadl jsem ze skály porostlé arnikou (II)

Když 9. května válka skončila, tak první, co jsme udělali, bylo, že jsme se vypravili k našim nejbližším příbuzným, k otcovu bratru Jaroslavovi, který bydlel v Krči. Všechno, co jsme měli ve sklepě, jsme si dali do pytle a šli jsme k nim.