Články autora: Lucie Němečková

Roztáhnout křídla a letět (VIII)

Velmi brzy, už v roce 1973, jsem si usmyslel, že hudba našich inscenací bude původní, hraná – pokud to půjde – naživo.

Roztáhnout křídla a letět (VII)

V roce 1978 se naše divadelní společnost usadila ve městě Épinal na východě Francie. Levice tam právě vyhrála obecní volby a hledali kulturní směřování regionu.

Listopadové divadelnění na Martiniku

V hlavním městě Martiniku, Fort-de-France, se od 8. do 14. listopadu uskutečnil druhý ročník divadelního festivalu Les Théâtrales de Novembre zaměřeného na současnou dramatickou tvorbu napříč kontinenty.

Roztáhnout křídla a letět (VI)

Během tohoto našeho velmi aktivního období v polovině sedmdesátých let jsme zatoužili po stálém působišti v Paříži, prvním pařížském divadle věnovaném loutkářství pro dospělé.

Roztáhnout křídla a letět (V)

Pro Společnost Jeana Davyho, která pro mě byla na začátku mé kariéry velmi důležitá, jsem režíroval několik inscenací.

Má divadelní bible (No. 67)

Mou divadelní biblí, tórou i koránem je 158. číslo francouzského časopisu Théâtre/Public z roku 2001. Sto čtyři stran... Proti dvěma deskám Desatera vlastně pěkná bichle.

Roztáhnout křídla a letět (IV)

Komuna byla naší první inscenací s loutkami. Pro nás takové řešení představovalo způsob, jak se vypořádat s dobovou karikaturou i s davem tehdejších komunardů. Jednalo se také o naši první spolupráci s loutkářem Marcelem Violettem.

Roztáhnout křídla a letět (III)

Pak přišel zásadní rok 1968. Zásadní z uměleckého hlediska, protože v roce 1968 jsem se setkal s Bread and Puppet a bunraku, politickým loutkářstvím a tradičním uměním na nejvyšší úrovni.

Roztáhnout křídla a letět (II)

Přerod v profesionály se uskutečnil v roce 1964 velmi jednoduše, prostřednictvím Labicheovy aktovky Le Voyage autour de ma marmite (Cesta kolem mého hrnce), kterou jsme hráli s maskami inspirovanými Daumierem.

Roztáhnout křídla a letět (I)

Bylo to v roce 1998, kdy jsem nabídla své frankofonní divadelní služby tehdejšímu řediteli Klicperova divadla a Mezinárodního festivalu Divadlo evropských regionů Ladislavu Zemanovi. Společnou řeč jsme našli okamžitě...

Obejmout celý svět a stát se ostrovem

Festival Zébrures d’autumne, kterému se většinou říká festival v Limoges, by měl znát každý. Pro frankofonní divadlo je důležitější než Avignon...

Dnešní svět patří minoritám

Prohlásil před pětatřiceti lety konžský dramatik, prozaik a básník Sony Labou Tansi. Jeho slova letos v zahradě domu zakladatele Avignonského festivalu Jeana Vilara připomněl herec Etienne Minoungou.

Prázdný prostor po Peteru Brookovi (No. 4)

Brook s Mnouchkinovou byli zcela jistě duchovními rodiči festivalu Tvůrčí Afrika... Osobní brookovská inventura Lucie Němečkové.

Divadelní tržiště v Pobřeží slonoviny

K festivalům, které by neměl minout žádný divadelní kosmopolita, patří Marché des Arts du Spectacle d’Abidjan (MASA) – velkolepý trh s živým uměním, jenž každé dva roky rozproudí Abidžan v Pobřeží slonoviny.

Morvarid Ramezani: Čeští divadelníci mezi sebe nepouštějí cizince snadno

Divadelní herečka a režisérka z Íránu Morvarid Ramezani žije už sedm let v České republice. Za tu dobu se naučila česky a v naší zemi získala dokonce trvalý pobyt.

Penda Diouf: Na tabu nelze vystavět upřímnou budoucnost

Koncem září byla hostkou 17. ročníku (nejen) divadelních setkání Tvůrčí Afrika aneb Všichni jsme Afričanky francouzská dramatička senegalského původu Penda Diouf.

Ze stínů pod světla reflektorů

Avignonský festival má mnoho tváří – záleží na tom, kterou si vyberete. Já jsem v Avignonu v roce 1998 potkala Afriku a Karibik a od té doby se tam za nimi vracím.