Články autora:

Zápisky z roku 1968 (III)

Nad Královopolskou, na svahu naproti našemu baráku, stojí řada bulharských tanků... Závěrečná část mých o prázdninách nalezených soukromých zápisků z léta 1968.

Zápisky z roku 1968 (II)

Hlavu je vždy třeba odříznout a společenský pohyb se potom dá očekávat z nejrůznějších stran. Tak jako si to my zažíváme v našich dobrých šedesátých letech, v létě 1968, například teď 20. srpna, když tady sedíme U Čápa.

Průniky skrz naskrz (No. 29)

Minulou sobotu by se Václav Havel dožil osmdesáti osmi. Když se připomínaly jeho nedožité osmdesáté narozeniny, byl jsem požádán slovenskými přáteli, abych jim poslal osobní vzpomínku... Věčná škoda, že odešel tak brzy.

Zápisky z roku 1968 (I)

V tomto městě se mé generaci o spoustě věcí a stereotypně se opakujících událostí tvrdilo a tvrdí, že je tomu tak odjakživa. A ono tomu tak nebylo, lhalo se nám... Z mého deníku roku 1968.

Průniky skrz naskrz (No. 28)

Snad se jen sluší připomenout, že ono Kantovo "všechno, co se děje, předpokládá něco, co potom následuje pravidlům," se týká jak vývoje v české tak slovenské republice... aneb Vzdušné lázně.

Ludvík Kavín: Kafka a Kant, naši současníci

Duben a červen letošního roku byly a jsou dvěma měsíci smutečních vzpomínek, úvah, přitom jsou ovšem i měsíci nadějí. Právě proto, že se mnohé v našich myšlenkách, v literatuře, v divadlech a na vědeckých sympoziích i v kulturních a vzdělávacích institucích točí...

Ludvík Kavín: Dramolet číslo 2

Scéna je tmavá, ne-li černá: jevištní prkna, zadní stěna, boční scény i nepříliš přesahující závěsy z boků a seshora nad forbínou. Všechno je černé. Když vcházejí diváci do sálu, vidí na scéně jen úsporně nasvícenou velkou, až nadměrnou suchou haluz a zbytky...

Průniky skrz naskrz (No. 27)

Svatý otče, za mě se stáváte blahoslaveným už za svého života!... Úvahy nad proměnami světa.

Aleluja! Mayröcker vyšla česky!

… ostatně navrhuji, aby Friederike Mayröcker dostala Nobelovu cenu za literaturu! – těmito slovy jsem v letech 2003–2004 týden co týden uzavíral své hodinové rozhlasové vysílání ve vídeňské stanici Orange.

Průniky skrz naskrz (No. 26)

Je strašné, kam až jsme to nechali dojít...

Průniky skrz naskrz (No. 25)

V tom našem Burgtheatru byla velká sláva: Klaus Maria Brandauer slavil osmdesátiny... aneb Předletní politicko-kulturní rozjímaní.

Skandálek, či skandál?

Zdá se, že máme v Rakousku skandálek v uměleckém školství. Ba skandál.

Včera zesnul Dževad Karahasan

Byl nejen jedním ze symbolů blízkosti takzvaného evropského sbližování východu a západu. Byl osvícený, stal se zprostředkovatelem mezi východem a západem, mezi islámem a křesťanstvím.

Hazard, nebo veřejná služba? (No. 17)

Podobný tisk, jako jsou české Divadelní noviny, v Rakousku vůbec neexistuje a až na jeden pokus koncem osmdesátých let po celou dobu mého života tam také neexistoval.

Ludvík Kavín: Dramolet číslo 1

Rozhodl jsem se psát dramolety. Toto je můj první. Další budu publikovat ve svém blogu na iDN.

Průniky skrz naskrz (No. 24)

Zatiaľ len kopeme zákopy a vzďaľujeme sa vzájomnému pochopeniu a spolupráci.... Dostal jsem zprávu od lidí, který znám a velice si jejich divadelní práce vážím.

Nadčasový Havel v gejzírech piva

Divadelní festival ve Vídeňském Novém Městě si dal letos do vínku Svobodu myšlení. Nosnými autory jsou Friedrich Schiller a Václav Havel; osmnácté století se tak dramaturgicky spájí se stoletím dvacátým, potažmo až s dneškem.