Články autora:
Průniky skrz naskrz (No. 23)
Až já budu mrtvola / pámbu si mě zavolá, / řekne: Co seš za vola, / že je z tebe mrtvola?... Březnový fejetonek.
Průniky skrz naskrz (No. 22)
Ty zuby, to jsou ulice, tak zvaný štatl... aneb Tři a půl dne v Brně a jeden večer ve Zlíně. (O inscenacích Niekto príde MD Žilina, Doma u Hitlerů HaDivadla, Pozdravuju a líbám vás všecki DHnP a Muž pod postelí MD Zlín)
Průniky skrz naskrz (No. 21)
První kolo voleb českého prezidenta je za námi. Pro mě je důkazem, že česká společnost je v pasti.
Průniky skrz naskrz (No. 20)
V Itálii včera v noci - tak jako každoročně od konce druhé světové války - létala a děti obdarovávala stará dobrá Befana aneb Fejetonek po-novoroční.
Průniky skrz naskrz (No. 19)
Také já tam půjdu, všichni tam půjdeme. Ale kam přesně? aneb Vánoční poznámky.
Průniky skrz naskrz (No. 18)
Na jaře mě jeden z mých blízkých pražských kolegů s despektem oslovil jako „pacifistu“... Fejeton k 17. listopadu a ukrajinsko-ruskému konfliktu.
Třikrát z vídeňského Burgtheateru
Výška nad jevištěm je ve vídeňském Burgtheateru vskutku nebeská. V Shakespearově Bouři se celá scéna s nebetyčnými prospekty točí za doprovodu hudby a divadelní mlha skrývá herce – postavy, gesta i tváře.
Čtěte a hrajte Jandla
humanistää! (zrušení jistot) – tak zní titul a podtitul inscenace hry ernsta jandla, již ve vídeňském volkstheateru nazkoušela režisérka claudia bauer.
Průniky skrz naskrz (No. 17)
K trojlístku nesrovnatelných brněnských inscenací - Havlově Ztížené možnosti soustředění v Redutě, Hradu v nitru v Divadle na Orlí a Štěstíčku v Divadle Feste.
Průniky skrz naskrz (No. 16)
Zkusme se vrátit k historii dramatu, jak ho známe od Sofokla přes Shakespeara až po Becketta... aneb Skončila nám selanka.
Průniky skrz naskrz (No. 15)
Ruské státní vedení zaslouží poklonu za to, jak se dopouští chtění nechtěného aneb Fantasmagorická kremlologie 3.22.
Ohlédnutí pro budoucnost
Před několika dny uplynuly dva roky od mé účasti na zahájení výstavy Divadelné storočie, kterou na Bratislavském hradě ke stému výročí Slovenského národního divadla (1. března 1920) připravily Divadelní ústav a Slovenské národní muzeum.
Samorost
Huberta Krejčího jsem coby režiséra poznal už někdy v první polovině roku 1973, když jsem navštěvoval představení v Divadelním studiu Marta Janáčkovy akademie múzických umění.
Průniky skrz naskrz (No. 14)
Jeli jsme autem. Bylo to dobrodružství... aneb Bomby a rodné jazyky.
Průniky skrz naskrz (No. 13)
Nezradit Ukrajinu a překlenout šílenou dobu ve zdraví.
Průniky skrz naskrz (No. 12)
Projížděl spálenou, rozstřílenou vesnicí. Před jedním z domů zahlédl polonahou mužskou mrtvolu. Ležela na zemi a ožíralo ji hladové prase... Aneb Hladové prase a míč v kytičkách.
Průniky skrz naskrz (No. 11)
Bez osobní zodpovědnosti daleko nedojdeš aneb Chci žít.
