Články autora: Marcela Magdová
Kulatý stůl na téma divadel Ústeckého kraje
Neumím si představit lepší místo, kde dělat divadlo aneb Na sever severozápadním Krušnohorem
Métský salám jako česká mana
Neutuchající iniciativa v oblasti tvorby nových dramatických textů a jejich následného inscenování provází Divadlo LETÍ od jeho počátků.
Zrzouni cestují do země zaslíbené
Román Hrozny hněvu, který vyšel v roce 1939, reagoval na deset let probíhající hospodářskou krizi vedoucí k politickému a sociálnímu chaosu. John Steinbeck v něm popisuje obrovský nárůst nezaměstnanosti, jenž přiměl velké množství lidí k migraci za prací a vidinou lepšího...
Svědomí smotané do štrúdlu
Dokáže karikovat i okamžitě zvážnět, stupňovat patos a pak jej zahodit lacinou ironií, tančit mezi žánry, historickým námětem a jeho provokativním aktuálním zpodobením.
Vojcek jako novodobý otrok
Irituje či naopak povznáší publikum napříč českými scénami nekompromisní systémovou kritikou, již dokáže vykřesat i z politicky netečných, leckdy historických textů. Nepoužívá přitom zanícený křik z barikád ani jiné schematické agitační nástroje, byť je z toho...
Jana z Arku na duhové barikádě
Divadlo Komedie se jako dramaturgicky nejotevřenější scéna Městských divadel pražských snaží reagovat na stírání hranic mezi institucionální a nezávislou scénou, stejně jako na současné inscenační trendy.
RECENZE: Panda vyslankyní míru
V divadle Komedie byla uvedena inscenace Míroví vyjednavači, koprodukce kosovského divadla, Městských divadel pražských a dalších sedmi zahraničních subjektů.
Gotici ze světa před oponou
Fata morgána, tedy zrcadlení neboli optický jev v atmosféře připisovaný podle legendy z 11. století zlé víle Morganě, je pro něj odrazovým můstkem k daleko širším příměrům a volným asociacím
Exulanti, občané druhé kategorie
Dramaturgický triumf Divadla X10
Emancipovaná Jenůfa, ale…
Po loňské soudobé, a přece textově věrné Maryše režiséra Michala Háby se Klicperovo divadlo znovu vrací k dramatice českého vesnického realismu.
Poslední mejdan před vystřízlivěním
Na jeviště Stavovského divadla vtrhl dav Eurípidových extatických Bakchantek. Místo do řecké polis je režisér Jan Frič situoval na sedmdesátkovou oldies párty, uspořádanou božským idolem, Dionýsem. Na podloží antické látky, navíc původní tragédie, režisér konfrontuje...
Jurij Andruchovyč: Rusko svou agresi jen odložilo v čase
Do pražského Divadla X10 zavítal v souvislosti s adaptací svého třicet let starého, avšak drtivě aktuálního románu Moskoviáda, odehrávajícího se na pozadí rozpadu SSSR, ukrajinský spisovatel Jurij Andruchovyč.
Deskriptivní pouť za záchranou vody
Poprvé o sobě dali vědět ještě před covidem, když pro festival 4+4 dny v pohybu vytvořili pod názvem Cern instalaci starých světelných jednotek vycházející z mentálního podloží francouzského antropologa Léviho-Strausse.
Ondřej Štefaňák: Bojím se, že najdu klíč, podle kterého začnu inscenovat
Od studií se věnuje tematicky náročným látkám, pro něž se vždy snaží nalézt zcela individuální scénické řešení. Jako sympatická améba, která se nebojí expresivity a společenské kritiky, vyčnívá v generaci nastupujících režisérů. Ve svém nízkém věku má za sebou...
Metalisti v řece vzpomínek
V desátých letech čeřili svým přístupem i druhovou synkrezí terén české performativní scény. Jejich práce byla v domácím kontextu v mnoha ohledech neuchopitelná, s každým dalším projektem znejisťovali a provokovali zastánce kanonické interpretace, ale i otrlejší...
Ruka v kalhotkách jako liturgický vrchol
Současné A studio Rubín opanují ženy. V tomto sklepním prostoru s dramaturgií zaměřenou na generační divadlo stále častěji ožívají ženské figury krachující i opojené ismy dneška, za nimiž stojí ženy-autorky střední generace.
Tanec jako smysl existence v časech pandemie
Stylová synkreze s důrazem na silný výtvarný koncept, hloubavé literární látky jako předlohy pro scénická zpracování či prostor pro autorský dialog, takové jsou dlouhodobé umělecké tendence holešovického Studia Hrdinů, které hodlá nově zacílit také na tanec.
