Články autora: Marie Reslová

Samožerný Klaus a výcvik okamurovců

19/2018 První autorská práce Davida Drábka na scéně Rokoka pojmenovaná Kanibalky: Soumrak samců nabízí příležitost dosyta se „sluníčkářsky“ vysmát narcismu bývalého prezidenta nebo hlouposti zmanipulovaných vyznavačů kultu Tomia Okamury.

Kultura už zase volí

16/2018 První debata s názvem Kultura volí se odehrála před parlamentními volbami v minulém roce. Předcházelo jí vydání plakátu, který srovnával názory politických stran na různé otázky podpory a řízení resortu kultury a stála za ní Platforma uměleckých profesních organizací...

Promarněná příležitost

11/2018 Výsledek výběrového řízení na šéfa Centra experimentálního divadla (CED) v Brně vzbuzuje rozpaky. Nejde jen o to, kdo a s jakou koncepcí vyhrál, ale hlavně o zadání a průběh konkursu, který mohl dát nové podněty kdysi organickému spojení Divadla Husa na provázku a HaDivadla...

Michal Lang: Na scéně i v životě je podstatná přítomnost

9/2018 Divadlo pod Palmovkou se pod vedením Michala Langa stalo během několika let jedním z nejpozoruhodnějších pražských divadel. Jeho ředitel, a také režisér, dramatik a bubeník, tvrdí, že sám sebe našel až na prahu padesátky. S překvapením jsem zjistila, že jste „šlonzák“....

Ondřej Hrab: Archa je veřejným fórem

7/2018 Rozhovor vznikl po setkání u kulatého stolu o divadle Archa z potřeby vyjasnit některá z témat, kterých jsme se při debatě dotkli.

Divadlo Archa: Vlajková loď alternativy, nebo Titanic?

7/2018 V Divadelních novinách 18/2017 jsme uveřejnili kulatý stůl nazvaný O pražské divadelní mapě. Zaznělo v něm, že Divadlo Archa je dnes „vyčerpané“, respektive že jeho tvůrci by mohli své vize mnohem lépe naplňovat. Ředitel divadla Ondřej Hrab na to reagoval dopisem O co Arše...

Jak to máš s Bohem?

7/2018 Na začátku se Hospodin s Mefistofelem sázejí o Faustovu duši a ta, byť byla upsána peklu a její dočasný „majitel“ hřeší na každém kroku, je na konci spasena. Zdá se, jako by na těch momentech, v nichž nebe a láska vítězí nad peklem a lidskou pýchou (což se ovšem neobejde...

Provázek i CED stále bez šéfa

6/2018 Osud brněnského Centra experimentálního divadla a směřování Divadla Husa na provázku zůstanou nejasné minimálně do května, kdy by se mělo uzavřít další kolo výběrového řízení, z něhož mají vzejít šéfové obou organizací. Žádný ze čtyř kandidátů, kteří v...

Od všeho něco

3/2018 Po dvou pražských a jednom brněnském vydání televizního magazínu ArtZóna začíná být jasné, co můžeme od „nového“ formátu očekávat.

Shakespearovský filmový trip

1/2018 David Drábek se ve své další (už čtvrté) shakespearovské adaptaci v Klicperově divadle zase pořádně rozjel: milenci bloudí v lese postelí psychiatrického oddělení rozpadající se nemocnice, kterou opravuje národnostně pestrá družina Jurije Klubkoněnka.

Dobře utajený Kodíček objeven

22/2017 Co jest moderní dnes, je-li to celá věc, jest lidové zítra.

Publicistika na ČT art se radikálně mění

22/2017 ArtZóna – nový kulturní magazín a stejnojmenný web – nahradí po Novém roce na stanici ČT art pět stávajících pořadů: Divadlo žije, Terra musica, ASAP, Konfrontace Petra Fischera a Jasná řeč Josefa Chuchmy.

Maryša umazaná od mouky

21/2017 Jako červená, vlastně spíš bílá nit se novou inscenací Maryši v Národním divadle vine mouka. Její stopy provázejí příběh násilím provdané děvčice od prvního do posledního okamžiku. No, jistě: otec Lízal ji přece „posadil do mléna“.

Česká manželka triumfující

17/2017 Když jsem před deseti lety sledovala Kolečkův Zlatý prsten Jana Třísky v pražském Rubínu, nenapadlo by mě, že se s inscenací jeho textu někdy setkám v Divadle Kalich.

Absurdní komedie

14/2017 Vyhlášení vítěze konkurzu na ředitele Městských divadel pražských (MDP) proběhlo za zvláštních okolností. Konalo se v Divadle Komedie v den výročí sovětské okupace a za asistence bílého pudla radního pro kulturu Jana Wolfa, který na jevišti předsedal z páníčkova klína.

Uvězněni v kruhu

14/2017 Na letní projekty Divadla Continuo se jezdí za zážitkem. Publikum očekává silné obrazy, objevování „jiné“ reality i poetickou podívanou.

Kar za bolavé duše

13/2017 První hru Natalie Kocab můžeme číst jako černou komedii anglosaského střihu nebo jako upřímnou, sebeironickou zpověď. Pohřeb až zítra má ostré a vtipné dialogy, které umožňují bláznivý konverzační ping-pong, ale také tísnivá místa, jež se dotýkají nemožnosti...