Články autora: Marie Zdeňková

Výtvarník, který zbavil scénu výtvarnosti

19/2020 LV 100 – tento lapidární název výstavy v bratislavské Národní galerii, která trvala téměř půl roku (28. 2. – 5. 7. 2020), a ji doprovázející stejnojmenné publikace sděluje, že právě letos uplynulo sto let od narození slovenského scénografa s českými (potažmo...

Průsečíky v říši loutek

17/2020 Říší loutek nemám na mysli stejnojmennou pražskou loutkovou scénu, ale celé mnohohlavé impérium postaviček a předmětů z různých materiálů a různým způsobem animovaných, majících za úkol hrát „malé“ divadlo.

Nebuďme smutní, i když to všechno stojí za hovno

V poslední době se kdejaká inscenace, výborná i méně vyvedená, hlásí ke kabaretu. V souvislosti s inscenací Ferdinande! se kabaret nezmiňuje, přesto k němu má svým způsobem blízko. A to k tomu původnímu, literárnímu a politickému.

Město na dně Venuše

15/2016 Inscenace Zlaté město Chemického divadla je věnována Praze. Dějový základ tvoří povídka Gustava Meyrinka G. M., v níž se do města vrací z ciziny pomlouvaný a podezřelý občan, jenž však má hromadu peněz a tím i vliv. Závistiví a zprvu nedůvěřiví lidé se tímto...

Zlá pohádka

7/2016 Pohádky nebývají vždy idylické, tato je však obzvláště krutá a ještě navíc, což u pohádek není právě obvyklé, beznadějná. Byl jednou jeden opričník, zákonem nepostižitelný člen carovy osobní gardy – opričniny (nejsme ovšem v dobách Ivana Hrozného, ale v Rusku...

Sisyfovská detektivka

5/2016 Režisérka vystavěla inscenaci Láska a informace jako detektivku, jejíž linie vyprávění se ztrácí a zase objevuje na nečekaném místě, s rezignací na jednoznačné řešení.

Žena mezi psem a vlkem

Inscenace režiséra Vojtěcha Bárty Na slepičím zámku ve Venuši ve Švehlovce je věnována Suzanne Renaud, francouzské básnířce ztracené v Čechách.

Zemřel Jan Vančura

(3. 4. 1940 Milevsko - 15. 12. 2015 Praha) Scénograf a kostýmní výtvarník, malíř.

Bůh, či Nebůh?

6/2015 Fjodor Michajlovič Dostojevskij na našich scénách poměrně zdomácněl, ačkoli nepsal hry a jeho dílo zábavností příliš neoplývá. Ve svých románech a novelách však vytvářel dra­ma­ticky vděčné charaktery ve vyhrocených ­situa­cích.

Sen o životě a smrti

4/2015 I když je společenský sál studentské koleje Švehlova, nazvaný Venuše ve Švehlovce, od října loňského roku stabilní divadelní scénou, působí inscenace Příhody z bezprostředního neskutečna podle próz Maxe Blechera jako site-specific projekt.

Seznamte se, prosím

3/2015 Mladá žena v bílé pánské košili stojí na improvizovaném pódiu z praktikáblů pokrytých starými koberci, prudce gestikuluje a mluví o čtení. Její výrazná gesta nabitá energií jsou choreograficky komponovaná, herecky kontrolovaná, a přesto věrohodně vášnivá.

Kupka kabaretiérem

20/2014 Skladatel, libretista a tentokrát i režisér Miloš Orson Štědroň se v rámci své série vtipných adorací „elity národa“ zaměřil na malíře Františka Kupku. Pro Štědroně byla jistě přitažlivá i skutečnost, že se Kupka na své cestě za výtvarnou abstrakcí inspiroval...

Tygr, Letí a studenti na nádraží

Tygr v tísni s Divadlem Letí připravil speciálně pro Nákladové nádraží Žižkov inscenaci Horváth na nádraží – Soudný den a studenti režie a dramaturgie 2. ročníku Divadelní tvorby v netradičních prostorech KALD AMU adaptovali a inscenovali tři povídky Raye Bradburyho.

Zrozeno z mýtů a představ

V Galerii AMU, kde právě probíhá Ztracená výstava, na níž participují i studenti katedry scénografie, byla v pondělí 14. dubna pokřtěna obrazová česko-anglická publikace lapidárně nazvaná Divadelní kostým a upřesněná podtitulem Absolventi „Tröstrovy katedry“...

Milému Kafkovi s láskou

6/2014 Franz Kafka je u českých divadelníků oblíben, jako spisovatel i jako dramatická postava, i když vzhledem ke složitosti jeho osobnosti a nesnadnosti jeho díla se nestala tato obliba vysloveně masovou záležitostí.

Genetické haiku

5/2014 Rozmanitá stádia hrdinství, padoušství a histriónství, nasvícena pestrou škálou imaginace tvůrčích individualit, můžeme vychutnávat již druhou sezonu v pražském Studiu Hrdinů. Do nehostinného sálu bývalého kina, kde se každé hrdinství jakoby ztrácí, skvěle zapadají...

Svoboda jako strašlivě nutná potřeba

22/2013 Vojna byla první divadelní inscenací, v níž E. F. Burian ve svém „Déčku“ vycházel přímo z lidového umění (1935). Sám označil Vojnu jako voicebandovou montáž s baletem na texty lidové poezie, sebrané K. J. Erbenem. Nehledal v lidových písních, říkadlech a básních jen...