Články autora: Michal Zahálka

Taková milá pakárna

Začátek sezony Klicperova divadla je překvapivý obratem k dramaturgii anglosaského střihu, která se tu v poslední době zrovna nenosila: po mnoha letech se na repertoáru v rychlém sledu objevují hned dva američtí klasici (Williams se Sestupem Orfeovým a O‘Neill s Cestou dlouhým dnem...

Večer v hlučném domě

17/2013 Když začal divadelní spolek Tygr v tísni inzerovat, že jejich site-specific inscenace Golem v domě na pražské Štvanici bude něco zcela nevídaného, protože se budou diváci pohybovat po hracím prostoru dle svého uvážení, byl jsem skeptický: představil jsem si variaci Nebeského...

Hluk ostravských klobás

Festival Ostravské dny skončil. Pátek 30. srpna nesl podtitul New Theatre: Dance – Performance – Opera, a mimo jiné prokázal, že v rámci toho, čemu se říká třeba moderní vážná hudba (nebo, jako sami Ostravští, nová hudba), není Glass vlastně nijak radikálně nepřístupný.

Kafka ve světlech bulváru

6/2013 Na první pohled je to nanejvýš kuriózní volba: pro inscenaci současné francouzské komedie Pokusní králíci, kterou má pod názvem Indická banka na repertoáru Divadlo Bez zábradlí, si Východočeské divadlo pozvalo Annu Petrželkovou, jejíž režijní poetika věru nemá se světem...

Propadák měsíce?

Ani já nejsem z Krysaře nijak unešený, ale je-li nezdarem, pak je nezdarem úctyhodným. Jakýpak, prosímvás, propadák měsíce?

Oidipús v zrcadlovém bludišti

4/2013 Rezivějící železné konstrukce místy potažené roztrhaným igelitem coby novodobé sloupoví; namísto antikizujícího schodiště dva stupně z hrubého betonu; prach. Théby stižené morem jako postapokalyptický výjev. Scéna Nikoly Tempíra ke Glaserově inscenaci Oidipa vypadá...

Ale ty stylové vidličky od Malona…

22/2012 Když před rokem uvedla činohra olomouckého Moravského divadla Schimmelpfennigovu Arabskou noc – navíc v režijním pojetí Martina Glasera, které divákovi (zejména v úvodní minimalistické půlhodině) věru nic neusnadňuje – dočkala se vedle zvýšené publicity také pobouřených...

Jenom mezi židlemi

19/2012 Na trase Ústí nad Labem – Praha – Ostrava probíhá čilá spolupráce už dlouho, zejména ovšem v podobě četných vzájemných hostování. Je to logické spojenectví: Činoherní studio, Divadlo Petra Bezruče a spolek Kašpar spojuje nejen srovnatelná velikost jeviště, ale i...

Divadlo Plzeň 2012: Up & Down Michala Zahálky

Celkově se mi dramaturgie letošního ročníku jeví – zejména v české části – jako velice povedená, navíc s nebývale silným off-programem.

Nosorožec z antikvariátu

14/2012 Dramaturgie činohry Národního divadla v Praze na Nové scéně je už dlouho jaksi dvojlomná. Počátkem roku 2010 ji divadlo převzalo s proklamovaným záměrem uvádět tu současnou dramatiku – a od té doby tu kromě dvou domácích novinek uvedlo inscenace her starých desítky let.

Hronovské poznámky 2012 (No. 7)

O posledních inscenacích, dnech a chvílích 82. Jiráskova Hronova, ale hlavně o proměnách jeho koncepce, užitečnosti vysvětlování a zbytečném napnelismu v českém amatérském divadle.

Hronovské poznámky 2012 (No. 6)

Šestý den Jiráskova Hronova. Hrátky s impresionisty, rybka v neckách, revolta v lázni.

Hronovské poznámky 2012 (No. 5)

Pátý den Jiráskova Hronova. Don Juan a Faust (nikoliv ovšem Grabbe), Baronka a služka (nikoliv ovšem zajímavě).

Hronovské poznámky 2012 (No. 4)

Jiráskův Hronov se dostává do poločasu. O Divadle Kámen, Kafkovi, Spojených arabských emirátech a o tom, jak se hraje ubíjející banalita.

Hronovské poznámky 2012 (No. 3)

Třetí den 82. Jiráskova Hronova. Trable s ptákem Ohnivákem, liškou Ryškou a tak dál.

Hronovské poznámky 2012 (No. 2)

Druhý den 82. Jiráskova Hronova. Fragmenty mýtu, tragédie dějin, a co na to paní v cukrárně.

Hronovské poznámky 2012 (No. 1)

První den Jiráskova Hronova. Medvěd, jelen, Jelínek - a úvahy kolem nich.