Články autora: Milan Uhde

Chlad a vášeň podle Fassbindera

20/2012 Scéna, kterou pro inscenaci textu Rainera Wernera Fassbindera Hořké slzy Petry von Kant v mnichovské Bavorské státní činohře vytvořila Annette Murschetzová, připomíná rozsáhlé vivárium nebo hřiště: ze všech čtyř stran jejího obdélníkového půdorysu ji rámují bílé...

Aféra a její dosah

16/2012 Aféra kolem Národního divadla a odvolání jeho ředitele se podle mě týká celé současné krizové skutečnosti. (Ostatní texty kolem odvolání Ondřeje Černého z pozice ředitele ND najdete v aktuálních ND 16/2012.)

Divadlo Plzeň 2012: Up & Down Milana Uhdeho

Festival jsem si velmi pochvaloval – neshledal jsem v něm mezi jeho tituly žádný, který by na festivalová prkna nepatřil.

Co na sebe vím IX

15/2012 Návraty

Co na sebe vím VIII

14/2012 Jev, který chci pojmenovat, vznikal plíživě. Šlo o to, že zhruba od poloviny devadesátých let začala situace v ODS připomínat stav, který podle vyprávění přátel-osmašedesátníků nastal před třiceti roky mezi komunisty: v kuloárech téměř všichni kritizovali vedení, ale v...

Kéž by byli přišli jen tak

14/2012 Radošinské naivné divadlo mám rád pro jeho smutné veselí nebo spíš veselý smutek, se kterým zobrazuje obyčejné lidi, a to zpravidla ve všední dny. Bývá plné porozumění pro domnělou banalitu látky a nestoná ani módními běsy, ani touhou následovat někdejší avantgardu v...

Co na sebe vím VII

13/2012 Václava Klause jsem poprvé spatřil zblízka na pravidelném zasedání Občanského fóra, kam si Petr Pithart jako předseda české vlády bral vždy s sebou jednoho člena svého kabinetu. V prvních měsících jeho existence jsem to byl já.

Co na sebe vím VI

12/2012 Kdo jedná, nemá svědomí

Co na sebe vím V

11/2012 Disident v čele vlády

Co na sebe vím IV

10/2012 Přesné datum toho setkání si už nepamatuji. Vím jen, že k němu došlo na chalupě Jiřího Gruši poblíž Jičína někdy v podletí roku 1980. Kromě loučení s hostitelem, který odjížděl do zahraničí, jsme se zabývali peticí, aby byla Jaroslavu Seifertovi udělena Nobelova cena....

Co na sebe vím III

9/2012 Jak jsem musel být statečný

Co na sebe vím II Zač bylo lidských práv loket

Také s Chartou 77 je pro mě spjato jméno Pavla Kohouta. V roce 1976 při prosincovém posezení s Erikem Spiessem v jedné pražské restauraci mi Pavel stačil venku spiklenecky pošeptat, že se chystá podpisová akce; má připomenout, že vedoucí československá politická garnitura...

Co na sebe vím I

V roce 2010 jsme pod titulem Co na sebe vím publikovali sérii vzpomínek Milana Uhdeho na jeho cestu životem, divadlem a literaturuou. Měla velký čtenářský ohlas – ze všech memoárových seriálů, jež jsme za dvaadvacet let v Divadelních novinách uveřejnili...

Mlýn na falešné naděje

Současná německá dramatička Dea Loher (1964) poslala ve hře Zloději na scénu šest mužů a šest žen nejrůznějšího věku a sociálního zařazení, aby na jejich osudech předvedla, z čeho lidé utvářejí touhu po naději, jak na ní lpějí...

Dědova mísa

Časopis Kontexty připomínám v této rubrice hodně často, a tak považuji za správné přiznat, že patřím k jeho občasným přispěvatelům a jeho šéfredaktor je můj kamarád. Doufám však, že chvála letošního 5. čísla není...

Dědova mísa

Paní Pavla Váňová mi věnovala výtisk své knihy Identita génia; její podtitul zní Shakespeare/Oxford. Jinak než skrze dar bych se asi k problematice Mistrovy totožnosti nedostal. Chtěl jsem autorce na místě upřímně říci, že...

Dědova mísa

Kontexty, časopis o kultuře a společnosti, přináší ve svém letošním čísle 3 mimo jiné závěrečnou část eseje Alaina de Benoista Komunismus a nacismus. 25 zamyšlení nad totalitarismem ve 20. století.