Články autora: Vladimír Procházka

Když nevyhraje nikdo a prohrají všichni

Odstup historického bádání a klidné vědecké soudy o věcech dávno minulých (co je ale v lidské historii dávno?) provází zásadní malér. Chybí jim dobový kontext, chybí jim zjitřené emoce, pochopení pro hrůzu z ponížení, ze smrti.

Já bych to Mefistovi podepsal

Velký rozhovor s Petrem Nárožným

Život, to povídka, již vypravuje blb

Když se rozmanití krasoduchové pokoušeli zpochybnit Shakespearovo autorství jeho vlastních her, protože jim nešlo pod nos, že by autorem nadaným takovou hloubkou citu i myšlení, s takovým dramatickým i básnickým talentem mohl být obyčejný herec, nevzali v úvahu podstatnou věc.

Když téměř za všechno může čas

John Wilmot, hrabě z Rochesteru, má ve hře Libertin anglického dramatika Stephena Jeffreyse pozoruhodný postřeh: Nic z toho, co se děje na jevišti, není pravda.

Cesta do nicoty

Režisérka Diana Šoltýsová své hrdince toužící po spočinutí ale neposkytne chvíli klidu. Samota Porcie Coughlanové je v režisérčině podání více než veřejná.

Šeptání Boha v ruských srdcích

Ivan Vyrypajev láká své diváky do pastí. Nejsem si ale jist, zda je neklade, mimoděk a nevědomky, také sám sobě. Hru Opilí napsal roku 2012 na objednávku německého divadla Düsseldorfer Schauspielhaus.

Blížení se pravdě

Pouštět se do polemiky je marná snaha. Nezažil jsem nikdy diskusi, v níž by někdo přesvědčil toho druhého o své pravdě.

Černobílé vidění

Jednoho dne, docela nedávno, se člověk dozví, že inscenaci hry Martina McDonagha Ujetá ruka, která je už deset let úspěšně na repertoáru divadla Činoherní klub, nemůže dál uvádět. Respektive může, ale musí herce, namaskovaného jako černocha, nahradit černochem skutečným.

Nedokončené, a přece úplné divadelní dílo Libuše Šafránkové

Přemýšlím, kolik herců zanechalo v našich duších tak ostrou a vyhraněnou stopu jako Libuše Šafránková. A teď nemluvím jen o souvislostech uměleckých.

„A Brutus je přec poctivec…“

16/2020 (Drobná úvaha nad divadlem dnešní doby)

28. MF Divadlo Plzeň: Up & Down (No. 6)

Od doby, co se sám podílím na divadelních inscenacích, setrvale odmítám vyjadřovat se veřejně k práci kolegů. Když ale sleduji naprostou roztříštěnost odborných divadelních soudů, dovolím si dnes malou výjimku.

Anton Pavlovič Čechov: Hry

9/2020 Ten pocit asi známe všichni. Něco čtete a najednou si uvědomíte – ano, takhle to je, takhle to vnímám taky, takhle bych to napsal, kdybych to uměl.

Nad rakví Michala Pavlaty

3/2017 Míša Pavlata: Hluboký, vědoucí a známý herec, který ale, jak mohl, všude podsouval, že jej nikdo nezná, a když už ho pozná, nepochybně si ho s někým splete. Zavolejte herce a Míšu Pavlatu! rád citoval pokyn nejmenovaného režiséra inspicientovi před začátkem kterési...

Vánoční

Nezapírám, že ačkoli jsem lety docela zocelený, kritika Dominika Melichara Generační vášnivý útok o naší inscenaci Paní Warrenová mi hnula žlučí. Dokonce mě postihly nezrale mstivé nálady a nebylo by těžké mladého autora pozurážet a utahovat si z něj i z jeho práce...

Míša i Helena

17/2013 To auto byla bílá Škoda Forman. Notně už rozvrzaná, řízení táhlo, tuším, doprava. Do toho ne dvakrát bezpečného vozu jsme pravidelně usedali a vydávali se v barvách Divadelních novin za divadlem. Já většinou řídil, vedle mě často Bára Topolová, vzadu Richard Erml, Vláďa...

Honzl, Voskovec a Werich III

5/2013 V pohledu Voskovce a zřejmě i Wericha má Honzlova činnost v Osvobozeném divadle své velmi přesné místo, jehož charakteristika je poměrně jasně vymezena. Oba uznávají jeho teoretické i praktické schopnosti, jsou si vědomi jeho užitečnosti pro divadlo. S odstupem let se jim však...

Honzl, Voskovec a Werich II

4/2013 Voskovec a Werich už byli v té době skutečně hvězdy. Byli současně i silnými uměleckými osobnostmi s vyhraněným názorem na divadlo a se schopností budovat určitý divadelní styl. Je proto pochopitelné, že za tímto stylem stáli a chtěli mít poslední slovo v rozhodování o...