Články autora: Egon Tobiáš

Poslední sloupek

13/2016 Setkal jsem se nedávno v kavárně s pravidelnou čtenářkou mých sloupků, a když jsem jí řekl, že píšu poslední, rozplakala se, navrhl jsem jako možné téma posledního sloupku kamarádce, na kterou dám.

Edelman

12/2016 Pokaždé, když nemám inspiraci, ač bych ji podle smlouvy mít měl, vzpomenu si na Edelmana. Edelman byl pravděpodobně první člověk, který uměl létat. A létal tak dobře, že to začalo bratřím Wrightům vadit.

Shakespeare 2016

11/2016 Kolem třiadvacátého dubna jsem propadl podivné melancholii. Nejdřív jsem měl za to, že ji způsobuje stav mého účtu, nedostatek sexu nebo že jsem jen něco špatného snědl. Když se mi ale doneslo, že právě uplynulo čtyři sta let od úmrtí Williama Shakespeara, jevilo se mi to...

Monstrum

10/2016 Před lety jsem jednu sezonu absolvoval v divadle jako němý herec, nebo spíš jako živá rekvizita. Tehdy jsem došel k zajímavému zjištění: Z hlediště se divák jeví jako monstrum, přerostlé dítě, vyžadující absolutní pozornost, přiměřený humor a nějaké to poučení. Ale...

Očekávání

9/2016 Když je na nějaký divadelní prostor vypsáno výběrové řízení, momentálně bezprizorní částí divadelníků projede mexická vlna vzrušení, otevírá se před nimi imaginární opona a na silně přesvětleném jevišti Očekávání se odehrává jejich docela nový život.

Druhý život

8/2016 Jako dítě jsem byl přesvědčený, že život začíná v patnácti, nanejvýš v osmnácti, což se víceméně potvrdilo. Proto mě o pár let později překvapilo, když jsem se dozvěděl, že život začíná v pětadvaceti. No dobře, řekl jsem si, konečně je jasno. Pak se totéž ale...

Odboj

7/2016 Mé iniciály ve mně někdy iniciují touhu dívat se na svět jako mimozemšťan. Co bych si jako takový pomyslel třeba o divadle?

Food bloger

6/2016 Kdybych měl vlastní blog, psal bych o všem možném. O tom, jak píšu sloupky, o psech, které nemám, o večírcích a filmech a opatrně třeba i o ženách. Ale lidí, kteří si na rozdíl ode mě čas na psaní blogů udělat umějí, je naštěstí dost a je to skutečně neuvěřitelný...

Závislost

5/2016 Občas se to stane každému, ale u mě se z toho vyvinula závislost. Ne, nemluvím o lásce, pornu ani o vaření. Je to horší. Ať jsem v tramvaji, v kině, nebo v baru, neubráním se a odposlouchávám cizí hovory. Nevím, jestli jde o profesionální deformaci, nebo podvědomou touhu stát...

Divadelní bar

4/2016 Všechno o fungování divadla se dozvíte v divadelním baru. Stačí si tam sednout odpoledne po zkoušce a hned víte, co se zkouší, kdo s kým momentálně chodí nebo se už rozchází, kdo koho zrovna nesnáší, kdo včera zapařil apod.

Divadlo přeje nepřipraveným

3/2016 Pro Honzu Nebeského jsem napsal několik her, ale nevzpomínám si, že bych měl text hotový hned na první čtené. Naprosto běžně jsem hry dopisoval během zkoušení, což ovšem často vedlo ke kuriózním situacím.

Uzávěrka

2/2016 Blížila se uzávěrka a já pořád neměl ani řádek. Ze zoufalství jsem už chtěl napsat něco o politice, ale to by se neobešlo bez vulgarit. Chvíli jsem zvažoval, že bych zkusil něco o sněhu v Praze, ale vzhledem k tomu, že v době, kdy sloupek vyjde, může být klidně dvacet nad...

Jsou dva druhy lidí…

1/2016 Stejně, jako je dnes plošnou mírou z neznámých důvodů rozloha fotbalového hřiště, pro pojmenování rozdílnosti životních postojů se běžně používá sousloví „Jsou dva druhy lidí…“. Zatím jsem ho nikdy nepoužil, tak to teď zkusím.

Vánoce

22/2015 Vždycky, když se blíží svátky klidu a míru, pobaví mě ten milý protimluv. Klid a mír u mě totiž bezpečně přicházejí až po nich. Období svátků je pro mě naopak překážková dráha na minovém poli. Už jen být laskavý na některé bližní dá docela zabrat. Ale je toho...

Vzory

21/2015 Člověk si mnohdy ani neuvědomuje, jak moc ho ovlivňují vzory. Na některých lidech je to poznat na první pohled. Když potkám chlápka v parkeru s knírem a vrabčím hnízdem na hlavě, je mi jasné, že je to fanda Schimanského. Ale většina vzorů se projevuje mnohem záludněji,...

O vaření

Proč muž začne vařit? Jednoho k tomu donutí možná hlad, dalšího zvědavost, slaměné vdovství, nebo dokonce odchod drahé polovičky. Ale jsou i tací, které to prostě baví, a pokud se navíc narodili pod michelinskou hvězdou, stávají se z nich často dobří kuchaři. Mají své...

Chvíle

19/2015 Snad každý si vzpomene na tu magickou scénu z filmu Americká krása, kde tři minuty za hypnoticky strohého klavírního doprovodu sledujeme plastový sáček poletující ve větru. Chvíle, kdy se neděje skoro nic, a přesto jako by vyjadřovala smysl celého filmu.