Články autora: Vladimír Karfík

Dědova mísa

1/2013 Jako bychom neměli tradici moderní scénografie! Taky tu nemůžu nevzpomenout knihu o krajině Ladislava Žáka blahé paměti. Dnes krásné Cílkovy knihy o krajině, též nové publikace o účelnosti a krajinotvorné kráse stromořadí kolem cest.

Dědova mísa

21/2012 Německý humor obecně podceňujeme (výjimkou však vždycky byl nedostižný politický kabaret), už předem namyšleně vidíme v něm hanswurstiády, obhroublý vtip, kopání do zadku, jež spolehlivě budí smích – jak kdy.

Dědova mísa

19/2012 Včera, kdy jsme oslavovali nekulaté výročí obnoveného samostatného státu, dočítal jsem Vieweghovu poslední knihu Mráz přichází z Hradu, pokračování jeho Mafie v Čechách, navykle pustil jsem si k tomu zprávy – a hle, už jsem tam byl, v symbolu české státnosti, v...

Výběrové řízení na funkci ředitele/ředitelky Studia Ypsilon

Přihlášku s požadovanými doklady je nutné podat tak, aby ji vyhlašovatel obdržel nejpozději dne 6. 11. 2024 do 14:00 hod. na adresu: Hl. m. Praha – Magistrát hl. m. Prahy, odbor kultury a cestovního ruchu, Jungmannova 36/31, 110 00 Praha 1, palác Adria.

Céline resuscitovaný pro Příští vlnu?

18/2012 Céline nás nepřestane dráždit tím, čím vlastně poškozuje humanistické hodnoty, jež přesto nalézáme v základech jeho tvorby: skandálními antisemitskými, rasistickými názory. Studio Hrdinů – Louis-Ferdinand Céline, Jan Horák: Církev. Režie Michal Pěchouček a Jan Horák.

Dědova mísa

17/2012 Groteska sice není jenom, ani především žánr divadelní, zato právě tam mívá největší úspěch a nejvděčnější diváky. Ovšem jak u koho. Revizora vnímali jinak diváci z ulice, jinak prevoschoditělstvo. Stejně se četly Mrtvé duše. České umění nezná tolik krutých...

Dědova mísa

15/2012 Sleduji noviny poctivě, naslouchám rozhlasovému i televiznímu zpravodajství, a stále pociťuji, že téměř nerozumím, co se vlastně děje, a už vůbec nedokážu vyčíst, kam svět vůbec spěje. Čtu neustávající sled událostí, řekl bych spíše efemerid, jež při nejlepší...

Dědova mísa

13/2012 Pravda, Dědovu mísu znám z Nerudy, psal ji myslím až po Bismarckově prozíravém zákonu, spíš z předchozích zkušeností. Nechtěl bych se však dožít její aktualizace, až v množství penzijních soukromých pilířů dnešní nezorientovaná...

Dědova mísa

11/2012 Jeremiády už přestávají bavit, ale nelze je zahnat, ač disponujeme stále sofistikovanějším myšlením, jež uplatňováno kde? Snad už ani na školách, kam patří především, ale i těm, jako by se vyhýbalo, jak pozorujeme už léta. První rány pamatuju z války, kdy se...

Kudy jsme se ubírali

10/2012 Kdybych sbíral knihy, jejichž obálky se mě snaží navnadit na známé tváře herců, zpěváků, hvězd a hvězdiček šoubyznysu, zabraly by mezi knihami dost místa. Někdy se mi zdá, jako by herci byli pro průměrné žurnalisty lovná zvěř: odchytit ty nejznámější, někdy...

Dědova mísa

9/2012 Koho by nezaujala myšlenka (spíše jenom účelová slova – zaujmout, a zapadnout) omezit počet ministerstev. Někde jsem se dočetl, jak se za poslední dvacetiletí pod neoliberálním heslem: méně státu (s trpkostí se mu vysmál Václav Havel v Odcházení)...

Dědova mísa

7/2012 Jsem vyběračný, Milan Jungmann v tom měl před léty pravdu, a nebude to lepší. Opakuji se, a není to přednost: určitě jsem už psal, jak mě na divadle popuzuje předvádivý režisérismus, cítí se být vysoko nad autorem, viditelně, že ho bez zábran na scéně...

Dědova mísa

Jsme mistry reforem, začínají mi připomínat proslulý Soubor opatření, vypracovaný k látání děr, opravám sítě, pod níž jsme se sice neudusili, ale nemohli ven. Po základním zvratu poměrů míří dnešní reformy k „rozpočtové odpovědnosti“, což je eufemismus...

Dědova mísa

Nerad se pletu do řemesla, jež není moje. Ale přece: ta pražská komedie na pokračování, dějství nemají pointu, závěr marně čeká na katarzi! Divadla jsou se stavem dramatiky tak úzce svázána, že citlivější ucho musí zaslechnout umíráček. Nejsou silná dramata. Viděl však...

Dědova mísa

Už v Deklaraci závislosti, již v Literárních novinách otiskla skupina autorů, vedená Josefem Šmausem, mě zaujalo, s jakou slepotou chápeme povahu kultury a přehlížíme, že je to vývoj lidské kultury, který se vymkl evolučnímu principu přírody.

Justlova Holaniana

Často, i v této knize, se dočítáme, že Vladimír Justl byl Vladimíru Holanovi jakýmsi Eckermannem. Míněno sice jako uznání zásluh, ale není to zrovna přesné. Justlův vztah k Holanově poezii nebyl jenom eckermannovský, nenaslouchal oddaně básníkovi, aby zaznamenával a posléze...