Články autora: Vladimír Morávek

Vítězslav Nezval: Manon Lescaut

(režie Pavel Rímský, premiéra 10. října 1982, Slezské divadlo Zdeňka Nejedlého Opava)

Paní Soňa Červená byla velká dáma

Dostavovala se vždy přesně a měla zapnuté knoflíčky u krku. Uměla člověka povzbudit a uměla ho i zatraceně elegantně pověřit úkolem. Spojil nás Hradec Králové. Její tatínek tam svého času v jednom domě na náměstí usiloval o přesahy.

Hazard, nebo veřejná služba? (No. 07)

Myslím, že jsou důležité – Divadelní noviny.

Kdo pro mě byl a čím mi změnil svět Peter Stephen Paul Brook

Úplně nejblíž jsme si byli v Avignonu. Frederic Potty tam tenkrát Evropě navrhl, že by bylo hezké vzdáti čest Havlovi. Jenže ten pak umřel. Nám tam na čtrnáct dní stejně postavili obrovský cirkusový stan.

Po nás Vltava

aneb Co je blbějšího než divadlo? (Dvě divadla)

Na nebe

Povinnost kostelů je sloužiti mše, povinnost divadel je poskytovati KATARZI. Tedy úlevu přes smích, anebo slzami. Hrát.

Vladimír Morávek: Jak se mám?

Teskně. V červenci umřela máma: Vladíku, mockrát děkuji za vinš, moc mě to potěšilo, jsem ráda, že mám u Tebe tak výsostné místo v srdci. Já na Tebe stále myslím a přeji horu dobrých věcí, zážitků a skutků. Ať se Ti ve všem daří. M.

Jan Amos Komenský, Ludvík Kundera: Labyrint světa a Lusthauz srdce

Povinností režiséra je pokaždé znovu zamilovat se do textu, co s ním pak stráví hned několik let, což znamená, že se musí zamilovat pokaždé znovu, jako by to bylo po prvé...

12. března to bude rok

Já si myslím, že by to bylo správné – v době, která tak intenzivně pracuje k bolesti, vytúrovat instituci divadelní katarze.

Největší básnířka českého divadla

15/2020 Eva Tálská (19. dubna 1944 – 27. srpna 2020)

Závěrečná scéna (Jiřímu P. na počest)

7/2019 Já když jsem se dozvěděl, že Jirka umřel, bylo mi teskno jak dlouho ne.

Na odchodnou jedné éry

Přeji Provázku, aby byl otevřeným, nespoutaným a občansky statečným územím - a věřím, že ho čekají hezké věci... Výroční zpráva Vladimíra Morávka jeho dvanáctiletého působení v Divadle Husa na provázku v Brně.

Políbil jsem ruku ománské princezně

13/2014 Arabský deník Vladimíra Morávka

O ztracenosti, lehkosti a věčnosti daleko na severu

2/2013 Tak jsem byl zas dva měsíce ve Švédsku – to kvůli Turandot – ano, jako už šest roků před tím. Když mi to cca před dvěma lety volal ředitel DILIA – jestli do toho jdu – řekl jsem, co je to za blbost – po šesti letech vracet se k té stejné inscenaci – to je snad divné,...

Jaké bylo to léto ve Villeneuve

14/2012 Začalo to 7. července a byl to hukot nesmírný. Napřed jsme jeli Čebusem, pak jsme letěli, na závěr byl autobus zas. Někdy kolem jedenácté v noci dorazili jsme konečně do Avignonu. Tedy přesněji do Villeneuve. To je na druhé staně řeky Rhony.

Nesnesitelná lehkost bytí u divadla

8/2012 Jaro vycenilo drápky a noci už zas voní – v novinách spekuluje se, jestli to, že posunul se letní čas, způsobuje, nebo nezpůsobuje zvýšený počet sebevražd v březnu-dubnu-květnu, a Kolečko řekl, že sere na divadlo – nechce přijít o všechno...

Moje první dementi

Ve čtvrtek mi volala maminka a měla úzkost v hlase...