Články autora: Vladimír Hulec

Pavel Zedníček: Kurňa… co kdybych zkusil divadlo?!

14/2020 S Pavlem Zedníčkem, řečeným od jeho jamáckých let Čmaňa – což prý vymyslel Bolek Polívka –, jsem se poprvé sešel loni v listopadu po jeho sedmdesátých narozeninách, které oslavil v Divadle Kalich premiérou Lakomce.

Hryzáme do vzduchu, do hlav

14/2020 Život, to je to, co ještě (nebo stále) nelze, anebo nemůžeme pochopit, proto neexistuje žádný předchozí plán, význam, anebo vysvětlení, píší jako své výchozí stanovisko tvůrci performance Ur-Fascism Jakub Gottwald a Aleš Čermák.

Immigrants Lives Matter

Co musí cizinec překonat, než získá povolení k pobytu v ČR? Inscenace 30 dní / 30 Days naplňuje, co si předsevzala. Upozorňuje na problém imigrantů do ČR, zastává se slabších a zasazuje se, aby se daná problematika stala věcí veřejnou.

Divadla v karanténě (V)

11/2020 Městské divadlo Mladá Boleslav Petr Mikeska Bez roušky V tuto chvíli zkoušíme tři inscenace – Famílii (Joe DiPietro) v režii Zdeňka Bartoše na velké scéně, hru Na ústupu (W. Nicholson) v mé režii na Malou scénu. V červnu však proběhne premiéra a následující reprízy z...

Divadla v karanténě (IV)

10/2020 Centrum experimentálního divadla Brno Miroslav Oščatka Jsme kulturní národ? V tom hlavním jsme na tom v Centru experimentálního divadla podobně jako ostatní divadla. Nehrajeme. Ze dne na den jsme zavřeli dům. Nejdřív jsme omezili kapacity hlediště, pak jsme už nemohli hrát vůbec....

Pravá, nebo falešná slza?

9/2020 Shodou okolností jsem v Divadelních novinách 6/2020 recenzoval inscenaci Činoherního studia Ústí nad Labem Funny Games, v níž si dva navenek slušní a hyperkorektní mladíci krutě pohrávají s tříčlennou rodinou v uzavřeném prostoru jedné chaty, až její členy nakonec...

Divadla v karanténě (II)

8/2020 Moving Station Plzeň Roman Černík Náraz do zdi Když se ohlédnu zpětně, celé TO šlo rychle, ale v aktuálním čase to tak nevypadalo. Počátek března, víc a víc probublávají zprávy o novém viru, korona, COVID, Čína, Wu Chan, doktor, co to zjistil, hlásil, zmizel, zemřel....

Když je člověku na blití

6/2020 Co lze zobrazit, kde je hranice a míra toho, co uměním zachycovat, o čem mluvit a jak? Takové otázky si kladou tvůrci všech dob a nejvíc vždy té aktuální, neb hranice se posouvají, formy a prostředky proměňují a citlivost člověka kolísá.

V pavučině slov

4/2020 Od nástupu režiséra Ivana Buraje v roce 2015 do čela brněnského HaDivadla mají jednotlivé sezony ústřední motta. To pro letošní, pětačtyřicátou sezonu zní: Zdroje. Je to téma, které Buraj považuje za zásadní pro současnou dobu a jímž nasvěcuje mnohé své inscenace.

Jižní Morava hlásí: Pokryto

3/2020 Již počtvrté se v půli ledna na jihu Moravy konal minifestival aktuálních inscenací – jakýsi showcase – Slováckého divadla Uherské Hradiště a Městského divadla Zlín, jež ho pořádají ve společné symbióze pod názvem Zaráz.

Total eclipse of the Heart (proti)

3/2020 Choreograf a tanečník Martin Talaga patří k nejpozoruhodnějším osobnostem české performativní scény.

Tanec v temnotách

22/2019 Inscenaci hamburského Thalia Theater nelze oddělit od stejnojmenného filmu dánského režiséra Larse von Triera z roku 2000 s islandskou zpěvačkou Björk v hlavní roli slepnoucí Selmy Ježkové

Vladivojna La Chia: Není lehké být Annou

19/2019 Rozhovor s performerkou a zpěvačkou

Ostravský nájezd na Prahu (No. 1)

Divadlo Petra Bezruče uvedlo v rámci festivalu Ostrava v Praze inscenaci nové hry Tomáše Dianišky Transky, body, vteřiny, která otevírá téma stereotypů a nenávisti vůči menšinám.

Jan Burian: Jsme členové velké rodiny

V aktuálních DN 16/2019 vyšel velký rozhovor s ředitelem Národního divadla Janem Burianem nazvaný Na Národní divadlo má každý Čech názor. Několik již hotových pasáží se ale do něj nedostalo...

Jan Burian: Na Národní divadlo má každý Čech názor

16/2019 Do našeho setkávání v ředitelně Národního divadla na jaře tohoto roku jsem netušil, že Jan Burian (1959) je o rok mladší než já. Vždy jsem ho považoval za konzervativního člověka, který se v saku cítí až příliš dobře, než aby se ho v nádechu života dotkla idealistická...

Divadlo jako agora

16/2019 Diváci vcházejí na jeviště Nové scény a rozsazují se do neúplného kruhu, jakoby kolem chystajícího se ohně. Nebo jako by přicházeli na náměstí nebo náves či do antické agory. Tedy na místa, kde se odehrává veřejný život, lidé tam hovoří o podstatných i nepodstatných...