Články autora: Vladimír Hulec

Dějiny vsáklé do vodárny

14/2019 Malovické Divadlo Continuo, konkrétně principál Pavel Štourač, jeho žena, výtvarnice Helena Štouračová, a další stálí spolupracovníci, každoročně připravuje s frekventanty letních workshopů outdoorové akce v prostředí svého sídla Švestkového dvora, případně vyjíždí...

Ve stanech i pod hvězdami (No. 9)

O několika představeních ve stanu č. 2 nabízejícího aktuální produkce české scény: Sutura Michala Nagyho a Iriny Andreevy, Nivó Danila Kvašňovského, Božena tria Holektiv a Dó dua Lukas Blaha & Eva Stará.

Na hranicích divnosti (No. 4)

Čtvrteční festivalový program konečně nabídl výrazné pohybové divadlo. V DUP39 se představila šestice polských performerů s taneční show choreografky a vedoucí souboru Marty Ziółek Udělej si sám (Make Yourself / Zrób siebie).

Křížová cesta Mikiho Volka tramvají

Recenze předposlední premiéry Městského divadla Kladno Jak umřít na rokenrol, „rock´n´rollového písničkálu“ o Miki Volkovi v režii Miroslava Hanuše.

Pekelné dny PQ 2019 (No. 6)

Vědomy si agresivity současného světa i lidských bytostí jako takových překračují práh bolesti a vstupují do hrůz podvědomí... O performanci Forced Beauty česko-dánského dua Nela H. Kornetová - Lærke Grøntved v A studiu Rubín.

Pekelné dny PQ 2019 (No. 5)

V pondělí se v holešovické La Fabrice odehrálo druhé představení Divadla Continuo v rámci programu PQ+, taneční inscenace Poledne upomínající na osudy osmi ruských demonstrantů proti okupaci Československa na Rudém náměstí 25. srpna 1968.

Pekelné dny PQ 2019 (No. 4)

Sympatický pokus o netradiční prezentaci českých scénografů a kostymérů nevyšel... O noční performanci CAMPQ na Štvanickém ostrově v expozici české scénografie letošního PQ.

Pekelné dny PQ 2019 (No. 3)

O performanci The WARdrobe malovického Divadla Continuo, jež se odehrála v pátek ve Studiu Alta v rámci programu PQ+.

Křídla Afriky nad Českem 2019 (No. 3)

Pondělí bylo na festivalu Tvůrčí Afrika zasvěceno vhledům do současné Afriky skrze film Timbuktu ze stejnojmenného malijského města a fotografie ze slumu v nairobské Kibeře.

Křídla Afriky nad Českem 2019 (No. 2)

Když žili na této zemi, byli tito duchové velmi vlivní lidé a jejich životy byly vedeny nadměrnými ambicemi... O performanci Mea culpa performera z Burkiny Faso Charlese N. Tiendrebeoga v experimentálním prostoru NoD.

Nekonečné transformatio transfiguratio Petra Váši

10/2019 Brněnský performer, hudebník, pedagog, literát, výtvarník a kdoví co ještě – fyzický básník, jak sám sebe nazývá – Petr Váša je výjimečný zjev na naší kulturní scéně už od druhé poloviny osmdesátých let minulého století.

Malá velká inventura 2019 (No. 5)

Kde hledat a kde najít novou krev českého performing arts (o produkcích J+M Rufiny Bazlovy a Cult of Busy česko-norského souboru T.I.T.S.).

Malá velká inventura 2019 (No. 3)

Jen když prýští, má nová krev na jevišti smysl. V této inscenaci však ukápla krve sotva kapka. (O inscenaci Anny Klimešové & kol. Zápisky z volných chvil)

Bez srdce (proti)

4/2019 Je proto s podivem, že se titul Romeo, Julie a tma, adaptace jednoho z Otčenáškových nejemotivnějších a nejslavnějších děl zaměřených na mládež, objevil na repertoáru až nyní.

Martin Františák: Upozornit na to, co je skryté

3/2019 Novým uměleckým šéfem Švandova divadla v Praze se od ledna tohoto roku stal režisér, dramatik a básník Martin Františák.

Zaráz: Staří musí pryč?

aneb Dvakrát na aktuální témata. Závěrečný den přehlídky divadel Uherského Hradiště a Zlína byl ředitelský.

Modrovous staví dům

2/2019 Identita člověka je jedním z podstatných traumatických témat současnosti, včetně řady uměleckých děl. Jeho archetypálním symbolem je uzavřený prostor.