Články autora: Vladimír Just

Ztráty a (ne)nálezy kontextu

Pozorujeme dnes obecně, v divadle, ve filmu i v historiografii, snahy o „objektivní“ hodnocení komunismu, konkrétně padesátých i normalizačních let, až k „nepředpojatému“ hodnocení jinak vcelku pozitivní minulosti dnešního masového vraha Putina, který se nám prý pouze...

Hazard, nebo veřejná služba? (No. 01)

DN i iDN jsou pro mne nenahraditelné, a to i ve své stávající, jistě zdaleka ne ideální podobě. Svým záběrem a společensko-kulturní užitečností naplňují smysl své existence. 

Audience – Příjem – Magor: Bravo!

Sleduju záští, s nímž establishment promyšleně likviduje nejlepšího člověka, kterého jsme kdy měli (…) V co doufá apokalyptická sovětská šelma, když nás zasáhla zrovna do krku? Když se chová jako šelma krvepijec?

V každém z nás dříme Čurda i Vopálka (Tři poznámky k jedné inscenaci)

Neboť jako dnes, tak v dřívějších dobách lidé začali filosofovat, protože se něčemu divili… Ten pak, kdo pochybuje a diví se, má vědomí nevědomosti – proto také milovník vymyšleného výkladu je v jistém smyslu milovníkem moudrosti. Aristoteles: Metafyzika, I.

Trilobit není troglodyt

(Poznámky k 36. ročníku audiovizuální ceny)

Volby a divadlo

Měl jsem štěstí, že jsem sdílel přítomnost budoucího prezidenta v předvečer jeho vítězství právě v divadle, na vinohradské premiéře Dannyho Smiřického (a není možná náhodou, že jsem jej předtím viděl opět v kulturním stánku, v Obecním domě na koncertu Národního...

Malé mlčení k OST-RA-VARU

Neomylným varovným příznakem oslepujícího vlivu kterékoli sebehumánnější ideologie na kritický úsudek je ztráta smyslu pro humor, nadsázku a ironii.

Geissleři sobě

Z divadla, co vzešlo z ulice / stala se nakonec italská tradice / Díky ti, díky, Itálie / tvůj odkaz navěky v divadle přežije! Tak zní jeden z programových hudebních refrénů bilanční inscenace Pudl a pudr pražsko-kukského souboru Geisslers Hofcomoedianten.

Jak zpracovat válku? (Televizní úvaha o ubuovství a válce)

Potřebu veřejnoprávních médií – podobně jako potřebu svobody a nezávislosti – oceníme teprve tehdy, když je vážně ohrožena. V čase krizí, agresí a válek. A ten čas tu už minimálně půl roku máme. Zásluhou jednoho paranoika z Kremlu, jenž vyhlásil válku západní...

Barokní Gesamtkunstwerk ještě po dvaceti letech

Z mnoha chodů barokní duchovní hostiny, již každoročně připravuje divákům multižánrová přehlídka Theatrum Kuks (letos 24.–28. srpna už po jedenadvacáté), bylo opět co vybírat. Festival věnovaný v maximálně možné žánrové šíři baroku, všeobecně považovanému za...

Zastavit stát!

Kolega Jan Kolář publikoval v Divadelních novinách vcelku výstižnou recenzi o obnovené premiéře Suchého a Havlíkova Nižního Novgorodu (Co je v módě v semaforském Novgorodě, DN 9/22). Rád bych k ní dodal pár poznámek spíše kontextujícího než korigujícího charakteru.

Jsme zralí na atestaci z voličské gramotnosti?

Důchodci by měli skládat zkoušku, jestli jim to ještě pálí, aby nám svejma hlasama nekazili budoucnost, brblá Artur Strauss, věčně nabručený majitel TV Strauss a ředitel tamní zábavné show. Jan Hrušínský v této postavě – jedné z nejlepších, jaké jsem u něho viděl,...

Morávkův Marat/Sade: vakcína proti strachu?

Na tu premiéru jsem šel s obavami. Vladimíra Morávka jsem si po celá desetiletí nesmírně vážil, snad nejvíce z domácí scény, už od dob jeho velké hradecké éry čechovovských cyklů v devadesátých i nultých letech i od prvých provázkovských cyklů (Dostojevského Století...

Nejen o těch devadesátkách – Úvahy nad domácí seriálovou bilancí 2021/2022

Upřímně řečeno, přecitlivěnému chování vedení České televize na počátku tohoto roku ve věci kritiky nadprodukce kriminálních námětů v dramatické tvorbě nerozumím. Mám na mysli pobouření, které na Kavčích horách způsobilo jednomyslné rozhodnutí sedmičlenné odborné...

Vivat Geisslers!

Při každoročním váhání nad anketami o „divadlo roku“ mi letos situaci značně usnadňují Geisslers Hofcomoedianten.

Ostrůvky pozitivní deviace

Mohl bych samozřejmě donekonečna psát, i v souvislosti s Českou televizí a Českým rozhlasem, o setrvalé tradici mediálně-ekologické negramotnosti, kterou kdysi v tomto státě založil Václav Klaus a jeho lidé, dodnes zastrčení v médiích a jejich mediálních sovětech.

Mašíni, Jezerka a bída české reflexe…

Soukromé Divadlo Na Jezerce má jistě v naší kultuře úplně jinou pozici, jiné funkce a hlavně už řadu let úplně jiné starosti než být pokusným instrumentem ke zkoumání čehokoli: stavu české společnosti, případně její kritické sebereflexe či kulturnosti.