Články autora: David Zábranský

Homo ludens aneb Člověk bez zisku

6/2017 Po nějaké době se vracím na stránky Divadelních novin a hned s takovým tématem! Nezisk, bankrot, ztroskotání…

Čtení na Klinice, Ovčáček a Konvička

14/2016 Před dvěma týdny jsem měl čtení v Autonomním sociálním centru Klinika (tak zní celý oficiální název, na kterém lidé z Kliniky dost lpějí), což je kulturní a politické centrum, které před pár lety vzniklo nelegálním obsazením nevyužívané budovy bývalé plicní kliniky...

Kunderovo foyer a oslava bezvýznamnosti

21/2015 Brněnská Husa na provázku v listopadu uvedením jevištní básně o životě a díle Milana Kundery uzavřela svůj projekt Smějící se bestie, v jehož rámci se divadlo snažilo podat zprávu o české národní identitě.

O Komedii podruhé

22/2014 Před měsícem jsem ve svém sloupku mluvil o pražské Komedii, a kdyby se teď neblížily svátky, asi bych o ní psal i tentokrát. Důvod? Moje kritika, která se týkala nejen aktuálně zhlédnutého představení, nýbrž i Komedie v celku, tato kritika totiž vyvolala…

Nefungující divadlo ve funkcionalistické budově

20/2014 Jakmile se v Praze řekne nefungující divadlo ve funkcionalistické budově, všichni hned vědí, že je řeč o současné Komedii. U kavárenských stolů se po vyslovení vtipného opisu z vteřiny na vteřinu, jako by šlo o řadu v mžiku vyrašivších tújí, rozezní živý plot...

Srdce temnoty

18/2014 Ten člověk na mne zpočátku působil jako kozel na místě zahradníka. Kdo? Inu, jeden takový Čech, jehož jsem potkal v německém Wiesbadenu. V cizině tehdy byl sotva týden, a už všemu rozuměl, do všeho strkal rypák. Zahradničí zahraničí, říkal jsem si tehdy, zatímco rypák...

Výlet do Plzně

16/2014 Nejdřív jsem si na kole jel k Vietnamcům do večerky pro pivo v plechu, aby se snadno vezlo; tížila mne hlava, a další zátěž, ač by to i byla zátěž vratná… ne, ne, žádné sklo!

O nemovitostech

14/2014 Milá Terezo, zdravím vás, ale především se vám z celého srdce omlouvám: tím totiž, že jste na sobě onoho večera měla tričko s vyšitým kočičím obličejíčkem, jehož zorničky byly umístěny přesně v těch místech, v nichž muži tíhnou vidět ženské duše.

Srdíčka k zulíbání

12/2014 V zemích koruny české, jakož i v nitranském knížectví eura se mezi osobami mužského pohlaví najdou mnozí, kdož se cítí jako Václavové Havlové; mít více ambicí a žít trošku jindy, domnívají se tito muži, mohli by být tam, kde byl kdysi Havel. Kdož to jsou tito...

Šílenství (pocta BH)

10/2014 Všechno to začalo, když jsem si dneska ráno klekl ke korytu Dunaje, sklonil jsem hlavu a propnul páteř, jako to dělá kočka, když se protahuje, načež jsem v předklonu čumákem nasál pach Podunají. Ach, moje nejmilejší Budapešti! Pod ramenem ti cítím Řím, Černé moře,...

Být idiotem, nebýt idiotem, nebýt

8/2014 Když jsem v roce 2006 před českého čtenáře předstoupil se svým prvním literárním dílkem, bylo mi čerstvě devětadvacet let, a fakt, že moje první knížka vyšla právě v téhle mé životní fázi, nebyla náhoda, o to méně rezultát nějaké logické souslednosti (autor vyspěl...

Vnitřní úspěch

6/2014 V českém disentu a exilu v polovině osmdesátých let po nějaký čas probíhal spor o hodnotu prvních Kunderových románů, které autor napsal mimo vlast.

O režisérovi, jehož usvědčil vlastní program

4/2014 Nevím, jestli si toho laskavý čtenář všiml, ale venku se odehrává cosi jako renesance levice. Kdož chceš sedět na pohodlné vlně, radím ti, zanech ekologie a vydej se na levici, protože mladí, kteří udávají směr, ti teď levici žerou úplně stejně, jako jsme my v letech...

A nihilo nihil

2/2014 Václav Černý se ve svých pamětech, když popisuje stav československého školství počátkem padesátých let, na jednom místě zmiňuje i o loutkáři Josefu Skupovi, strakonickém rodáku a tvůrci Spejbla s Hurvínkem. Mladý Skupa se sice ze Strakonic brzy odstěhoval do Plzně, kde pak...

Kde dnes hledat masterpiece?

22/2013 Vím, lidé teď televizí většinou pohrdají, doma už ji nikdo z vašich známých nemá (až se jednou bude sestavovat herbář těch nejomšelejších vět poslední dekády, věta: nevím, já televizi nemám, bude na prvním místě, a hned za ní bude jakési podivné mekání a í-hání),...

Co nám TGM neřekl

22/2013 Němci lidem, jako byl Josef Kajetán Tyl, říkali: „die enthusiastischen Böhmen“, entusiastičtí Češi, jindy v nich dokonce viděli sektu Zélótů. Nevím jak vám, ale mně by to pilo krev, kdyby se ke mně někdo choval takhle nadřazeně, a abych tomu někomu dokázal, že se ve svém...

Každá mince má dvě strany

20/2013 Kdo čítává moje pravidelné divadelnické sloupky, ten ví, že mě zajímá spíše dění u divadel než divadlo samotné. Děním u divadla přitom ale nemyslím to, co se děje „kolem divadla“, čili klepy, nýbrž skutečně to, co se děje v bezprostřední blízkosti divadelního...