Autorita se smyslem pro srandu

Nejsou to ani dva roky, co jsem pro Divadelky dělal o Pepíkovi rozhovor při příležitosti jeho sedmdesátin. A je to jen pár měsíců, co jsme se setkali v Hradci, kde jsem hrál v rámci festivalu. Vlastně si uvědomuji, že i vzpomínky na mé působení v DRAKu mi připadají tak živé, jako by to bylo včera.

Enšpígl, Divadlo DRAK Hradec Králové 1974 FOTO ARCHiV DIVADLA DRAK

Stále je ve mně živá jeho fantazie, inspirativnost, umění motivovat, pracovitost a zároveň schopnost říct: Děcka, nějak nám to dneska nejde, vykašleme se na to. To když zkouška vázla a nikoho z nás nic nenapadalo. A byli jsme mladí.

Postupem let jsem si při každém setkání s Tebou uvědomil, že pořád mladí jsme. Neměnil se náš cit pro dobré divadlo a zároveň smysl pro humor. Přitom jsme oba byli tak rozdílní. Ty košatý dub, zemitý sedlák a já – houžvička, který se někdy té Tvé nesmírné energie až bál.

Ten strach měl svůj význam. Z něj vznikal můj velký respekt k Tobě. A tak jsme nedospěli do stavu kamarádíčkování, ale stali jsme se přáteli.

Velká autorita spojená se smyslem pro srandu. Tam byl, kromě všeho ostatního, základ úspěšnosti a krásy Tvého divadla.

Josefe, byl jsi jedním z nejdůležitějších lidí v mém životě.