Divadelní noviny > Festivaly Zahraničí
Avignon mimo Evropu II.
V aktuálních Divadelních novinách 17/2019 vyšel text Lucie Němečkové Avignon mimo Evropu. Z důvodu místa se nevešel celý. Dvě kapitoly věnované inscenacím afrických autorů, které byly uvedené na letošním Avignonském Off-festivalu, tedy otiskujeme zde.
red.
…
Avignon mimo Evropu II.
Avignonský festival je Mekkou nejen evropského, ale především světového divadla. Čím dál tím víc se zdá, že jeho jedinečnost nespočívá ani tak v pečlivě vybrané a velmi atraktivní dramaturgii hlavního programu, kterou v různé obměně můžete potkat i na jiných vyhlášených festivalech v Evropě, nýbrž v tom bezedném tavícím kotli zvaném Off program. Jeho katalog poslední roky vychází na pěkně tlustou a těžkou knihu o téměř pěti stech stranách. Za jeho mnohými inscenacemi byste se museli vydat až na druhý konec světa. Zatímco programem In vás spolehlivě a bezpečně provede vytříbený, pro někoho možná až příliš vyhraněný, umělecký názor ředitele Oliviera Py, vstříc Off programu se vydáváte na vlastní nebezpečí. Už pud sebezáchovy vám velí stát se sám sobě dramaturgem, jinak hrozí, že se v té džungli o tisíci nejrůznějších představeních ztratíte. Já osobně do Avignonu jezdím především kvůli ojedinělým představením mimoevropských, převážně afrických, karibských či arabských autorů a divadelních skupin.
Fela Kuti revisited
Jedním z nejinspirativnějších současných dramatiků je Koffi Kwahulé. Do češtiny přeložil Michal Lázňovský jeho hry Nestyda a Bintou. Na avignonské off scéně Au bout la bas (Tam na konci) byla k vidění jeho dva roky stará hra Kalakuta dream. Jako scénické čtení ji uvedl tým RFI ve svém cyklu Ça va, ça va le monde! v roce 2017, nyní se jí chopili mladí francouzští divadelníci z divadelní skupiny La bande de Niasmans v Alfortville.
Dva herci a jedna herečka, zároveň zpěváci a tanečníci zpřítomňují střípky z pozoruhodného života nigerijského zpěváka a hudebníka Fely Kutiho, zakladatele stylu afrobeat, který se nebál vyjadřovat své ostré politické názory, v roce 1979 dokonce kandidoval na prezidenta, o šest let později byl za svá nekompromisní stanoviska vězněn. Vedl svérázný, bouřlivý styl života, na počátku sedmdesátých let vyhlásil v Lagosu nezávislou Republiku Kalakuta, která byla v roce 1977 zničena, o rok později se hromadně oženil se svými sedmadvaceti vokalistkami. Kalakuta Dream však není životopisná inscenace, jak by se na první pohled zdálo. Kwahulého hra není kopií Kutiho života ani jeho stylu. Je složená z některých momentů jeho života, inspirovaná především jeho vztahem ke dvěma osudovým ženám, jeho matce, která byla velmi politicky aktivní, a jeho milence, aktivistce Strany Černých panterů, Sandře Smith, Afroameričance, díky níž se Fela mj. seznámil s myšlenkami Malcolma X. V inscenaci nezazní ani jedna originální Kutiho skladba, jejich cover verze jsou originálně přepracovány členy divadelní skupiny. Výsledkem je velmi živá, moderně znějící hudební inscenace, aktuální nejen ve svém tázání se po tzv. černošské otázce, nýbrž především ve své autentické výpovědi o svobodě.
Inspirace z Martiniku
Silné divadelní zastoupení na avignonském festivalu má každoročně Martinik. Možnost hrát na kontinentu je pro zámořský departament důležité, neboť na ostrově mnoho příležitostí k reprízování není. Každoročně do Avignonu zajíždí zejména národní scéna ve Fort-de-France Tropique Atrium. Letos přivezla inscenaci Nathalie Sarrault Pour un oui, pour un non v kreolském překladu Bernarda Lagier. Ten je zároveň sám osobitým autorem, jehož hra Moi, chien créole (Já, kreolský pes) je jedním z nejpronikavějších textů o kreolské identitě. Jeho tvorbu a tvorbu dramatičky Daniely Francisque představí v příštím roce 16. Tvůrčí Afrika v rámci výměny mezi českými a martinickými autory.
Daniely Francisque je především známá jako herečka. V Avignonu vystoupila ve své nejnovější inscenaci Moi, fardeau inhérent (Svým vlastním břemenem). Jde o tíživou zpověď ženy čekající v dešti na muže, o hořce poetickou, feministicky laděnou výpověď o sexuálním násilí, o sexismu, ale také o vzpouře. Vše se odehrává v přítmí, divák musí napínat zrak, aby herečku vůbec zahlédl. Jedna z verzí této inscenace se prý odehrává zcela potmě, o to víc se diváci soustředí na tento pronikavý text. Jeho autorem však není, jak byste snad očekávali, žena, nýbrž muž, haitský dramatik Guy Régis Jr.
///
Více o Avignonském festivalu na i-DN:
…
Komentáře k článku: Avignon mimo Evropu II.
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
