Divadelní noviny > Festivaly Zahraničí

Avignonské utopie (No. 4)

Zapomeňte na Ostermeiera, zapomeňte na Marthalera aneb Němci v Avignonu

Německé soubory opět nadchly – mimořádný úspěch měl Faust I+II v režii Nicolase Stemanna, dokonce jeden z recenzentů napsal asi toto: Zapomeňte na Ostermeiera, zapomeňte na Marthalera, Stemann je nová hvězda…

Nepřehlédnutelnou událostí bylo i hostování düsseldorfské činohry (mimochodem na této scéně nalezl jeden ze svých nových domovů D. D. Pařízek) s inscenací jejího šéfa Falka Richtera Rausch. Toto německé slovo má více významů, mj. opilost – do češtiny je lze asi nejlépe přeložit jako Opojení. Inscenace byla hitem letošního Avignonu. Před divadlem (hrálo se ve dvoře lycea St. Joseph) každý den postávaly hloučky zoufalých diváků doufajících, že se nějak dostanou dovnitř.

Falk Richter je známým německým režisérem, intendantem (mj. působil v Zürichu, teď patří ke kroužku kandidátů na nového ředitele basilejského divadla) a autorem. Jeho texty jsou přeloženy do 25 jazyků. Avignonského festivalu se zúčastnil 2010 s extra pro festival vytvořeným (spolu s Nordeyem) projektem My Secret Garden. Již tehdy šlo o spojení osobního až intimního příběhu s politikou.

Oběma těmto tématům zůstal Richter věren i v Opojení. Napsal-li jsem inscenace, texty, autor, nikoliv hra a dramatik, nebylo to neúmyslné. V Opojení jde o jakési monologické osobní výpovědi, politické úvahy, poznámky (v textu označené jako skizzy), které herci v představení dále rozvádějí. Zahajuje je mladý muž ne zcela si jistý sám sebou, svým bytím a i realitou, jej obklopující: Je postavou jevištní nebo skutečnou? Profily stovek přátel z facebooku zná lépe než sebe. Rád by popsal jednoduchou skutečnost, v níž se ocitl (během psaní?), leč ta se komplikuje stejně jako jeho partnerský vztah. Přítelkyně má své představy, jejich zájmy se nedaří skloubit a k tomu začala světová krize! Absolutní nejistota.

Současná společnost je – podle Falka – na rozhraní. Kapitalismus je v koncích: V pozadí končí svět, ne náš svět, ale svět finančních spekulantů, eurobondsspezialistů, příslušníků atomlobby, ničitelů klimatu, fanatiků růstu, farmaceutického průmyslu, zástupců hedgefondswopderivátů, falešných doktorů, Gutenberga, Wulffa, Westerwelleho…  Poznámka autora v textu „hry“: Může se do nekonečna prodlužovat; má poznámka: To vše, jak to němčina umožňuje, v jednom slově.

Některé Falkovy přímo zběsilé útoky (zběsilé opojení útokem) na vše, co lze pokládat za symboly konzervativní společnosti (katolická církev, anglický dvůr, Německou banku, CDU, či FDP) by mohly být docela zábavné, kdyby nebylo zřejmé, že je myslí vážně. Vážně by se daly brát ale jen tehdy, nebyly-li by vysloveny tak apodiktaticky, byli-li bychom schopni vnímat je jako metaforu. Jinými slovy: I když není pochyb, že autor otevřeně pojmenovává skutečné, skutečně existující problémy naší západní společnosti, myslím si rozhodně, že v řadě případů z tohoto poznání vyvozuje poněkud nepřípadné závěry: Oblbnutí lidé v Severní Koreji. Lidé tak vycvičení. Tak jako brečí ti v Severní Koreji, stejně jsme i my vycvičeni, mluvíme-li nepřetržitě o tarifech mobilů.

Za mimořádně nešťastné pokládám přejmenování v překladu strany CDU (Křesťanskodemokratické unie) na „Parti de Merkel“ – Stranu Merkelové. Cementuje to představu, známou především z nesolventních států evropské společné měny, že Merkelová je za jejich dluhy odpovědná. Mínění německých pravicových novin Bild, že tu je bez oddechu pumpována do sálu primitivní politická agitace, není tedy zcela neopodstatněná. Když hlavní představitel hovoří o nové společnosti, co se po tom očekávaném krachu vyvine, a že o tom mluvil se starším člověkem, který mu vyprávěl o Marxovi a jeho učení, zůstává rozum (Východo)Evropana v silných rozpacích.

Inscenace se evidentně během repríz proměňuje a vyvíjí. V otištěném textu v programu se např. o starším člověku znalým Marxe nehovoří. Text zato končí dlouhým anglicky psaným textem. V avignonském představení nezazněl… Za docela pikantní pokládám, že na obálce programu je pod titulkem Gut für Düsseldorf (Dobré pro Düsseldorf) celostránková reklama na městskou spořitelnu.

Separátní popis by vyžadovala inscenační metoda – Richter kombinuje slovo s tancem (choreografka Anouk van Dijk je uvedena jako rovnocenná spoluautorka). Tanec je výrazný, ale má většinou jen ilustrativní efekt.

• Autor: Petr Feyfar
• Publikováno: 17. září 2013

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Avignonské utopie (No. 4)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ