Divadelní noviny > Názory – Glosy
Až se tobě bude třásti ruka
Ten titulek jsem si vypůjčil z dávné reportáže Heleny Klímové v dávných Literárních listech. Byla o necitlivosti mladých lidí vůči starším, o jejich pohrdání stářím a o jejich přemrštěných nárocích. Tenkrát jako mladíka mě příliš nezaujala. Dnes jí rozumím mnohem víc a jako by se ani po tolika letech nic nezměnilo. Čtu si v Divadelních novinách rozhovor Kateřiny Kykalové s mladým divadelníkem Tomášem Loužným a jako bych zažíval podivné déjà vu.
Pan Loužný je znepokojen klimatickou krizí a tvrdí, že na vině jsou stále titíž lidé u moci, kteří neúměrně zbohatli na fosilním průmyslu, a proto nikdy nepřipustí změnu poměrů. (Doslova říká, že si na fosilním průmyslu a na jeho lobby nahrabali takové sumy, že se dnes jejich vliv těžko přeráží.) Může být, nejsem ekonom ani politolog, abych to mohl objektivně posoudit, a snad bych mohl i přes – řekněme zdvořile – nekultivovaný slovník s autorem tohoto výroku i souhlasit.
S čím nemohu souhlasit, je požadavek, aby už konečně správa světa byla svěřena jeho a ještě mladší generaci. Prý je načase a prý na to mají právo! (Ten vykřičník je autentický citát.) Je mi líto, jen tak, an sich, nemají. V závěru rozhovoru se Tomáš Loužný přihlašuje k hodnotám Západu. Pokud to myslí vážně, jistě ví, že podstatnou hodnotou západních společností jsou svobodné volby a jenom a pouze ty v nich mohou rozhodnout o tom, kdo bude spravovat věci veřejné. Jeho a ještě mladší generaci holt nezbyde než vstoupit do etablované politické strany a ovládnout ji nebo si založit vlastní a s ní uspět ve volebním klání. Pak teprve budou mít to právo. A jestli pak bude svět lepší nebo horší, se uvidí, protože samotné mládí není přednost, ale stav, a jak moudře pravil Jan Werich, starý blbec byl kdysi mladý blbec.
Tendencí této doby je kult mládí a posílání starých do starého železa. Ze současného pohledu to tak vypadá, ale abych byl spravedlivý – asi tomu tak bylo vždycky. Když už jsem zmínil polovinu geniální dvojice V + W, i oni svého času zpívali: Svět patří nám… Jsme mladí, chceme žít. Nic proti, jen si dovoluji podotknout, že i mladým lidem, i tobě, Tomáši Loužný, se jednou bude třásti ruka.
Komentáře k článku: Až se tobě bude třásti ruka
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
