Až na hranici hořet budeš
Stojí v chladné chodbě karlínské Invalidovny: třiatřicetiletá performerka Nela H. Kornetová, absolventka JAMU Brno, nyní působící (hlavně) v Norsku. Polonahá, v bílém tílku, v ruce s žerdí s bílou vlajkou. Tak trochu připomíná Delacroixův obraz Svoboda vede lid na barikády. Před ní nápis: Who is the best villain? / Kdo je největší padouch? Přicházejícím divákům nabízí černé fixy a místa na svém těle, kam mohou psát. A lidé píší. Ledaskoho ledaskam. Na její nohy, na ruce, na hýždě, na hruď. Jmenují filmové badmany, dávné i současné politiky, své známé…
Vrstvená projekce rozleptává tvář Kornetové a proměňuje ji v rozšklebený obličej Badmana FOTO JAN HAJDELÁK HUSTÁK
Až poté začíná v sále performance Badman. Kornetová je přinesena dvěma pomocníky na téže žerdi, již držela v předsálí, visí na ní za ruce a za nohy jako ulovené zvíře. Pomalu vstává, uvolňuje končetiny a začíná číst nápisy na svém těle. Mluví anglicky, občas svá slova překládá do češtiny (plně českou verzi teprve chystá). Jmenované badmany komentuje, občas se diváků zeptá, o koho jde. Je vtipná, zábavná, věcná. Přitom razantní, nekompromisní. V průběhu performance se vtěluje do různých typizovaných postav, používá řadu zcizovacích postupů, komunikuje s diváky. Je fyzicky zdatná, pohybově nápaditá. Provokuje svým tělem, třese divákům před obličeji zadnicí, zmítá se na zemi, pobíhá po jevišti, pochoduje, tančí, zpívá. Míří na diváky pistolí. Předvádí různé podoby násilí – násilí, které pácháme sami na sobě i okolní svět na nás.
Badmani všehomíra
V projekcích vidíme a z reproduktorů slyšíme prostřihy různých historických i současných politických událostí včetně – například – záběrů z náměstí Nebeského klidu v červnu 1989, teroru kambodžských Rudých Khmérů či srpnové okupace v roce 1968 u nás. Kornetová se do iniciátorů těchto událostí skoro vtěluje, holí si tváře jako muž a pod nos si nalepí knírek. Záběry svého obličeje pomocí dvojexpozice kontaminuje fotografiemi politiků a diktátorů a výsledný – na stěnu promítaný – obraz nabývá podob všemožných zrůd, Badmanů všehomíra. Zároveň provokuje: Milý Badmane / Po tvém popu a umu bažím / Tvá gesta nosit jako svůj oděv / Tvé tváře protrhnout / Tvé obyčeje ochutnat / Z tvé duše pít / Tvé ego pomazlit… Přitom si uchovává razantní odstup: Až na hranici hořet budeš / Já vstanu z tvého popela…
Ne náhodou jsou „zrůdy“ v této produkci jen samí muži: Badman je audiovizuální fyzická performance o toxické mužnosti a síle, zrecyklované a přetvořené jedinou ženskou performerkou, píše Kornetová v programu. Nevyhýbá se ani osobním, intimním příběhům. Hovoří o svém vztahu s otcem, o svém dětství, o dospívání. Pokaždé se ale vrací zpět k válečným a politickým masakrům. Stále razantněji, nevybíravěji, vyhraněněji. Reflektorem prosvícené tváře historických i současných mužských zrůd se nakonec prolnou v jeden groteskně temný výsměšný výstup. Vidíme záběry pochodujících vojáků armád celého světa, slyšíme hymny a spleť revolučních písní. Je to děsivý apokalyptický obraz lidstva, z něhož vyrůstá naše přítomnost.
Rozorat duše a svědomí
Kornetová je názorově vyhraněnou tvůrkyní, která své produkce pečlivě promýšlí a technicky do nejmenších detailů připravuje. Mnohé z toho, co se zdá improvizované či nahodilé, je zpracováno vysoce sofistikovanými uměleckými prostředky a postupy současného fyzického divadla. Pryč je doba butó, spíše bychom mohli najít odkazy na Living Theatre, Brooka či Grotowského, ale ještě víc na Marinu Ambramović a jí podobné tvůrkyně.
Kornetová předkládá fascinující dílo plné obrazů zkázy a deprese. Deprese, z níž se rodí vzdor, vzpurnost, punk. Důležitým partnerem jsou jí nejmodernější technologie práce s videoprojekcemi, filmovým střihem, různě modulovaným zvukem a přednatočenými (vesměs dokumentárními) nahrávkami. Způsob, jakým s nimi Kornetová pracuje, upomíná na performativní, videoartové či zvukové instalace radikálních tvůrců a performerů (především ovšem performerek), jako jsou Mary Beth Edelson, Hannah Wilke, již zmíněná Marina Abramović, či dokonce americké Guerrilla Girls a ruské Pussy Riot. Kornetová je nekopíruje, ale napájí se ze stejných zdrojů, postupů, názorů a odvahy. Jasně a nekompromisně. Cele.
Její performance – pro tento typ produkcí asi nejpřiléhavější termín – jsou obrazivě uhrančivé, občansky angažované, syrové, bolestivé. Ale není to drsnost pro drsnost, je to surový otisk stavů její mysli a situací, které žije. Je obnažená do všech pórů své mysli, svého těla, svých postojů a názorů. Přitom – a to je pro ni (a možná vůbec pro české či z Česka pocházející tvůrce) charakteristické – nepropadá fanatismu. Performance Badman, to je pitoresknost všednosti, výsměšná grotesknost historie lidstva i jeho současnosti. Zčásti Švejk, trochu Švankmajer, hodně Klíma a zplna Kafka. Z performerky neustále cítíme nadhled a vtip. Ovšem také vzdor a neústupnost.
Takový je i závěrečný obraz, kdy si kolem těla obepne pás svíček evokující bombové sebevrahy. Svíčky zapálí a nechá na svém břiše svítit. Přitom vidíme, jak jí tající vosk stéká po těle, kape na nohy… Pás odepne a položí do louže s hořlavinou. Vosk se rozlévá a hoří. Smutný, jímavý obraz. Jeho interpretace je už jen a jen na nás. Konec historie? Zmar? Nebo je po válce? Nová naděje, spalující oheň? Kdo jsme, co můžeme ovlivnit? A co jsme to vlastně prožili?
Umění mnoho ve společnosti nezmění, mělo by se však o to pokoušet, nabízet sounáležitost otevřenosti a sílu opravdovosti. Právě tudy vede cesta Miřenky Čechové, Miroslava Bambuška, Martina Talagy, Jindřišky Křivánkové, Terezy Ondrové, Markéty Vacovské, Petra Krušelnického, Jakuba Gottwalda, Jany Kozubkové, tedy performerů a performerek, kteří svými těly a akcemi razantně rozorávají naše duše a svědomí, naše danosti, neměnnosti a jistoty. Právě tudy vede cesta Nely H. Kornetové.
Nela H. Kornetová & T.I.T.S.: Badman. Koncept Nela H. Kornetová, text T.I.T.S. a Karmenlara Ely, dramaturgie Anders Firing Aardal, scénografie, světla a video Jan Hajdelak Hustak a Heidi Dalene, hudba Bjorn Honsson. Premiéra 7. února 2020 na festivalu Vinterscene v Grenland Friteater v Norsku (psáno z české premiéry 11. července 2020 na festivalu Nultý bod v karlínské Invalidovně).
Komentáře k článku: Až na hranici hořet budeš
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
