Divadelní noviny > Kritika

Baletní Cyrano de Bergerac – opulentní a dojemný

Dramatické látky a balet se vždy měly rády. Umožňují divákovi ponořit se do příběhu a prožít ho spolu s jeho hlavními hrdiny. Vzpomeňme jen četná taneční zpracování Shakespearových, Ibsenových nebo Williamsových her. Pro svou podzimní premiéru si balet Národního divadla Brno zvolil titul světoznámého veršovaného dramatu z pera Edmonda Rostanda Cyrano z Bergeracu.

Hlavní postavou divadelní hry o hluboké a nezištné lásce i o protikladu vnitřní a vnější krásy je věhlasný šermíř a básník Cyrano. Miluje krásnou Roxanu, ale ta dá před nosatým, nehezkým a hrdým mužem s nádhernou duší přednost sličnému, avšak prázdnému mladíkovi Kristianovi, aby až na samém konci příběhu zjistila, že celý život vlastně milovala Cyrana, který ji zahrnoval nádhernými milostnými dopisy, jež psal pod Kristianovým jménem.

V baletní podobě byl Cyrano de Bergerac uváděn poměrně málo, možná i proto, že Rostandovo drama stojí převážně na slovu a jeho bohaté ekvilibristice. Jako první přinesla téma známá inscenace francouzského choreografa Rolanda Petita (1959), předlohu zpracovala rovněž Anna Vita v německém Würzburgu (2013). V roce 2022 měl Cyrano premiéru v tyrolském Landestheater v Innsbrucku v choreografii českého tanečníka Filipa Veverky, který ji přenesl a upravil pro liberecký baletní soubor v březnu tohoto roku.

Vedení baletu NdB již dlouho plánovalo oslovit ke spolupráci Jiřího Bubeníčka, jednoho z nejvýraznějších světových baletních interpretů, který svou kariéru spojil s hamburským baletem Johna Neumeiera, kam hned po skončení konzervatorních studií nastoupil do angažmá spolu se svým bratrem – dvojčetem Ottou. Právě Johna Neumeiera můžeme považovat za mistra dějového baletu, u kterého se Bubeníček jistě mnohému přiučil. Jeho další cesta ještě jako výkonného interpreta vedla do Drážďan do Baletu Semperovy opery. V současnosti, po skončení aktivní taneční kariéry, je Jiří Bubeníček již etablovaným choreografem s vlastní tvorbou uvedenou baletními soubory například ve Stockholmu, Římě, Dortmundu, Hannoveru, Florencii, Záhřebu nebo Tokiu. Jeho balet Doctor Zhivago měli brněnští diváci možnost zhlédnout na festivalu Dance Brno 100 v interpretaci Národního baletu ze slovinské Lublaně (2018). V poslední době se Jiří Bubeníček vrací do své rodné země a tvoří i zde. Svědčí o tom velice úspěšná La Strada (2024) pro Pražský komorní balet. Nyní roztancovává slavný novoromantický příběh o Cyranovi z Bergeracu v brněnském Janáčkové divadle.

Zapamatovatelné obrazy

Inscenace začíná jako divadlo na divadle. Čtyři hlavní herci uchopí svou rekvizitu a vstoupí do role – Roxana vějíř, Kristian dopis, hrabě de Guiche hůl a Cyrano svůj legendární nos. Dramaturgie celého večera, na němž pracoval Bubeníček se svou manželkou a současně tvůrkyní kostýmů Nadinou Cojocaru, vychází primárně ze Cyranova pohledu. Zároveň je zde milostný trojúhelník s Roxanou a Kristianem, do kterého osudově zasahuje i de Guiche. Každá scéna je koncipována jako samostatný taneční obraz propojený právě postavou Cyrana. Jednotlivé výjevy mají svou specifiku, která se vryje do paměti vizuální i hudební podobou.

První obraz se odehrává během představení v barokním divadle. Pohyby vystupujících jsou exaltované i vtipné, s jemnou dávkou nadsázky a ironie. Tanec benátských masek v duchu commedie dell’arte využívá až gymnastických prvků. Na dobové mašinerii se snáší „bůh slunce“, herec Montfleury v podání činoherce Vojtěcha Blahuty. Následná potyčka vikomta de Valvert a Cyrana je podbarvena slavným Rostandovým textem: Svůj širák odhazuji v dál a s grácií… Tyto verše doslova zlidověly a byla by škoda si je nepřipomenout, byť se ocitáme v inscenaci baletní. Souboj s rozčileným Valvertem dokázal Bubeníček vtělit do bohaté a pestré taneční zkratky. Zde Roxana potkává Kristiana a příběh může začít.

K nejvýraznějším obrazům dále patří slavná balkonová scéna, kdy Cyrano našeptává Kristianovi vyznání lásky určené Roxaně. Je pojednána jako strhující trio, jehož aktéři se neustále proplétají, Roxana se vznáší a oba muži se stávají jedinou bytostí. Syrový a drsný je naopak obraz vojenského ležení. Jako kontrast slouží hravé a vtipné pasáže z Paštikárny básníků či výstupy rozverných řádových sester z kláštera.

Přítomnost baroka i verše

Edmond Rostand (1868–1918) napsal svou divadelní hru podle skutečné historické postavy Hectora-Saviniena de Cyrana (1619–1655), zvaného též Cyrano de Bergerac, který bravurně ovládal umění kordu a stejně dobře se mu vedlo na poli literárním. Nejspíš tento fakt vedl tvůrce baletu k výběru hudebních skladeb z barokního období vlády Ludvíka XIV., tedy druhé poloviny 17. století (kromě slavného úryvku z Mozartova Dona Giovanniho). Zazní hudba Johanna Sebastiana Bacha, Jeana-Baptista Lullyho, Georga Fridricha Händela, Alessandra Scarlattiho, Antonia Caldary, Tomasa Albinoniho a Antonia Vivaldiho v živém podání brněnského divadelního orchestru řízeného dirigentem Jakubem Kleckerem. V zásadních dramatických momentech je dojem umocněn nádherným sopránem Romany Kružíkové či živou hrou na kytaru přímo na jevišti v podání citlivého Adama Trunečky.

Na baroko odkazují i nápadité kostýmy Nadiny Cojocaru, které jsou vytvořeny s nadsázkou a hravostí, zapojují též vliv renesance, a nejsou tedy přesně dobově ukotveny. Kombinují historizující i současné prvky a ve druhé, vážnější části večera přecházejí k minimalističtějším řešením. Jednoduchá a funkční scéna Otty Bubeníčka velmi vkusně a nevtíravě doplňuje celou inscenaci. Vystačí si s několika závěsy, lustry, naznačenými oblouky a nechává tak dokonalý prostor tanečníkům v barvitých kostýmech.

Přenést do tanečního provedení Cyranův břitký jazyk není stoprocentně možné. A právě tuto záležitost vyřešil Jiří Bubeníček zapojením herecké postavy, jakéhosi symbolu smrti v interpretaci člena činoherního souboru Vojtěcha Blahuty. Jeho repliky jsou vždy citlivě zakomponovány do jednotlivých obrazů a divák si díky němu může vychutnat ty nejkrásnější Rostandovy verše. Kromě slavného vstupního monologu je tu i báseň o nosu, oslava gaskoňských kadetů či závěrečný dopis Roxaně na rozloučenou.

Gejzír nápadů a taneční herectví

Jiří Bubeníček jako choreograf srší nápady a vytváří opulentní sbory, sóla, duety i tria. Jeho slovník kombinuje čistou baletní klasiku s principy současného tance, vyžaduje od interpretů měkkost a plasticitu těl, častou práci s různými skluzy, převaly a tzv. floorworkem. Bezpečně vede tanečníky i po výrazové stránce. Hledá jednoduchá gesta, nechává pohyb doznít, jeho duety jsou plné fantazie a originality.

Velký obdiv si zaslouží představitel titulní role Shoma Ogasawara. Vzrůstem drobný tanečník dokáže upoutat pozornost rychlými přechody z dynamického do zasněného pocitu a tím poukázat na rozporuplnost své postavy. Jeho Cyrano je vysmívajícím se floutkem, zamilovaným bláznem, přesným šermířem a až bojácným ctitelem v okamžiku, kdy konečně Roxana poznává, že celý život milovala právě jeho a jeho čistou duši. Když Ogasawara tančí spolu s dalšími tanečníky, vždy je o něco převýší svým zápalem a energií. Bubeníček jako režisér nechává Cyrana odložit svůj nos pouze v intimních momentech. V nich je Ogasawarův hrdina naopak zranitelný. Děje se tak v okamžicích, kdy zůstává sám nad rozepsanými dopisy nebo kdy se vyznává z lásky k Roxaně svému příteli Le Bretovi (výborný Arthur Abram). S ním tančí souznící pánský duet prokomponovaný se svištěním kordu protínajícího vzduch. Nejdojemnější je zcela jistě závěrečná scéna, kdy Cyrano přichází k Roxaně zraněn. Už ví, že zemře, a stále se před jejími doteky skrývá, jako by se styděl přiznat svůj velký cit. Divák s ním soucítí a zamiluje si jej.

Roxana Anny Yeh prochází během inscenace velkým vývojem. Zprvu je koketující i vznešená, když se nechává zahrnovat přízní vlivného a elegantního hraběte de Guiche (v charakteru přesný Ilia Mironov), poté poblázněná a nadšená z lásky ke Kristiánovi, ovšem vlivem těžkých životních okolností postupně dozrává v ženu. Anna Yeh ještě spolu s Dueňou (Adéla Kulíšek) a sborem jeptišek tančí ve špičkových střevících. Má brilantní čistou techniku, je citlivá ve všech partnerských pasážích, ale nejdůležitější jsou její oči, které dokážou výmluvně sdělit všechny Roxaniny pocity. Kristian v podání Joãa Gomese už nemá tak charakteristický pohybový slovník. Je dokonalým spoluhráčem Cyranovým v jejich četných duetech, má srovnatelnou plasticitu těla, ale Ogasawara jej přece jen převyšuje. Nejsilnější moment Gomesova výkonu představuje okamžik Kristianovy vzpoury, když Roxana přijíždí za ním na bojiště a vypráví o své lásce umocněné nádhernými dopisy.

Jiří Bubeníček svým Cyranem potvrdil pověst skvělého tanečního vypravěče a vytvořil vpravdě současný balet. Je mistrem choreografie, dokáže propojit živé a organické sbory s emocemi a smysluplně promyslet veškeré složky, které se na inscenaci nemalou měrou podílejí. Brněnský Cyrano se skutečně povedl a věřím, že si najde své publikum, které dramatické tituly tak miluje.

Balet Národního divadlo Brno – Cyrano de Bergerac. Choreografie a režie Jiří Bubeníček, dramaturgie, libreto a koncept Jiří Bubeníček a Nadina Cojocaru, hudební dramaturgie Jiří Bubeníček a Nadina Cojocaru, scéna Otto Bubeníček, kostýmy Nadina Cojocaru. Premiéra 27. září 2024 v Janáčkově divadle (psáno z druhé reprízy 23. října 2024).

• Autor: Ivana Kloubková
• Publikováno: 10. prosince 2024

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Baletní Cyrano de Bergerac – opulentní a dojemný

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ