Balety v Národním divadle
V březnu uspořádaly Divadelní noviny kulatý stůl k situaci opery v Národním divadle. Nyní navazujeme balety Národního divadla. Ano, množné číslo je na místě. S trochou nadsázky bychom dnes mohli mluvit až o čtyřech baletních souborech, které nyní v Národním divadle působí. Pokusíme se rozkrýt jejich strukturu, vysvětlit provozní a pracovní podmínky, v nichž pracují, ale také se zaměříme na jejich umělecké výsledky. Ostatně ve dvou z nich se právě mění vedení. Po patnácti letech odchází šéf hlavního baletního souboru Petr Zuska, kterého střídá Filip Barankiewicz. Z vedení Laterny magiky odchází Zdeněk Prokeš. O jeho nástupci zatím není rozhodnuto.
Cube (choreografie Štěpán Pechar a David Stránský, režie Pavel Knolle, Laterna magika, prem. Nová scéna 23. března 2017)
Ke kulatému stolu přijal pozvání dramaturg Baletu Národního divadla Václav Janeček, který zastoupil Petra Zusku, právě ponořeného do příprav nové premiéry. Za Laternu magiku přišel diskutovat Zdeněk Prokeš a operní balet reprezentuje jeho vedoucí Eva Horáková, dříve šéfka tanečního souboru Laterny magiky. Taneční kritiku a publicistiku u kulatého stolu zastupují redaktorka časopisu Taneční aktuality a taneční kritička Lidových novin Lucie Dercsényiová a Roman Vašek, který zároveň debatu moderoval.
Vašek Jaké baletní soubory dnes působí v Národním divadle? A jak se k současnému stavu dospělo?
Prokeš Vedle hlavního baletního souboru byla v roce 2010 začleněna pod Národní divadlo Laterna magika, když byla zrušena jako samostatná příspěvková organizace ministerstva kultury. Dnes působí tanečníci v Laterně magice jako externisté. K dalšímu sloučení došlo v roce 2012, kdy se Státní opera spojila s Národním divadlem. Balet Národního divadla se zvětšil o část tanečníků ze Státní opery. A pak je v Národním divadle balet Opery ND, který postupně přišel o své pracovní úvazky a dnes ho tvoří také externisté.
Horáková Dnes tu máme dva operní balety. Jeden účinkuje v repertoáru historické budovy Národního divadla a Stavovského divadla a druhý hraje v operách Státní opery. Operní balet Národního divadla spadá pod Operu Národního divadla a balet působící ve Státní opeře je placen Baletem Národního divadla.
Prokeš A abych to ještě zkomplikoval: od roku 2014 je Laterna magika organizačně pod činohrou Národního divadla.
Vašek Je tak složitý systém funkční? Nezatěžuje provoz Národního divadla?
Horáková Funguje to. Vlastně by ani nešlo sloučit oba operní balety, protože operní představení se často hrají paralelně na dvou scénách.
Janeček Když existoval balet samostatné Státní opery, měl 14 stálých tanečníků a asi 34 externistů. Z toho 27 tanečníků přešlo do Národního divadla. Většina z nich do operního baletu a ti nejlepší do hlavního baletního souboru. Velký balet Národního divadla se tak rozšířil na dnešních 82 tanečníků, což je vlastně v rozporu s trendy v Evropě, kde naopak dochází k redukci pracovních míst. Neumím si představit, že by fungoval velký eklektický baletní soubor pod jedním vedením, který by v Národním divadle plnil všechny funkce. Uvedu příklad z Laterny magiky v osmdesátých letech, kdy měla kolem 51 tanečníků a hrála v Paláci kultury, na Nové scéně a ještě v Adrii. Často hrála zároveň na dvou místech, a vlastně tak sama sobě konkurovala. Sice to fungovalo, ale byla to obrovská provozní, organizační i umělecká zátěž. Je dobře, že jsou nyní soubory rozdělené.
Vašek Mělo by se připomenout, že současných 82 tanečníků ve velkém baletu představuje ve srovnání s rokem 2007 nárůst o 30 úvazků. Tenkrát byl soubor velmi poddimenzovaný, vlastně svým počtem nesrovnatelný s obdobně významnými soubory v zahraničí.
Prokeš Problém vidím v tom, že chybí diverzifikace zaměstnavatelů. Pro balet máme v Praze jediného zaměstnavatele – Národní divadlo. Je zvláštní, že u jednoho zaměstnavatele vykonávají stejnou profesi někteří ve stálém pracovním poměru a někteří externě.
Patnáct let Baletu ND pod vedením Petra Zusky
Vašek Přejděme k jednotlivým uměleckým souborům. Po patnácti letech končí ve vedení Petr Zuska. Může se to zdát jako dlouhá doba, ale v českém baletu nijak neobvyklá. Vlastimil Harapes vedl Balet Národního divadla dvanáct let, Jiří Němeček s přestávkami téměř čtvrtstoletí. Igor Vejsada byl ve vedení ostravského baletu sedmnáct let.
Jak se díváte na šéfovské období Petra Zusky? Co bylo pro něj nejcharakterističtější?
Podle mě s ním do čela souboru především vstoupila výrazná tvůrčí osobnost, která mu dávala tvář. V České republice to rozhodně není obvyklé.
Dercsényiová Pro mě je také zásadní výrazné otevření souboru současnému tanci. Dříve pronikal do Národního divadla jen takovými skulinkami. Pod vedením Petra Zusky v tomto směru Balet Národního divadla hodně vyrostl.
Janeček Za těch patnáct let se vybudoval velmi atraktivní repertoár. Podařilo se přivézt Glena Tetleye, Jeroma Robbinse, Augusta Bournovilla, Johna Cranka, Matse Eka. Vyřizování licencí bylo někdy velmi náročné. Došlo také k podstatným změnám v technologiích; vznikly úplně nové obory spadající pod tzv. umělecký management.
Vašek Velký pokrok se udál v práci s publikem. V mnohých formátech oslovujících potenciální publikum byl Balet Národního divadla průkopníkem. Dnes už jsou baletní dílny pro veřejnost, dramaturgické úvody před představením a podobné aktivity obvyklé i v jiných baletních souborech v republice.
Dercsényiová Balet Národního divadla se hodně otevřel i dětskému divákovi. Nepůsobí jako instituce, kde se člověk nemusí cítit úplně komfortně a přirozeně. Balet zavedl dětského diváka do zákulisí, ukázal mu proces tvorby. To bylo velmi záslužné!
Janeček Mluvíme o off-programech, jako jsou semináře, Hovory s…, diskuse po představení, ale také o fanouškovském facebookovém profilu a tak dále. Čas od času se tématu PR věnují někteří studenti na vysoké škole, kde učím, a přestože je popularita činohry u nás největší, balet hned následuje!
Vašek Když nastupoval do vedení Baletu Národního divadla Petr Zuska, panovala obava, zda s přesměrováním k modernějšímu repertoáru nenastane odliv publika. Dnes má ale Balet ND mimořádnou návštěvnost, která dosahuje 90 %, což je nejvíce ve srovnání s ostatními uměleckými soubory Národního divadla, ale i s jinými baletními soubory v České republice.
Za vedení Petra Zusky došlo také k výraznému pokroku v odměňování tanečníků. I když se platy tanečníků v Národním divadle pohybují na zhruba 30 % platů tanečníků v obdobně významných souborech na západ od našich hranic, jsou téměř dvojnásobné oproti platům v regionálních baletech.
Janeček Ano, Petr Zuska byl patřičně úderný a šel za navýšením platů tvrdým a neústupným vyjednáváním. A nebylo to jednoduché.
Prokeš Je to velká Petrova zásluha! Regionálním divadlům ale práskání dveřmi nepomůže.
Vašek Vraťme se k uměleckým kvalitám souboru.
Horáková Díky skvělým choreografiím se soubor hodně umělecky rozvinul. Tanečníci dostali nádherné příležitosti. Balet také mnohem více jezdí do zahraničí; tanečníkům se rozšiřují obzory.
Janeček Důkazem toho budiž i velký počet cizinců v souboru, kteří přicházejí za repertoárem, stylem, za tanečním jazykem Petra Zusky. Roli hraje i to, že Petr Zuska dává velký důraz na citový, obsahový, podtextový náboj tance.
Vašek Dá se říci, že emocionalita je charakteristická obecně pro český balet?
Janeček Ano, a ještě bych k tomu připojil muzikalitu.
Dercsényiová Na druhou stranu mám problém s inscenacemi klasických titulů. Tam vidím v souboru určité rezervy ve srovnání s obdobně významnými zahraničními soubory. Zatímco v současných baletech jako by se tanečníci „rozběhli plnou silou“, v klasice stagnují. Také je problém v tom, jak je klasika inscenována. Noví inscenátoři ze zahraničí se odklánějí od verzí v tradičních choreografiích. A pak je otázka, zda je původní pohybový materiál nahrazen srovnatelně kvalitní novou choreografií. Zda je nový výklad opravdu obohacením.
Vašek Pro mě jsou nové pohledy na tradiční baletní díla nejslabším článkem Baletu Národního divadla za vedení Petra Zusky. Zmíním například Johna Neumeiera v Hamburském baletu, který rád přistupuje k originálním výkladům tradičních baletních látek. Tyto interpretace mají logiku a přinášejí novou kvalitu. To se v případě některých inscenací v Národním divadle nestávalo. Jednou z mála výjimek byla Maillotova inscenace Popelky.
Janeček Ať už byl přizván k nastudování tradičních baletů Javier Torres nebo Kenneth Greve, vždy byla na začátku jejich zajímavá vize, která se dále vyvíjela. Tito profesionálové měli velkou důvěru. A myslím, že sama práce i výsledek byly pro tanečníky přínosem. Dříve jsme hodně naráželi na předsudky. Ještě v devadesátých letech publikum naprosto nepřijalo Hanse van Manena. Pokud se nám novými interpretacemi tradičních děl podařilo tyto předsudky někam posunout a umenšit, považuju to za velký úspěch.
Vašek Vedle Petra Zusky jsme se ještě nedotkli dalšího českého zastoupení na repertoáru Baletu Národního divadla. Opakovaně se na něj vracel pak jen Libor Vaculík a Jan Kodet. Kromě nich dostali už jen menší příležitosti tanečníci zevnitř souboru. Co to vypovídá o české choreografii?
Janeček Mladých talentovaných choreografů je prostě málo. Národnímu divadlu se nakonec vlastně ve vyhledávání talentů docela daří díky programům, jako jsou Miniatury. Pokud se u tanečníka projevil talent, dostal příležitost.
Dercsényiová Je dobře, že byly zavedeny Miniatury a tanečníci si mohli choreografickou práci vyzkoušet. Každý tanečník ale není choreograf.
Prokeš Na druhou stranu každý vystudovaný choreograf by měl choreografickou práci ovládat. HAMU sice produkuje choreografy, ale nám chybí umělci, kteří by dokázali pracovat s velkým souborem a na velké ploše.
Dercsényiová Nemáme dost dobrých choreografů, kteří dokážou vytvářet celovečerní balety, zvládnout velký dramatický útvar; umí propracovat velké sborové scény, vyprávět dramatické příběhy.
Janeček To slýchám od všech kolegů napříč Evropou. Mají ty samé poznámky, ty samé postřehy. Je to strašně složité: vyprávět, ale přitom nebýt popisný. Pavel Šmok říkal, že dějový balet má být vyprávěn na principu anekdoty: krátké, výstižné a srozumitelné sdělení musí být završeno pointou.
Vašek Ostatně Petr Zuska dozrál k celovečerním baletům až v průběhu dvaceti let. Sólo pro tři byl jeho první celovečerní projekt. A až asi po dalších deseti letech došel k vlastnímu originálnímu inscenování tradičních baletů. Celý ten vývoj trval nějaké čtvrtstoletí.
Dercsényiová To je i případ Libora Vaculíka, který začínal krátkými abstraktními balety a až postupně dospěl k celovečerním dílům. Je to otázka zkušeností.
Vašek Vidíte v českém prostředí nějaký talent, který by na velké balety měl?
Prokeš Svým dramaturgickým uvažováním by třeba Ondřej Vinklát mohl vyrůst v kvalitního choreografa, který zvládne celovečerní látku.
Vašek Pojďme ke změně, ke které dochází od nadcházející sezony. Novým uměleckým šéfem bude Filip Barankiewicz. Kolem výběrového řízení kolovaly různé nepotvrzené informace. Jaké byly tedy trumfy Filipa Barankiewicze, díky nimž byl vybrán do čela Baletu Národního divadla?
Janeček To je otázka spíše na pana ředitele.
Dercsényiová Z hlediska veřejnosti vypadalo výběrové řízení netransparentně. Co se týká oněch trumfů, tak vlastně nevíme, netušíme.
Prokeš Ve výběrové komisi nebyl nikdo z české odborné veřejnosti. Za soubor tam byl jen Alexandre Katsapov. Z české strany převažovali lidé od činohry.
Vašek Co očekáváte od nového vedení baletu?
Dercsényiová Filip Barankiewicz mě mile překvapil v roce 2015 na Gala Opening. Zaujal mě jeho výběr titulů. Očekávám, že přinese do souboru nový vítr. Asi to bude znamenat posun někam jinam, než jej profiloval Petr Zuska. Zatím Barankiewicz ukázal, že přehled má. Možná uvidíme tvůrce, kteří u nás nebyli. Asi bude chtít pracovat v jiném duchu a v jiné kvalitě. Asi si budeme muset počkat i na jiné tanečníky. Barankiewicz není choreograf, a tak se možná více zaměří na promyšlenější dramaturgii a souboru to ve výsledku prospěje.
Prokeš Je dobré, že přijde někdo zvenku. Pohled zvenčí není zatížený všemi domácími okolnostmi.
Janeček Jako příklad uvedu, jak osvěžující byl pro Laternu magiku v devadesátých letech příchod Jeana-Pierra Aviotta. Neměl vazby s minulostí v České republice a soubor pozvedl.
Laterna magika s mlhavou budoucností
Vašek Laterna magika je právě také v období změny. Čím je Laterna magika? Co s Laternou magikou? Při pohledu do historie vidíme oscilování mezi různými cestami: od podoby revuální, přes vazby s činoherním divadlem k akcentu na taneční kvalitu v devadesátých letech. Za Zdeňka Prokeše se začaly znovu objevovat inscenace výrazně činoherně zaměřené. Poslední premiéra Cube je však zase výhradně taneční.
Prokeš Velký zlom nastal, když se Laterna magika stala znovu součástí Národního divadla. Už nemohla jít cestou vyloženě tanečního divadla, protože uvnitř jedné instituce by vznikly dva baletní soubory, byť s odlišným repertoárem. Hledali jsme cestu, jak zase oslovit českého diváka. Proto jsem se obrátil na činoherní režiséry. Naším původním záměrem ale nebylo uvádět vyloženě činoherní inscenace, jak se k tomu nakonec dospělo. David Drábek a Vladimír Morávek měli zkušenosti nejen s činohrou, ale i s filmem. Proto jsme věřili, že s nimi vzniknou zajímavé tituly. Faktem je, že díky jejich dvěma kontroverzním inscenacím (Malý princ, Podivuhodné cesty Julese Verna) nám úžasně vzrostla návštěvnost. Bylo ale důležité, aby se více realizoval i samotný soubor Laterny magiky. Proto jsme asi tři roky pracovali na nedávno uvedené inscenaci Cube. Podmínky, za nichž Laterna magika pracuje, se nedají srovnat s žádným jiným souborem Národního divadla. Od Národního divadla nemáme žádné dotace. Náklady musíme pokrýt našimi tržbami. Každý rok ještě asi šest až sedm milionů korun odevzdáváme Národnímu divadlu. Třeba poslední premiéra Cube byla takřka celá hrazena z příspěvku mecenášského klubu a díky sponzorům. Provoz souboru stojí ročně zhruba sedm až jedenáct milionů a na tržbách vyděláme asi sedmnáct milionů korun, což je od roku 2010 nárůst o pět milionů korun ročně. I když hrajeme třetinu večerů na Nové scéně, naše výnosy představují 75 % zisku ze všech představení uváděných v této budově.
Vašek Vraťme se k umělecké kvalitě. Podle mě opodstatnění Laterny magiky tkví v experimentování, které jako by se vytratilo. Laterna magika dnes pracuje s prostředky, které vídáme celkem běžně v jiných inscenacích.
Prokeš V poslední premiéře Cube jsme chtěli ukázat všechny možnosti, s nimiž dnes můžeme pracovat. Využití dalších technologií je podmíněno investicemi. Nyní se čeká na rekonstrukci Nové scény, která by měla začít tak za dva, tři roky. Během ní by se mohly pořídit nové technologie. Jediné, v čem jsme technologicky významně pokročili, je pořízení tří špičkových projektorů a celková digitalizace.
Dercsényiová Samotné technologie neudělají dobrou inscenaci. Stejně tak není návštěvnost jediným parametrem, který by měl vypovídat o kvalitě titulu a dramaturgie. Když se podívám na repertoár Laterny magiky, tak posledním opravdu kvalitním dílem bylo před patnácti lety Graffiti, kdy došlo k rovnocennému spojení současného tance s novými technologiemi. Od té doby už k takovéto syntéze nedošlo. Chybí dobrý námět, který by byl zdařile zpracován.
Janeček Jen sledovat a využívat nejnovější technologie nestačí. Jedinečnost Laterny magiky spočívá v její poetice.
Prokeš Dnes musíme chystat premiéry dva roky dopředu a přitom ani nevíme, zda na ně budeme mít peníze. Pracujeme v nejistotě. Třeba u Cube jsme neměli ani generálkový týden. To je špatně. Když vznikla Laterna magika jako samostatná, vždycky měla obrovský prostor k tvorbě. Premiéra se představila až v okamžiku, kdy byla opravdu připravená. Dnes jsme v šíleném presu. Třeba premiéra Malého prince se odehrála v okamžiku, kdy ještě nebyla úplně hotová. Teprve teď po roce jsme nově sestřihali film, došlo ke krácení.
Janeček Dříve byla práce s technologiemi a výkonnost umělců (teď mám na mysli interpretů) obdivuhodná. Přes den se natáčelo na Barrandově a večer ti samí lidé hráli představení na jevišti.
Vašek Mluvíte o osmdesátých letech, kdy tento typ divadla u nás neměl obdoby. Ale dnes vstupuje Laterna magika do úplně jiného kontextu. Není problém v tom, že máme představu o poetice Laterny magiky, ale horko těžko hledáme umělce, který by přišel s vizí, jak tuto poetiku naplnit. Nemělo by to být naopak, nejdříve vize a pak hledání cesty k jejímu naplnění?
Prokeš Nedávno jsme udělali open call na nový projekt, který bude k šedesátému výročí vzniku Laterny magiky. Přihlásilo se dvanáct nebo třináct projektů. Je vidět, že zájem o tento typ divadla je.
Vašek Jakou má vedení Národního divadla představu o dalším směřování Laterny magiky?
Prokeš Nevím, jakou má představu. Ale určitě má s Laternou magikou problém.
Chvění (námět, choreografie a režie Petr Zuska, Národní divadlo, premiéra 2. března 2017)
Balet (nejen) v opeře
Vašek Přesuňme se k baletnímu souboru nejméně viditelnému – baletu Opery Národního divadla. Jak tento soubor dnes funguje?
Horáková Kolem roku 2014 postupně přešli všichni tanečníci na externí smlouvy. Díky přístupu ředitelky Hroncové byl ale zachován pracovní režim, jaký byl dříve. Národní divadlo tedy nezajímá jen, aby byli večer tanečníci na představení. Máme ráno klasicky trénink, pak zkoušku. Bez toho by nešlo udržet taneční kvalitu. Honoráře jsou vypláceny za zkoušky a za jednotlivá představení. Celkově je tak výdělek tanečníků obstojný.
Prokeš Pro divadlo je tento systém samozřejmě výhodný, protože nemusí platit 34 % za zdravotní a sociální odvody.
Horáková Poslední dobou pozoruji, že si tanečníci shánějí ještě jednu práci. Někteří učí a věnují se tanci, ale taky mají práci nebo brigády mimo obor. Je to dáno i tím, že některým našim tanečníkům je přes třicet let, a připravují se tak na budoucí pracovní uplatnění.
Prokeš V Laterně magice mají tanečníci často také ještě jinou práci – ale většinou v rámci oboru. Buď učí, nebo tančí v jiných souborech, jako je například 420People.
Horáková Co se týká operního baletu, vidím trend, že si režisér nebo choreograf operní inscenace udělá vlastní konkurz na tanečníky a vybere si podle sebe. Dnes už není automatické jako dříve, že když byla operní inscenace s baletem, dělal v ní náš soubor. Tanečníci se nemuseli bát o své místo. Neříkám, že je současný stav špatně. Pro naše tanečníky je to zase motivace, aby na sobě pracovali, chodili na tréninky a při konkurzech pak obstáli. Když jsou naši tanečníci v opeře obsazeni, pro Národní divadlo je výhodou, že jsou maximálně k dispozici.
Vašek Mají tedy specializované baletní soubory pro hudební divadlo – kromě Národního divadla u nás takovéto těleso funguje už jen v Městském divadle Brno – budoucnost?
Prokeš Můžu dát příklad z Mnichova, kde byl řadu let operní balet, který spadal organizačně a provozně částečně pod operu a částečně pod balet. Taky tam nastal trend, kdy operní režiséři dělali konkurzy na tanečníky pro každou operní premiéru zvlášť. Nakonec v Mnichově baletní soubor při opeře zrušili.
Obdobný soubor byl také v Brně, kde jsme ho zrušili počátkem devadesátých let. Doplnil se hlavní baletní soubor, který měl nově za povinnost pracovat i v operních představeních.
Vašek Připomeňme, že v regionálních vícesouborových divadlech baletní soubor obvykle hraje jak baletní představení, tak vystupuje v opeře nebo v jiných inscenacích hudebního divadla.
Před rokem 1989 bylo baletních souborů specializovaných na hudební divadlo více. Vedle Státního divadla v Brně šlo například o divadlo v Teplicích, Městská divadla pražská, samozřejmě o Hudební divadlo Karlín.
Prokeš Bylo jich nejen více, ale byly i velké – karlínský balet měl 33 tanečníků. Zrušen byl také Československý státní soubor písní a tanců, Balet Československé televize, Armádní umělecký soubor. Zaměstnavatelů profesionálních tanečníků rapidně ubylo.
Vašek Mimochodem – Národní divadlo v současnosti zaměstnává čtvrtinu veškerých interně pracujících tanečníků baletu v České republice. Za poslední čtvrtstoletí poklesl počet tanečníků baletu ve stálém pracovním poměru v České republice zhruba o čtvrtinu. Vraťme se však k baletu nebo obecně k tanci v hudebním divadle. Nabízí se paralela k muzikálovým produkcím. Po mém soudu má tanec v pražských muzikálech nevalnou kvalitu.
Janeček Nevidím často v muzikálových produkcích absolventy tanečních konzervatoří. Tanečníci se do muzikálů rekrutují z nejrůznějších zdrojů.
Prokeš Choreografové v muzikálech většinou tvrdí, že mají problém sehnat kvalitní tanečníky.
Vašek Na jednu stranu jen asi třetina absolventů tanečních konzervatoří se prací tanečníka dlouhodobě profesionálně zabývá, na stranu druhou mluvíte o nedostatku kvalitních tanečníků…
Janeček Musíme si uvědomit, že absolventi konzervatoří často nemají zkušenosti se styly uplatnitelnými v muzikálových produkcích. Na konzervatořích se příliš nevěnují stylům, jako je jazz dance, který bývá základem pro tancování v muzikálech. Jinde to je běžnější, u nás nikoliv. Ano, potvrzuji, že taneční kvalita v českých muzikálech často kolísá. Překvapuje mě, že muzikáloví interpreti nejsou tanečně připravení, nejsou pohybově vyspělejší. Chybí jim i základní koordinace pohybu. Přístupy choreografů v muzikálech jsou pravděpodobně různé. Někde se opírají o jazz, jinde – nedej bože – o klasický balet, další pracují například s hiphopery, streetaři a podobně.
Vašek Dotkli jsme se tématu tanečního školství. Odpovídá jeho zacílení rozmanitosti poptávky na trhu práce?
Janeček Je to na samotných studentech a tanečnících. Musí být velmi otevření. Profese tanečníka je o velkém přizpůsobování se. Ano, každého formuje vzdělávání, ale rozumný žák-tanečník (a jeho rodič) by si měl být vědom, jaké má na pracovním trhu šance, kde může hledat angažmá a v jaké konkurenci bude muset uspět.
Dercsényiová Někteří čeští tanečníci se v zahraničí uplatnili a vzpomínají na české vzdělání jako na to, které jim dalo dobrý základ. Opravdu je to na každém jednotlivci. Myslím, že škola, tedy konkrétně Taneční konzervatoř hl. m. Prahy, je na budoucí povolání dobře připravuje. Studenti mají i předměty z oblasti současného tance, mají workshopy, otevírají se jim velké možnosti. A skrz média, např. youtube, mohou srovnávat a poznávat.
Prokeš Chtěl bych vyzdvihnout jednu věc, kterou dávají tanečníkům české konzervatoře. Čeští tanečníci mají bezkonkurenční „partneřinu“. V zahraničí se taneční partnerské spolupráci zdaleka nevěnuje taková pozornost.
Vašek Není problém v malé motivaci?
Prokeš Motivovat by je mělo to, že chtějí uspět. Škola nemůže poskytnout maximální šíři tanečního vzdělání. Může dát dobrý univerzální základ a pak už do toho musí vstoupit tanečník s vlastní aktivitou. U zahraničních tanečníků vidím, že se hodně věnují svému dovzdělávání. Investují do toho i nemalé prostředky.
Dercsényiová Studenti by během studia neměli ztrácet radost z tance a odhodlání překonávat překážky. I u nás se podstatně zvýšila konkurence, takže studium vyžaduje větší osobní přístup, dravost.
Janeček Určitě by neměla škola tanečníky ubíjet. Sám si dělám průzkum a ptám se absolventů, proč nezkoušeli konkurzy do angažmá nebo proč si myslí, že u konkurzu neuspěli. Téměř jedním hlasem říkají, že se neumí prodávat. V tom může také být podstatný rozdíl oproti dravějším a motivovanějším cizincům.
Vašek Od baletů v Národním divadle jsme se dostali až k tanečnímu vzdělávání. To je téma zásadní, avšak překračuje teritorium dnešního kulatého stolu. Budeme se mu věnovat v budoucnu a stejně tak se Divadelní noviny ještě vrátí k patnáctileté éře, kdy vedl hlavní baletní soubor Národního divadla Petr Zuska. Děkuji vám za účast v této debatě.
ROMAN VAŠEK (ed.)
Komentáře k článku: Balety v Národním divadle
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
