Divadelní noviny > Festivaly Kritika
Banální hovory z butiku (proti)
Označit kultovní rakouskou dramatičku a nositelku Nobelovy ceny Elfriede Jelinekovou za grafomanku je určitě přehnané a jistě nespravedlivé, ale po zhlédnutí představení Světlo v krabici si nemohu ulevit jinak.
Jelinekové Světlo v krabici vypráví o módě a politice FOTO KIVA
Předem uznávám veškeré námitky a také si cením některých z dřívějších Jelinekové textů. Neznám originál hry, překlad jen z promítaných titulků, tedy vím, že kvality textu jen odhaduji. Ale nemohl jsem vystát švitoření šesti koupěchtivých paniček, z nichž jsem prý měl odvodit kritiku současné konzumní společnosti. Myslím, že každé téma si zaslouží adekvátní formu diskuse, nestačí semlít mezi řečmi o módě imigranty, přežranost naší civilizace, vykořisťování chudých asijských pracujících, politikaření a kdoví co všechno. Jistě vážná témata nasáklá tou přízemností nelze vystát, natož jejich problematiku řešit. Zvláště když z nich vane i odér feministické agresivity, kterou v této podobě považuji za další z civilizačních chorob. Evropa je v krizi a Jelinek si na její konto sebestředně hraje. Samozřejmě nepodléhám iluzím, že divadlo může měnit svět, ale na druhé straně nepovažuji jeho možnosti za tak mizivé, aby sloužily jen sebeexhibici autorky.
Světlem v krabici jsem rozuměl scénickou krabici, prosvícený bungalov uprostřed tmavého lesa, obývaný společenskou smetánkou, k níž se stahují s klacky v rukou ti, kdo by chtěli žít už konečně také tak blahobytně. Metafora je to názorná ve scénografii, v kostýmech, už méně v hereckých postavách butikových přebornic, jakkoli i herečky z Düsseldorfu prokazují obecně vysokou kvalitu německého činoherního herectví. Jenže to je trochu málo. Copak tohle všechno, o čem se tu mluví a hraje, se už dávno neformulovalo koncizněji? Co k oné kritice společnosti Jelineková nebo inscenátoři její hry přidali?
Inscenace je únavně dlouhá, zřejmě v logice textu formálně neuspořádaná, neskončila tam, kde nejlépe mohla, tedy při útoku temných postav s klacky, ale přestala po dalším filosofování, do nějž se zapletla i dětská postava. Připomíná mi to diskuse salonních revolucionářů, které jsou mi z duše protivné.
Hodnocení: 2
D’haus (Düsseldorfer Schauspielhaus) – Elfriede Jelinek: Světlo v krabici. Režie Jan Philipp Gloger, scéna Marie Roth, kostýmy Esther Bialas, hudba Kostia Rapoport, dramaturgie Felicitas Zürcher. Premiéra 14. ledna 2017.
Komentáře k článku: Banální hovory z butiku (proti)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
