Bára Zmeková
Skladatelka a textařka pohybující se na pomezí folku, jazzu, klasické hudby a jemné elektroniky. V roce 2013 vydala za podpory Jámor studia a Full Moon magazinu své debutové album Ještě kousek a téhož roku si jako vítězka prvního ročníku soutěže 1BAND2PLAY zahrála na festivalu Colours of Ostrava. Od té doby koncertně navštěvuje festivaly a kluby u nás i v zahraničí. Aktuálně spolupracuje s divadlem Pomezí. S projektem FORMA se věnuje tvorbě a realizaci živých soundtracků k němým filmům. U vydavatelství Tranzistor právě vydala své druhé album Lunaves.
Co vás přivedlo k divadlu/umění
Rodina v čele s mým dědou. Jsou to útržky vzpomínek. V téhle mě učí kreslit, v tamté jsme na Labutím jezeře, v té mě zase vede na sbor a v další slyším zapnuté rádio Vltava u něho v koupelně. Zásadní bylo, že mi v mé tvorbě nikdo nebránil ani mě k ní nikdo nenutil. V trvalejší umělecké realizaci jsem ale ve své rodině průkopníkem.
Největší umělecký/divadelní zážitek
Už deset let je pravidelně zažívám v Gongu na Colours of Ostrava, kde bývají úžasné koncerty.
Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste ráda zašla na kus řeči
Po nedávném společném koncertě mi skáče do hlavy Oldřich Janota. Povídali jsme si jen chvilku, ale v tom rozhovoru bych rozhodně chtěla pokračovat. Povídali bychom si o všem možném a pod tím vším by možná znělo, jak je to s hudbou těžké a jak nemožné je ji opustit.
Námět/text, který vás přitahuje a který byste chtěla zpracovat
Láká mě tvůrčí proces spojený se vznikem hudby pro divadlo. V tanci a pohybovém divadle vnímám hudbu jako rovnocenného partnera herci či tanečníkovi. Ráda bych, kdybych se na jejich tvorbě mohla hudebně podílet. Doposud jsem s divadlem spojená jen skrz živé vystupování.
Divadlo, výtvarné umění, literatura, film, hudba, které máte ráda a kterým se naopak vyhýbáte
Jsem ráda, když skrz umění mohu získat úplně novou zkušenost. Tu mi dokázali zprostředkovat na svých filmově-divadelních večerech Cinema Royal nebo divadlo Pomezí, se kterým v jedné inscenaci spolupracuji. Pamatuji si také na představení Hug ve Venuši ve Švehlovce. Člověk odchází se zážitkem, jaký jinde nezíská. Zatímco v divadle mě potěší, když mě zároveň s ním pohltí hudba nebo výtvarné pojetí, v hudbě mám raději střídmost. Mám ráda, když umí k posluchači promluvit sama za sebe, bez divadla kolem. Film, knihy i výtvarné umění, to vše ráda poznávám v jakémkoli žánru. Na vyhýbání nemám čas…
Historická či současná osobnost/divadelní postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená
Citovou vazbu k osobnostem nebo různým hrdinům jsem si dělala, když jsem byla mladší. Teď jsou to spíš reální lidé, kteří mě obklopují, inspirují a kteří jsou mi blízcí. Jednoho divadelníka mám navíc doma, nemusím tedy chodit daleko.
Vzdálené mi jsou všechny „osobnosti“, které obchodují se strachem a manipulují lidmi.
Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete
Bylo by namístě říct Měsíc, ale je to Země. K obdivu je na ní všechno. Nedá se vybrat zvíře, rostlina, kámen, oceán, hora nebo les. Ráda bych zažila lidstvo, které vidí Zemi jako svoje největší bohatství.
Etické či jiné hranice, za které byste jako tvůrce nešla
Příčí se mi tvorba, která popírá základní lidské hodnoty a osobní svědomí.
Umělecký/divadelní sen
Víc a víc se nebát.
Kým/čím byste byla, kdybyste se nevěnovala divadlu/umění
Zahrádkářkou sušených květin.
Plus: Zajímá vás umělecká kritika?
Ráda si přečtu jakoukoli recenzi na svou tvorbu nebo i z žánrů a oblastí, ve kterých se nepohybuju. Knižní, výtvarné, hudební, divadelní. Občas je fajn nahlédnout na věci jinýma očima. V kritice mi vadí osobně zabarvené, odsuzující fráze.
Komentáře k článku: Bára Zmeková
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
