Bavič napůl ochrnutý

Dramaturgie Divadla Ungelt, zaměřující se kvůli (a vlastně i díky) miniaturnímu jevišti a hledišti na velmi komorní repertoár, překvapí čas od času nejenom českou, ale i světovou premiérou. K těm patří též novinka amerického autora Henryho Meyersona Fígl. Pakliže jsme v tomto sálku měli jako diváci možnost poprvé v Čechách zatleskat kusům nadprůměrným (Hra o manželství, Ledňáček) i slabším (Na útěku, Origami), Fígl by bylo možné zařadit na pomyslné hodnotové ose kamsi doprostřed.

Meyerson začal psát až v důchodovém věku, má za sebou praxi psychoterapeuta a jeho profesní orientace je na hře pro dvě ženy a jednoho muže (lehce netradiční trojúhelník) znát. Předností textu jsou spíš vtipné repliky a některé pravdivě působící průhledy do nitra hrdinů, méně pak už dramatická stavba. Ředitel Ungeltu Milan Hein povolal do zbraně zkušeného architekta křehkých jevištních situací, režiséra Ladislava Smočka, a tři neméně prestižní protagonisty. „Stand-up“ komik pokleslé úrovně Murray (Václav Postránecký) je postižen mozkovou příhodou a v nemocnici se v situaci, kdy vůbec není jisté, bude-li žít, setkávají jeho manželka Helen (Alena Vránová) a její sestra Gladys (Marta Vančurová). Ta má vzhledem k situaci potřebu Helen vyklopit, že měla s jejím mužem poměr. Je také naznačeno, že v různých partnerských vztazích nebyla nikdy zvlášť zdrženlivá. V dalším výstupu už vidíme částečně zotaveného Murrayho na vozíčku a jeho ženu, která mu při vší péči o (dočasně?) postiženého leccos vyčte, včetně vztahu s Gladys. I ta se později objeví na scéně. K fabuli se dá snad říci ještě to, že Helen s Murraym se – přes drobné peripetie – zase sbližují.

Dobří herci vedení dobrým režisérem dokáží z průměrného scénáře vydolovat víc, než je v něm obsaženo, Václav Postránecký je neodolatelný v momentech, kdy jen mlhavě tušíme, že jeho zdravotní stav je možná o trochu lepší, než jaký z taktických důvodů prezentuje. Jeho výkon má sílu i tehdy, kdy si Murray uvědomí, že ze své momentální pozice může, byť usvědčen z mimomanželského poměru, úspěšně citově vydírat obě ženy. Alena Vránová přesvědčivě ztvárňuje uraženou partnerku, která si ovšem přes drobné výhrůžky uvědomuje to, že manžela nemůže opustit, z úvodní zatrpklosti vůči oběma blízkým lidem postupně roztává. Vránová i Postránecký dovedou účelně pracovat se zámlkami i kadencí hlasu, to právě do inscenace vnáší další, „nenapsané“ polohy. Marta Vančurová nabízí dojemnou zranitelnost v prezentaci neuroticky neúspěšné a neukotvené Gladys, poněkud méně věrohodně ovšem působí další složka její postavy, ta eroticky rozverná.

Nakonec si neodpustím povzdechnutí: stejný tvůrčí tým bych si přál vidět v dokonaleji napsaném kusu.

Divadlo Ungelt Praha – Henry Meyerson: Fígl. Překlad Jitka Sloupová. Režie a výtvarná spolupráce Ladislav Smoček, výprava Jarmila Konečná. Světová premiéra 18. prosince 2010.