Divadelní noviny > Festivaly Rozhovor Zahraničí
Berlínské pralinky 2
V rámci letošní Malé inventury představil v Praze pořadatel festivalu Nová síť několik zahraničních hostů, kteří pracují v Berlíně v rámci programu PRALIN. Co to vlastně program PRALIN, jehož název vychází z názvů měst PRAha a BerLIN, je? Prostřednictvím Nové sítě a LAFT Berlin Performing Arts Program propojuje umělce tvořící v Berlíně a v Praze, ale také organizátory alternativní kultury a organizátory festivalů obou měst. Měl by fungovat jako most mezi městskými scénami Berlína a Prahy, po němž by oběma směry proudily inscenace a podněty z oblasti nezávislého divadla. V únoru se tak v pražských divadlech představily projekty umělců, kteří žijí a tvoří v Berlíně (ale nejsou to Němci): Angelina Kartsaki, Sebastian Schlemminger: Pragmata; Claire Vivianne Sobottke: Strange Songs; Lori Baldwin: Tick-Tock the Timeline Clock; Marcello Lussana, Olga Kozmanidze, Pascal Staudt: Sentire; Linda Gomez: Restraint.
V krátkých rozhovorech jsme v aktuálních Divadelních novinách 5/2019 představili tvůrce prvních tří z nich. Pro čtenáře i-DN nabízíme rozhovor s tvůrci projektu Sentire, který se do tištěných DN z důvodu prostoru nedostal.
…
Marcello Lussana, Olga Kozmanidze, Pascal Staudt: Podstatou performance je spoluúčast
‘Sentire’ is an Italian word that means both to hear and to feel. The project is about exploring the fine mixture if these two senses, their amplification and morphing. It began as an participatory performance series, where proximity and touch events between two persons are transformed into sound, allowing a deep sensory experience.
FOTO archiv Malá inventura
Můžete představit váš tým?
Marcello Lussana je výzkumník, zvukový umělec a programátor, který se specializuje na interaktivní zvukové technologie. Právě on je tvůrcem systému Sentire, což je hlavní předmět jeho doktorského studia, ve kterém se zabývá výzkumem lidského vnímání.
Olga Kozmanidze je hudebnice a performerka, která je odpovědná za řízení, koncepci a studium interakcí, se kterými pracujeme. Má zkušenost v podnikání a reklamě, takže je i hlavní manažerkou našeho projektu.
Pascal Staudt je kreativní kodér, vývojář nástrojů a zvukový umělec. Vzhledem k tomu, že má silné zázemí v oboru elektroinženýrství a hudební informatice, stará se o rozvoj hardware a software a navrhování nových prvků.
A co váš projekt Sentire?
V roce 2014 v rámci workshopu v STEIM v Amsterodamu objevil Marcello takzvaný systém blízkosti a doteku. Okamžitě jej to zaujalo, protože to podtrhlo hodnotu a smysl toho, s čím jsme dlouhodobě experimentovali, aniž bychom si toho byli nějak programově vědomi. Tehdy projekt Sentire vznikl.
V roce 2016 se Olga a Marcello setkali ve Spektru v komunitě Move Lab. Spektrum je velmi specifické prostředí, které umožňuje mnoho zajímavých setkání. V jeho rámci vznikají spolupráce, z nichž některé dlouhodobě pokračují a některé z nich vrcholí společnými projekty. Právě jako Sentire, které jsme tam pak poprvé odehráli. V tomto prostoru nadále rádi pracujeme a prezentujeme své projekty včetně satelitních aktivit jako Enhanced sensing conference zabývající se interakcí kognitivních a lidských počítačů, nebo zde organizujeme neformální setkání se zájemci o Sentire. Během jedné konference v tomto místě se k nám připojil třetí člen Pascal, díky němuž se technologii Sentire podařilo vylepšit.
Co znamená název Sentire?
Byl to nápad Marcella. V italštině tento pojem znamená slyšet a zároveň i cítit. To nám přišlo výstižné, protože to velmi dobře charakterizuje to, co diváci prožívají s naším strojem. Jste hluboce ponořeni do poslouchání a zároveň vše vnímáte pocitově. To vytváří smyčku vzájemného vnímání.
Foto Sentire
Můžete blíže popsat, o co jde?
Je to precizně připravené a zároveň maximálně improvizované představení. Naplánováno je v tom smyslu, že design interaktivního systému byl před-programován, takže máme několik interaktivních zvukových prostředí, která reagují před-definovaným způsobem. Z choreografického hlediska jsou zde některé připravené interakce, které je možné předvídat. Performerka Olga vede účastníka a radí mu, jaký rámec využít pro vlastní interakci. Právě zde se může improvizovat a objevovat stále něco nového. Můžete si vybrat, zda budete v tomto procesu se zavřenýma či otevřenýma očima, zda budete pohybovat celým tělem, nebo jen vsedě pohybovat rukama, zda budete ve vertikální či horizontální poloze a jakou úroveň interakce zvolíte. Máte různorodá, předem zkomponovaná zvuková prostředí, která můžete využít.
Takže v produkci jsou stálé prvky a na druhé straně je dění vždy unikátní, protože vzájemná reakce zvuků je závislá na interakci dvou postav na scéně: ticho, načasování zesilování, zvukové variance. O tom všem rozhoduje blízkost a dotyky dvou účastníků. Choreografie je také volná, a tedy vždy jedinečná. Jediným omezením je čas, asi deset minut pro každého z účastníků, a scénář, kdy se dopředu rozhodnete, zda budete stát, nebo sedět.
Foto Sentire
Co tedy má divák za úkol?
Podstatou naší performance je spoluúčast. Takže divák sdílí zážitek s performerem, který jej provádí zvukem a interakcí se zvoleným prostředím. Současně ale je možnost i pro diváky, kteří se přímé interakce neúčastní, aby dění sledovali. Protože každé Sentire je i jedinečnou performancí – neexistuje situace, aby dva různí účastníci reagovali úplně stejným způsobem.
///
Více o projektu Sentire: Sentire, resp. Sentire.
…
Rozhovory k projektu PRALIN v DN 5/2019:
Sebastian Schlemminger a Angelina Kartsaki: Rádi si hrajeme s technologiemi
Claire Vivianne Sobottke: Věřím v chaos
Lori Baldwin: Jak funguje umělá inteligence?
…
Více o festivalu Malá inventura na i-DN: Malá inventura
Komentáře k článku: Berlínské pralinky 2
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
