Divadelní noviny > Festivaly Zahraničí
Bez prachu divadla velkých gest
Letošní festival deseti nejpozoruhodnějších inscenací německy mluvícího divadla Theatertreffen, který se pravidelně koná v květnu (letos 4.-21. 5.) v Berlíně, rozšířil pod novým vedením Yvonne Büdenhölzer svůj záběr a chce být zároveň festivalem mapujícím nejen letošní vysoce kvalitní inscenace německy mluvícího divadla, ale i veletrhem nových her (probíhá zde čtení nových her v rámci minifestivalu Stückemarkt), místem pro setkávání umělců, diskusním fórem na pomezí divadla a politiky a prostorem pro vytváření nových interteatrálních sítí. Zejména se však výběrem pozvaných inscenací snaží aktuálně reflektovat současnou rychle se měnící divadelní scénu.
Dokumentární divadlo
Hned dvě pozvané inscenace jsou výsledkem práce divadelních kolektivů nezávislé divadelní scény a mapují dobový trend dokumentárně laděných performancí (již vloni byla pozvána s obdobnou tematikou skupina SheShe Pop).
Sedm dětí, zavřených do prostoru podobajícímu se akváriu, se před očima diváků proměňuje v dospělé (Gob Squad: Before Your Very Eyes). FOTO PHILE DEPREZ
Německo-britská skupina performerů Gob Squad prezentuje ve své produkci Before Your Very Eyes, jež byla v říjnu loňského a v dubnu letošního roku hostem i pražského Divadla Archa, několikaletý – performance vznikala více než dva roky – přerod naivních, přímočarých a bezelstných dětských pohledů na svět do prostředí osobnostně zmasakrovaných a společensky zmanipulovaných dospělých. Sedm dětí, zavřených do prostoru podobajícímu se akváriu, se před očima diváků proměňuje v dospělé. Své původní představy o životě (dokumentované např. několik let starými filmovými vsuvkami jich samých a jejich názorů) odhazují pod vlivem vnějších tlaků a vlastní životní reality. S hravostí dětem vlastní se převtělují do dospělých, nudících se na snobské párty nebo později dokonce seniorů, honících se za vyššími sportovními výkony. Groteskní hravost a komiku těží performance právě ze hry dětských představitelů. Jejich autentické dětské výkony odlehčují jinak vcelku neutěšený pohled na semletí jedince dnešní společností.
Herci jsou vybráni z řad přeživších Tutsiů. (Milo Rau: Hate Radio). FOTO DANIEL SEIFFERT
Obdobně bezvýchodný je i pohled na současnost další pozvané performerské skupiny, která si říká International Institute of Political Murder. Vede ji švýcarský režisér Milo Rau, který je spolu s Jensem Dietrichen také autorem pozvané inscenace Hate Radio. V ní se vrací do poloviny devadesátých let do Rwandy, kde zfanatizovaný kmen Hutu povraždil milión obyvatelů kmene Tutsi. Účinným propagandistickým nástrojem bylo tehdy rádio RTLM (Radio-Télévision Libre des Milles Collines). Vysílací stanici právě tohoto rádia nechal Rau postavit na divadelní scéně a rekonstruuje zde jeho metody šíření a podpory genocidy. Herci jsou vybráni z řad přeživších Tutsiů, což celé scenérii dodává na morbidnosti.
Volksbühne´s not Dead
Hned třikrát je na letošním Theatertreffen zastoupena berlínská Volksbühne. Je to velké zadostiučinění pro divadlo, které už kdekdo odepisoval a jehož rozpočet Berlín neustále drasticky krátí.
Vše doprovází „chór kapitalistů“ složený z akrobatů (René Pollesch: Kill Your Darlings! Streets of Berladelphia). FOTO Volksbühne am Rosa-Luxemburg-Platz
Autor politických apelativních her René Pollesch, jinak též kmenový režisér Volksbühne, je zastoupen svou aktuální inscenací Kill your Darlings! Streets of Berladelphia. Na základě fragmentů Brechtova Fatzera zkoumá vztah individua a kolektivu v dnešní společnosti. Vše doprovází „chór kapitalistů“ složený z akrobatů, který polleschovskou teorii o nutném konci kapitalismu doprovází odvážnými cirkusovými čísly.
V trashovitě zařízeném obývacím pokoji se plouží postavy Ibsenovy hry jako polomrtvé příšery s bílými obličeji (Henrik Ibsen: John Gabriel Borkman. 4. Teil der Ibsen-Saga. Season 2 / Vorstellungen #20–25). FOTO WILLIAM MINKE
Druhou produkcí Volksbühne je performativně upravené Ibsenovo drama John Gabriel Borkmann, které je již čtvrtým dílem „ibsenovské ságy“ autorů a performerů Vegarda Vingeho, Idy Müller a Tronda Reinholdtsena. V trashovitě zařízeném obývacím pokoji se plouží postavy Ibsenovy hry jako polomrtvé příšery s bílými obličeji a cukavými pohyby donekonečna opakují stále stejné fráze jako útržky refrénu nějakého songu. Do toho zní Wagner a filmové soundtracky, střílí se z papírové pistole a místo krve se postavy polévají kečupem z lahví. V inscenaci se hojně improvizuje, takže každé představení vypadá jinak.
Drsným stylem lidového divadla s řadou obscénních gest se herci v rychlém tempu propracovávají bláznivou komedií záměn (Franz Arnold a Ernst Bach: Die [s]panische Fliege). FOTO Volksbühne am Rosa-Luxemburg-Platz
Se svým drsným burleskním divadlem je letos opět zastoupen Herbert Fritsch, který začínal v devadesátých letech jako herec Castorfova amsámblu ve Volksbühne a nyní slaví úspěchy jako režisér. Pro Volksbühne upravil frašku Franze Arnolda a Ernsta Bacha Španělská moucha z roku 1913 (v orig. Die [s]panische Fliege – v němčině je v názvu „s“ v závorce, takže je to zároveň moucha „panická“), do níž angažoval i bývalé členy ansámblu jako třeba hvězdnou Sophie Rois. Vše se odehrává na jevišti pokrytém obrovským kobercem, který slouží zároveň jako trampolína. Drsným stylem lidového divadla s řadou obscénních gest se herci v rychlém tempu propracovávají touto bláznivou komedií záměn.
Marc Benjamin a Sylvana Krappatsch v trilogii her Sarah Kane Očištění / Zpustošení / Psychóza ve 4:48. FOTO JULIAN RÖDER
Dokladem odvážného pokusu přiblížit se dílu Sarah Kane je inscenace hned tří jejích her v jednom večeru od režiséra Johana Simonse. Inscenace Očištění / Zpustošení / Psychóza ve 4:48 je nově zaranžovaná kompilace z neutěšených a bezvýchodných textů této výjimečné dramatičky třináct let po její sebevraždě. Simons je inscenuje ve velmi komorním duchu.
Klasika
Dominantními dramaty festivalu jsou však klasické hry v netradičním provedení.
Čechovova Platonova inscenoval lotyšský režisér Alvis Hermanis ve vídeňském Akademietheater. FOTO Theater Treffen 2012
S inscenací Čechovovy prvotiny Platonov ve vídeňském Akademietheatru je pozván lotyšský režisér Alvis Hermanis (o inscenaci psal SaD 1/2012). Mezi další klasiky patří dekonstruovaný Faust I+II, kterého inscenoval v koprodukci Thalia Theater Hamburk a Salcburských slavností režisér Nicolas Stemann.
Philipp Hochmair, Patrycia Ziolkowska a Sebastian Rudolph ve Faustovi I. FOTO Salzburger Festspiele / Thalia-Theater, Hamburg
Stemann se obrovským textovým konglomerátem probojovává ve svém již osvědčeném stylu postdramatického komentovaného divadla, které je od počátku stylizováno jako „work in progress“. Osvěžujícím prvkem jsou také výstupy berlínského alternativního divadla Das Helmi, které hraje Fausta se svými loutkami ze smetiště.
Mnichovská inscenace Shakespearova Macbetha režisérky Karin Henkel intepretuje Macbetha (Jana Schulz) jako vojáka poznamenaného návratem z válečného konfliktu. FOTO JULIAN RÖDER
Mnichovská (Münchener Kammerspiele) inscenace Shakespearova Macbetha režisérky Karin Henkel intepretuje Macbetha jako vojáka poznamenaného návratem z válečného konfliktu, a tím ho asociuje se současnými událostmi. Celý text je rozdělen mezi pět herců, kteří na scéně hrají v neustále se měnících rolích o konfliktech traumatizovaného poválečného světa.
Lukas Langhoff inscenuje Ibsenova Nepřítele lidu jako konflikt cizince s nenávistnou maloměšťáckou společností. FOTO Theater Bonn
Bonnská (Theater Bonn) inscenace Ibsenova Nepřítele lidu je také svéráznou reinterpretací klasického textu. Režisér Lukas Langhoff, jeden z důležitých strůjců úspěchu berlínského „postmigrantského“ divadla Ballhaus Naunynstrasse (jejich Šílená krev hostovala v březnu na Nové scéně v Praze), tuto hru inscenuje jako konflikt cizince s nenávistnou maloměšťáckou společností a – tak jako v Šílené krvi – využívá témata současné celospolečenské diskuse o integraci migrantů do většinové společnosti.
Theatertreffen pořádá berlínská organizace Berliner Festspiele. Její nový šéf Thomas Oberender hodlá za pomoci poroty složené z předních německých kritiků, kteří vybírali ze 430 aktuálních inscenací německy mluvícího divadelního prostoru, festival zbavit prachu tradičního divadla velkých a okázalých gest. Zdá se, že je se svým výběrem na dobré cestě.
P. S. Denní zpravodajství z festivalu (v němčině) najdete na Theatertreffen-blog.de
Komentáře k článku: Bez prachu divadla velkých gest
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
