Bez režie a bez herce
V roce 2010 odmítl íránský dramatik Nassim Soleimanpour nastoupit vojenskou službu a důsledkem bylo domácí vězení, neboť nedostal cestovní pas. Proto napsal hru, která může cestovat po světě místo něj.
Anglisky napsaná hra White Rabbit Red Rabbit byla od své světové premiéry v roce 2011 na festivalu Fringe v Edinburghu uváděna po celém světě a přeložena do mnoha jazyků. Atraktivita a popularita této hry nestojí ani tak na jejím obsahu, jako spíš na formě prezentace, která se k ní váže. Hra je určena pro jednoho herce, jemuž je předána v zapečetěné obálce těsně před jeho premiérou. Pro herce jsou připravené pouze dva pokyny – do otevření obálky nesmí znát obsah hry, ale měl by si připravit imitaci pštrosa.
Nejedná se o tradiční divadelní inscenaci jako spíš o kombinaci nenazkoušeného monodramatu a společenské exhibice. Soleimanpourova hra do značné míry počítá se spoluúčastí diváka. Během prvních několika minut je totiž každému přítomnému divákovi přidělené pořadové číslo a dramatik tak může zprostředkovaně manipulovat s konkrétním divákem (má například hrát medvěda, který navštívil cirkus). Počet účastníků představení pak doplňuje sám herec a fyzicky nepřítomná osobnost autora, pro nějž je během každého uvedení této hry vyhrazeno místo v první řadě.
Miroslav Petříček jako performer FOTO ARCHIV PALÁCE AKROPOLIS
Prvními dvěma osobnostmi v pozici herce (či spíše performera) byli filosof a pedagog Miroslav Petříček a zpěvačka Lenka Dusilová. Odlišnost těchto dvou celebrit přilákala i specifický typ publika. Zatímco Lenka Dusilová brala Soleimanpourův text spíš jako sérii instrukcí, jak budovat komunikační kanál mezi autorovými slovy a publikem, Miroslav Petříček přistupoval ke své úloze s pokorou a až vědeckou precizností.
Obsazení Miroslava Petříčka se ukázalo jako šťastnější. Tato akademická osobnost skrývá nečekaně bohatý potenciál pro performativní umění. A především – textu Nassima Soleimanpoura je nejbližší forma filozofické eseje. Performer veden autorovými slovy zpřítomňuje možnosti manipulace anonymním člověkem (a manipuluje s diváky). Jediní dva, jimž je během představení ponecháno jméno, jsou nepřítomný Nassim Soleimanpour (jenž je navíc svým textem navždy konzervován v roce 2010) a performer.
Nassim Soleimanpour ve své nesvobodě přemítá nad mechanismy, které ovládá rozhodnutí někoho jiného (a třeba značně vzdáleného). Hra je tak spíše dramaticky realizovanou sérií úvah o svobodě volby a svobodě slova. Nejedná se o výslovné obžalování politického režimu, ale o poukázání na zneužitelnost psaného slova. Ne nadarmo pověřuje autor ústy performera jednoho z diváků, aby zaznamenával události na jevišti kvůli případnému policejnímu výslechu.
Další jedinečná uvedení (například s tanečnicí Miřenkou Čechovou) budou v Paláci Akropolis následovat v listopadu.
Palác Akropolis, Praha – Nassim Soleimanpour: White Rabbit red Rabbit. Dramaturgie Petr Boháč, hráli Miroslav Petříček (17. října 2016), Lenka Dusilová (18. října 2016).
Komentáře k článku: Bez režie a bez herce
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
