Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly

    …bez srdce…? (No. 8)

    V samém závěru festivalu …příští vlna/next wave…  dostali prostor mladí nadšení umělci ze spolku Potrvá a diváky nalákali do objektu s jedinečnou atmosférou – do Staré Čistírny odpadních vod v Praze – Bubenči.

    Na začátku nás hlavní tvůrčí postava celého uskupení Vojtěch Poláček vyzval k prohlídce čističky. Exkurze v ztemnělých podzemních zákoutích, které byly osvětleny jen svíčkami, byla mysteriózní a plná drobných performancí. V kalných vodách palavala torza těl, dívčí hlas zpíval českou hymnu, k divákům doléhaly útržky rasistických „poselství“.  Temné místo zcela jedinečně evokovalo hrůznost a pocity ohrožení. Na závěr prohlídky se mi chtělo zatleskat a mrzí mě, že jsem to neudělala, protože později už nebyl důvod. Po neotřelém úvodu jsme byli odvedeni do prostor v patře. A zde začínal hlavní bod večera – projekt Meze tolerance.

    Jsme upozorněni, že se jedná o reality show přenášenou rozhlasem Leonardo. Začíná se někde v posluchárně s vědeckým výkladem o teorii rasismu, který si pilně zapisují čtyři studenti a zároveň nahlížíme do domácností několika postav. Což lze označit za zcela zmatečný a přeplněný začátek. Skupinka studentů se poté i s profesorem odebere do kouta ohraničeného pletivem a tam si rozmaže oční linky po obličeji a převleče se za „romáky“. Tím jejich role v podstatě skoro končí, nepočítám-li kýčovité etudy s noži a šavlemi. Nicméně jsou celou dobu na scéně. Asi aby bylo zřejmé, o kom se mluví. O těch hloupých a nepřizpůsobivých Romech.

    Vše připomíná vystoupení na školní besídce. Každý, kdo měl nějaký nápad, dostal příležitost ho uplatnit. Kupříkladu jsem nepochopila proč se na stěně objevuje obličej nebo klip s Davidem Hasseholfem. Situace, kdy před příchodem návštěvy hlavní ženská postava ohřívá chipsy zapalovačem, stránka Erazima Boháka z facebooku nebo slepecká hůl, nám sice něco naznačují, ale zároveň davají najevo – máme diváka za blbce. A servírujeme jim plochou, myšlenkově nenápaditou a především nedotaženou agitku, která se tváří jako velice radikální.

    Možná měly úryvky z debat o romské problematice, tragické případy smrti a do toho vyfabulované články kritizovat novinářskou práci. Ale výsledek nevyznívá jako kritika médií a jejich spotřebitelů. Spíš se jedná o hloupou karikaturu, jež je předvedana prostřednictvím „investigativního“ novináře a jeho tragické love story s romskou aktivistkou.  Totéž se týká i skřehotající šéfredaktorky. Nevíte, zda mají hrát špatně, anebo špatní herci opravdu jsou.

    Autor ukazuje na diskutabilní teorie předurčení lidské rasy, je znát nadhled, ale není tam jasné odmítnutí nebo přitakání. Kladnou postavu, romskou aktivistku Romanu (!), představí jako v podstatě hloupou holku, kterou zabijí její chráněnci. Romy ukazuje jen v tom nejhorším světle, kouří, pijí, kradou a mají nože, kterými nás mohou zabít. Jsou dvě možné interpretace. Za prvé, autor je rasista a toto je jeho opravdová reakce. Za druhé, autor chtěl ukázat prstem na ty, co rasisticky smýšlejí. Což je samozřejmě opravdový záměr, který však rozhodně nevyšel.

    Upoutávku na romea.cz bych brala jako výzvu k debatě, ale raději ať na to Romové nechodí. Obávám se, že stejně jako já, by mohli mít míru tolereance špatně nastavenou.


    Komentáře k článku: …bez srdce…? (No. 8)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,