Bez víry v utopii je budoucnost nemyslitelná
Drazí přátelé, v těchto dnech jsme konfrontováni s celosvětovým jevem, s jakým se lidstvo doposud nesetkalo. Tato náhlá pohroma se jmenuje koronavirus.
Pouhé mytí stolu… Foto Jiří Kylián
Korona je slovo původně používané k popsání okamžiku úplného zatmění Slunce, během něhož zažíváme neobyčejně intenzivní smyslové vnímání. Vše kolem nás najednou pohltí tma a na obloze vidíme jen ohnivý kruh. Je to „hříva“ Slunce zakrytého Měsícem. Koronavirus se rozšiřuje potichu, nemá naspěch, je takřka neviditelný, ale smrtící. Veškerý život této planety je jím nějakým způsobem zasažen.
Jednou jeho zvláštní vlastností je, že nás nutí ke vzájemnému odloučení, avšak zároveň nás spojuje. Je záhadný a jeho účinek je hluboký. V jeho přítomnosti se cítíme a chováme jinak. Hledáme hodnoty našeho bytí a vše zpochybňujeme. Všude je patrná a hmatatelná naše nejistota, nervozita a zmatení.
Nevěřícně sledujeme, jak rychle se mění „svět, který jsme doposud znali“, ale vlastně bychom překvapeni být neměli, protože my sami jsme tento chaos vytvořili. Je důsledkem naší sobeckosti, nevědomosti, sociální nespravedlnosti a našeho bezohledného zneužívání přírodních zdrojů. Ať vědomě, či nevědomě – každý z nás přispěl ke vzniku této krize. Měli bychom pochopit, že každý náš čin, jakkoli nicotný, má celosvětový vliv. Žijeme v době globalizace. Vybudovali jsme složitou síť, jejíž fungování vyžaduje kázeň a spolupráci. Zdá se však, že tomu plně nerozumíme. Známe „motýlí efekt“ (jedno mávnutí motýlích křídel může mít dalekosáhlý vliv na to, co se stane někde daleko, tisíce kilometrů od nás). Jenže my všichni jsme motýli, my všichni jsme „ohrožený druh“.
Křižovatka
Už dříve jsem řekl, že nikdy nebude existovat žádná politická ideologie, filozofie, náboženské dogma ani společenský systém, který by dokázal odstranit naši nevědomost a tápání. Krize, ve které se v současné době nacházíme, je toho jasným důkazem. Mimořádné situace si vyžadují mimořádná řešení. Taková řešení nás však nevyhnutelně vedou k nebezpečné křižovatce. Náš „demokratický“ systém nám umožňuje si víceméně zvolit své zástupce. Musíme ale mít na paměti, že nepotřebujeme ty, kdo slibují rychlou nápravu, anebo kazatele či proroky, kteří nás krmí extremistickými politickými či náboženskými názory. Nepotřebujeme amatéry, kteří nás svými ideologickými nesmysly zavádějí na scestí…
Potřebujeme profesionály a vědce, kteří by nás tímto nebezpečným a neprobádaným územím provedli. Potřebujeme umělce, kteří by dali křídla naší fantazii, potřebujeme pomoc inspirujících osobností, abychom mohli zmobilizovat své emocionální zdroje, projevili empatii a připravenost pomoct jiným!
Naše společnost je založena na politických systémech, a proto potřebujeme politické vedení. Potřebujeme vzdělané a důvěryhodné politiky, schopné nesobeckých rozhodnutí s cílem ochránit nás před sebezničením. Politiky, kteří dokážou rozhodovat ve prospěch všech, a nikoli jen několika málo vyvolených! Takoví politici jsou bohužel velice vzácní! Někde však přece být musí a my je musíme najít a dát jim slovo!
Doba koronavirová
Žijeme v době velkého zvratu, v době, kdy každý z nás dostává možnost ukázat svůj skutečný charakter.
Bohužel nám v současné době vládne celá řada mocných, leč naprosto nezodpovědných politiků, kteří podněcují šovinismus a nacionalismus. Jejich nevědomost, nevzdělanost a neznalost faktů jsou do očí bijící. Takoví politici v nás nejenom vzbuzují opovržení, ale bohužel i vzájemnou zášť a nenávist, která nás může dohnat i k válce. Ačkoli se podobné situace v dějinách již mnohokrát opakovaly, zdá se, že jsme vůči veškerému poučení imunní.
Apeluji na vás: NEDOVOLTE ZNOVU PŘEVLÁDNOUT NACIONALISMU, POPULISMU A FAŠISMU! Pokud to dovolíte, budoucnost vám nikdy neodpustí!
Problémy, kterým se dnes snažíme čelit, mají kořeny v dávné minulosti. Zrnko agresivity a sebezničení v nás bylo zaseto úplně na prvopočátku. Zároveň jsme však dostali do vínku i pud sebezáchovy a schopnost soucítit! Jak si tedy s těmito protiklady poradit?
Koronavirus je tichý, klidný a téměř neviditelný, jeho moc je však natolik velká, že budoucí historici pravděpodobně uznají za nutné rozdělit naši éru na dvě období: „Before Corona“ – „After Corona“ = B. C. – A. C.
Devatero utopií
Rád bych se s vámi podělil o několik svých nejpodstatnějších přesvědčení. Nejsou nová, jsou docela jednoduchá, ale je nesmírně těžké je uskutečnit. To, o čem píšu, lze považovat za utopii, avšak utopie odjakživa hrály v našem vývoji významnou roli. Bez víry v jakousi utopii je budoucnost absolutně nemyslitelná.
1. Každý člověk žijící na této planetě by měl získat řádné vzdělání – bezplatné a prosté jakýchkoli národnostních, geografických, náboženských, rasových, kulturních, politických, genderových nebo sociálních omezení. Vzdělání musí být zdarma a přístupné všem.
2. Všichni lidé žijící na této malé planetě by měli být považováni za členy jedné rodiny. My všichni máme stejné předky. Všichni jsme příbuzní.
3. O naši planetu se musíme starat jako o jeden domov sloužící každému z nás. Je nutné si uvědomit, že tato planeta není naším vlastnictvím. Nepatří vůbec nikomu. Je nám jenom zapůjčena na určitý čas a naším úkolem je starat se, abychom ji nezničili před datem spotřeby. Všichni žijeme pod stejným nebem a máme stejnou zem pod nohama.
4. Musíme zamezit veškerým dětinským „obchodním půtkám“ a o své vědomosti a dovednosti se velkoryse a nezištně dělit. Každý z nás má co nabídnout a každý z nás se má čemu učit.
5. Je nutné okamžitě zastavit výrobu zbraní a ušetřené peníze vynaložit na kvalitní vzdělání všech lidí, na rozvoj a využití technologií, na výrobu léků a distribuci potravin.
6. Agresivita je nedílnou součástí lidské povahy, měla by však být přesměrována a využita ve sportovních kláních a v různých tvůrčích soutěžích.
7. Všechny hranice – národní, politické, rasové, pohlavní, sociální a společenské – by měly být odstraněny. Hranice ztěžují mezilidskou komunikaci a způsobují zbytečné napětí a agresivitu. Jsou nesmyslné a kontraproduktivní.
8. Měli bychom zřídit zvláštní fondy na pomoc seniorům, nemocným, sociálně deprivovaným, rasově a společensky izolovaným i fyzicky a mentálně postiženým. Takový program by měl zahrnovat všechny ty, kdo se vymykají našemu standardnímu chování a myšlení.
9. V neposlední řadě bychom neměli obviňovat za své problémy, nedostatky a trápení nějakého „Boha“. Měli bychom hledat „Boha“ ve svém nitru a neztrácet čas čekáním na „Mesiáše“. Musíme konečně převzít odpovědnost za své vlastní činy.
Zde nabízím velmi jednoduchou pomůcku pro lepší porozumění této myšlence:
Představte si, že BOTSWANA JE NÁŠ DĚDĚČEK, MEXIKO NÁŠ BRATR, LITVA NAŠE SESTRA, INDIE NAŠE BABIČKA, ARGENTINA NAŠE MATKA, LUCEMBURSKO NÁŠ STRÝC, SLOVENSKO NÁŠ BRATRANEC Z DRUHÉHO KOLENA, AUSTRÁLIE NÁŠ OTEC, FINSKO NÁŠ SYNOVEC, ŠALOMOUNOVY OSTROVY A VIETNAM NAŠI SOUROZENCI, USA NAŠE TCHYNĚ, ČÍNA NÁŠ SYN a tak dále.
Sluneční korona / Mizející korona / Slunce… Foto archiv
Odpovědnost
Nezáleží na tom, kdo je kdo – ať se díváme z jakéhokoli hlediska, všichni jsme jedna velká rodina žijící na jedné velmi malé a křehké planetě, pod jedním nebem. Oblaky nad námi plynou bez ohledu na naši rasu nebo společenské postavení. Musíme o tuto planetu společně pečovat a dělit se o poznatky, které z naší péče vyplývají. Jinak vymřeme mnohem dříve, než vyprší naše datum spotřeby! „Korona“ se snaží nás na to upozornit. Měli bychom tomu věnovat náležitou pozornost a pokusit se toto poselství pochopit – a konečně převzít odpovědnost za své činy, každý z nás.
Psáno mezi 12. a 18. dubnem 2020 v Haagu.
Komentáře k článku: Bez víry v utopii je budoucnost nemyslitelná
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
