Bezdomovec Ježíš na Andělu
Zatím poslední díl Hyde Parku, tedy cyklu menších inscenací, které jsou premiérovány každý měsíc v pražském Švandově divadle, měl název Anděl/Projekt pašije. Pod velením uměleckého šéfa Dodo Gombára se v povelikonočním čase odehrála ve studiové sklepní scéně řízená (polo)improvizace na téma novodobý Ježíš a jeho zázraky. A tak se již podruhé v tomto cyklu objevilo vedle aktuálních společenských otázek i téma odkazující na liturgický rok (v době Adventu to byla – též Gombárova – inscenace Ve vánočním stromečku sekérečka).
Na jevišti se sejde šestice typově dosti vyhraněných postav – invalidní žebrák, který hraje na basovou kytaru (Ondrej Koval‘), byznysman (Marek Pospíchal), značně vulgární mladík (Patrik Děrgel), bratři – introvertní intelektuál (Filip Čapka) a herec komerčních seriálů (David Punčochář). A pak osoba, která bezdomovci asistuje (Mario Čermák). Přináší mu džbán s vodou, aby ji mohl proměnit ve víno, nebo mu nabídne mísu, aby mohl omýt nohy nevěřícím spoluobčanům. Také s ním rozmlouvá – o tom, že ho stejně zabijí a zda vůbec vstane z mrtvých. Tato postava působila až příliš „doslovně“, mnohem účelnější by bylo pokusit se o větší divadelní metaforu a nechat diváka tápat, zda se opravdu jedná o zjevení Krista, který s kytarou žebrá na stanici metra Anděl, anebo jde jen o nahodilé asociace. Zvláště když scéna vzkříšení jednoho z bratří je zpochybněna oblakem vykouřené marihuany.
Inscenace Anděl/Projekt pašije se potýká s ne úplně originální a především dosti nedotaženou fabulí. Ježíš je zde předveden jako bezdomovec, který koná zázraky, přesto (nebo právě proto) je zavržen a pravděpodobně také ukopán. Pokolikáté už? Vzpomeňme třeba na Bambuškův nedávný film Jan Hus – mše za tři mrtvé muže, využívající téměř totožnou metaforu i pointu. Co však chybělo samotnému příběhu, snažili se herci vynahradit maximálně živelným „osobnostním“ jednáním. Vynikal především – možná i zásluhou nejvděčněji typizované postavy ušlápnutého intelektuála – Filip Čapka. Snažil se soukat své tesilové kalhoty až někam do podpaží, jeho tanec po jednom potáhnutí lehce omamné látky byl neodolatelný. A nepopsatelný. Právě jeho kop do bezvládného těla bezdomovce-Ježíše, plný rozpaků a nejistoty, byl asi nejsilnějším momentem celého představení. Byl to divadelně zdařilý obraz toho, jak plíživě v člověku narůstají nenávist, zloba a agresivita, které se pak vybíjejí na nevinném a bezbranném.
Neustále se mi však vnucovalo srovnání s podobně tématicky zaměřenou Jařabovou inscenací Vodičkova-Lazarská, ve které se Ježíš setkával s obdobnými „obyvateli“ nonstop baru. Jařabův projekt pro mě vychází vítězně ve všech směrech. Jistě, srovnávám plnohodnotnou inscenaci s něčím, co před takovýmto srovnáváním předem varuje – s mini-inscenací řady Hyde Park. Ale dělám to záměrně. Nejde přece zakrývat (a omlouvat) nahodilost a nedotaženost samotným konceptem. Anděl/Projekt pašije by si zasloužil delší zkoušení a dramaturgicky vyhraněnější, jasný směr. Třeba ten, který z inscenace (v poměrně laskavě ironickém nádechu) vyplývá nejvíc. Že zázrakům dnes moc nevěříme, víru však potřebujeme.
Švandovo divadlo Praha – Dodo Gombár a Lucie Kolouchová: Anděl/Projekt pašije. Koncept a režie Dodo Gombár, výprava Tereza Venclová. Premiéra (v rámci cyklu Hyde Park) 27. dubna 2011.
Komentáře k článku: Bezdomovec Ježíš na Andělu
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
