Blackbird
Jeden ze dvou – dalším byla Benefice – omylů festivalové dramaturgie, co se týká prezentace současného českého divadla. Text na úrovni psychiatrického školení o sexuálních úchylkách a obětech se tváří, jako by byl studií propadů lidské duše a těla, jako by postavy procházely peklem genů, jež neovládají a ovládat nemohou. Blbost! Je to jen typizovaný příklad vybraný ze sexuální poradny, kriminálního archivu a soudní síně. Jistě závažné a bolestné téma o zneužívání nezletilých a sexuální závislosti na vlastním těle, na přírodních pudech, ovšem nahlédnuté zoufale popisně, zoufale didakticky, zoufale křečovitě. Herci se snažili, Jana Pidrmanová div kulisy nezbořila a Jiří Štepnička se mohl upsychologizovat a upsychosomatizovat, ale vytvořit drama z popisu jednoho (typizovaného) zápasu/případu (míjení po prvním milování a následné bloudění dvanáctileté Uny a chytání čtyřicetiletého – zřejmě opilého – Raymonda policií a štamgasty z hospody jsou neuvěřitelně vykonstruované, „nenapadnuté“ – od nemít nápad, jak psává Vojtěch Varyš – motivy) se jim podařit nemohlo. Formálně obyčejné psychologické představení ničím nevybočující z mezí profesionálního divadla. Na festivalu zabírá místo ambicióznějším, „inspirativnějším“ projektům.
Komentáře k článku: Blackbird
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
