Divadelní noviny > Kritika

Bláznivě nesnesitelná lehkost bytí jménem Terasa

Nedávno zesnulý francouzský scenárista Jean-Claude Carrière se proslavil především filmovými adaptacemi rozmanitých literárních žánrů (nejznámější u nás je asi scénář podle Kunderovy Nesnesitelné lehkosti bytí), svou letitou spoluprací s režiséry Luisem Buñuelem či Milošem Formanem a spoustou dalších. O tom všem je i velmi poučená a s espritem napsaná autobiografická kniha Vyprávět příběh, která u nás vyšla v roce 2014. Méně se už ví o jeho paralelní práci v oblasti divadelní. A přitom Carrière prakticky celý svůj profesní život spolupracoval s rozmanitými divadly. Nejprve od poloviny dvacátého století s Jeanem-Louisem Barraultem, v sedmdesátých letech pak navázal patnáct let trvající spolupráci s Peterem Brookem, s nímž mimo jiné vytvořil devítihodinovou divadelní a filmovou verzi velkolepého staroindického eposu Mahábhárata, ale také pár zajímavých adaptací Shakespearových či Čechovových her pro pařížské Théâtre des Bouffes du Nord. 

Původních divadelních her se ovšem v jeho tvorbě objevuje pomálu. Tou první byla L’Aide-mémoire, kterou v roce 1968 uvedlo Théâtre de l’Atelier. Pojednává o zvláštním setkání konzervativního právníka s lehkovážnou dívkou (symbolizující svobodu), která nezvána vstoupila do jeho bytu; vztah mezi protagonisty ale zůstane nenaplněn. Ve hře Terasa z roku 1994, uvedené o tři léta později, nacházíme některé podobné motivy a témata. Děj se odehrává v průběhu jednoho dopoledne v pařížském bytě, který láká obrovskou terasou (tu nevidíme, ale je stále potenciálně přítomna). Zápletka je na první pohled lehce banální: žena při snídani oznámí manželovi, že ho opouští a odjíždí se svými milencem do Benátek. Ten přijímá situaci docela stoicky, včetně faktu, že po bytě s exkluzivní terasou začnou společně s realitní agentkou korzovat potenciální zájemci o pronájem. Bizarní situace vroubené banálními konverzačními frázemi trochu připomínají absurditu Ionescovy Plešaté zpěvačky, a zatímco venku zuří silný vítr, v bytě probíhají nejen zvláštní setkání a osudová rozhodnutí, ale i zcela samozřejmé každodenní činnosti. Terasa magicky přitahuje návštěvníky, přestože symbolizuje nedefinované nebezpečí vnějšího světa. Nebo právě proto? Ovšem ani pád několika protagonistů z terasy není definitivou, podobně jako v počítačové hře v dalším levelu znovu přicházejí dveřmi, jako by se nic nestalo.

Jako by autor hrál s tvůrci scénického tvaru, potažmo s divákem, zvláštní hru. Každá postava v sobě nese nějaké tajemství, jemuž nerozumí ani ona sama, a spěje k cíli, který není zcela definován. Společně s postavami se tak ocitáme v jakémsi časoprostorovém vakuu. Ojedinělost takové hry v Carrièrově tvorbě vybízí k otázce: Je to jen hříčka, eklektické cvičení stylu, v němž si chtěl autor vyzkoušet rozmanité žánry spečené do jednoho chumlu, nebo vědomý předstupeň postdramatické tvorby?

Od slavné české premiéry v Divadle Na zábradlí v režii Jiřího Pokorného (2001) se Terasa objevila na deseti různých scénách (!) po celé republice, nejnověji ji v Divadle v Celetné nastudoval Divadelní spolek Kašpar. Režisér Filip Nuckolls ke spolupráci oslovil nejen stálé spolupracovníky Kašparu, ale také dva hosty. Rozcházející se pár Madeleine a Etienna hrají Petra Špalková a Miloslav Tichý v lehce konverzačním tónu, pod štiplavým humorem probublává rezignovanost vyhořelého vztahu a zároveň bytostná touha po změně. Žena z agentury Martiny Prášilové v sobě spojuje profesní suverenitu a eleganci se skrývaným smutkem z neuspokojivého osobního života. Návštěvnický pár generála a jeho ženy ukazuje podivnost vztahu, v němž cítíme, že ti dva jsou spolu jen ze setrvačnosti. Když slepý a odtažitě strnulý generál Tomáše Stolaříka vstoupí na terasu a vítr jej odnese, přehnaně pečující manželka Mileny Steinmasslové hbitě mění image z šedé myšky v sexy dámu středního věku a po jeho nečekaném opětovném příchodu se rezignovaně, ale stejně hbitě vrací k původní solidní šedi.

Nejzábavnější jsou ovšem postavy pana Astruca a Maurice. Svérázný, neukotvený Astruc Marka Pospíchala ze Švandova divadla, zneužívající prohlídky bytů k možnosti zatelefonovat si, najíst se a vyspat, je tím správným otrapou, který někdy v životě vstoupil do soukromého prostoru každému z nás. Jeho bezprostřednost je natolik konsternující, že ostatní dobrovolně hrají jeho hry s ním. A zdá se, že Etienne, kterého žena definitivně opustila, jej na konci přijme jako alternativní řešení své situace. Doslova ohňostroj gagů předvedl dychtivě milostně naladěný Maurice Jana Meduny z Divadla v Dlouhé. Šťastný a nešťastný zároveň, balancující od extrému k extrému, toužící stejným dílem po naplněném životě i smrti. Právě přítomnost dvou posledních jmenovaných vytváří jakýsi kontrapunkt ke kreacím herců z Kašparu a dodává představení tu správnou šťávu. Výsledkem je plnokrevná crazy komedie s existenciálním podtextem, která pobaví, ale zároveň vybízí k zamyšlení nad tím, jací vlastně jsme.

///

Divadelní spolek Kašpar, Praha – Jean-Claude Carrière: Terasa. Překlad Michal a Matylda Lázňovských, režie Filip Nuckolls, dramaturgie Lenka Bočková, scéna Petra Krčmářová, kostýmy Radka Josková. Premiéra 30. května 2021 v Divadle v Celetné.

///

Projekt vydávání letních recenzí na webu www.divadelni-noviny.cz byl podpořen grantem SFK.

///

Další recenze letních produkcí najdete pod štítkem Letní kritika 2021.

• Autor: Jana Soprová
• Publikováno: 28. června 2021

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Bláznivě nesnesitelná lehkost bytí jménem Terasa

1. Verča

   

   To je docela vtipné.
   Hledala jsem terasy od společnosti Au-Mex (https://www.au-mex.cz/) a dostala jsem se sem 😀

   06.08.2021 (2.18), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

   • Anežka Pondělíčková

     

     Doufáme,
     že jste si návštěvu našich stránek užila, recenze vás třeba nalákala k návštěvě divadla a věříme, že tu nejste naposledy! 🙂
     Za redakci DN, Anežka

     10.08.2021 (0.02), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ