Blbec mezi idioty
Horácké divadlo Jihlava završilo aktuální sezónu uvedením titulu Tři bratři v nesnázích. Mohlo by se zdát, že dramaturgie HDJ nemůže výběrem komediálně laděné hry sepsané známým britským dramatikem Rayem Cooneym a jeho synem Michaelem, který se též živí jako úspěšný scénárista, udělat chybný krok. Skalní diváci HDJ navíc Raye Cooneyho znají i díky jeho dříve uvedeným hrám 1 + 1 = 3, Dvojplošník v hotelu Westminster a Rodina je základ státu. Ovšem po zhlédnutí nové inscenace v režii Michala Skočovského se nabízí otázka, jestli značce Cooney, která více než čtyřicet let kraluje britskému vývoznímu odvětví komedie a frašky, již nevypršelo datum spotřeby.
Bratři Tom (Lukáš Matěj) a Dick (František Mitáš) ve společnosti Kosovanů (Stanislava Hajduková a Zdeněk Stejskal). FOTO: PETR CHODURA
Rámec bláznivé komedie Tři bratři v nesnázích (v původním znění Tom, Dick a Harry) z roku 2005 je poměrně jednoduchý: nejstarší bratr Tom si chce společně s manželkou Lindou adoptovat dítě, oba se jeví jako dokonalí adepti – zamilovaný pár, co poslední týdny tráví veškerý volný čas studiem manuálů péče o dítě, aby bez problémů prošel veškerou administrativou vyžadovanou Úřadem pro adopci dětí. Jediný háček vězí v tom, že dům, který Tom a Linda obývají, nespadá do jejich vlastnictví. Do všeho se navíc samozvaně vkládají snaživí mladší bratři: nepoučitelný recidivista a pašerák Dick a lehce imbecilní Harry. Oba vymýšlejí čím dál tím šílenější způsoby, jak velkému bratrovi pomoci. Sled bizarních situací nakonec strhává i Toma, a z nejkrásnějšího dne v životě mladých manželů se během chvíle stává noční můra. O to neuvěřitelněji, trochu jako narychlo spíchnutá záplata, pak působí finální happyend.
Jak režijní, tak scénografické pojetí Michala Skočovského se textu drží velmi věrně. Ze střízlivého a funkčního zařízení domu je jasně čitelné, že se vše odehrává v současnosti. Barevná kombinace tlumeného spektra šedých a okrových tónů dodává interiéru nádech skandinávského minimalismu. „Dokonalý“ obraz mikrosvěta rodiny Kerwoodů Skočovský ale cíleně narušuje skrze prosté, až naivní prvky – na černých stěnách obytného prostoru jsou například bílou barvou namalovány lampy, okna či obrazy, nechybí ani popisky s ukazateli, jakým směrem se nachází zahrada, kuchyně, ložnice, koupelna apod. Jako by tím chtěl režisér zdůraznit, že nejde o reálný svět, ale fikci, o umělou črtu lidských osudů.
I kostýmy (Sára Venclovská) tří bratří, především Toma (Lukáš Matěj) a Harryho (Zbyšek Humpolec), akcentují dětinskost obsaženou v jejich ne příliš propracovaných charakterech. Tom se na scéně poprvé objevuje v pruhovaném pyžamu a plyšových žraločích bačkorách. Harry zas nosí tričko s motivem Mickey Mouse, nakřivo naraženou kšiltovku a z tenisek mu čouhají sportovní štrupny. Spíše než jako dospělák s dlouhým vedením působí Harry jako karikatura klučíka odběhnuvšího si z fotbalového hřiště.
Zmíněná naivní stylizace má zřejmě odůvodnit myšlenkové pochody všech tří bratří, kteří díky svým „geniálním“ plánům a lžím dokáží z lehce zamotaných situací vytvořit gordický uzel nevídané spletitosti. Přeexponované a šokující scény se řetězí, jeviště nezaplavují jen vyšinuté nápady, ale po chvíli i makety lidských končetin. Nic se však nevyrovná momentu, kdy na scénu vbíhají Sněžana (Stanislava Hajduková) a její dědeček Andreas (Zdeněk Stejskal) – dva uprchlíci z Kosova. Jejich kostýmy jsou vyvedené zcela mimo dosavadní logiku. Neodkazují totiž k jistému charakterovému rysu dané postavy. Zpopularizované pojetí východoslovanského kroje oba naopak vměstnává do mantinelů vykonstruované, a ke všemu naprosto zcestné představy o podobě utečenců z východu. Andreas v kanadách, kožichu a hučce vzdáleně připomíná kozáka, Sněžana v pestrobarevné sukni, šátku a zapletených copech ozdobených květinami zas krasavici na způsob Marfuši. Skočovského nevydařený pokus o prohloubení komičnosti ve spojitosti s dvojsmyslným a primitivním humorem Cooneyho hry pouze podporuje kulturní stereotypy a v kontextu aktuálních událostí nemá zrovna nejšťastnější vyznění.
Inscenace se může opravdu pyšnit snad jen hereckými party. Nutno však dodat, že představitelé tří bratří na sebe paradoxně nestrhávají nejvíce pozornosti, přestože si Lukáš Matěj dává záležet, aby jeho nejstarší Tom v divácích budil nejen smích, ale též soucit. Možná je tak trochu blbec, jenže ten blbec se narodil v rodině samých idiotů! Což jen podtrhují sexistické pokusy frajírka Dicka (František Mitáš) dorozumět se s Kosovany prostřednictvím pantomimy či bezduché výstupy Harryho v podání Zbyška Humpolce. Příjemné překvapení oproti tomu skýtá Lenka Schreiberová coby paní Potterová – přísnou pracovnici Úřadu pro adopci dětí stylizuje do podoby nenáviděné pedagožky Dolores Umbridgeové z Harryho Pottera; ovšem jakmile tato komisní figura zaslechne verše velkého barda Shakespeara, rázem se změní v nadšenou ochotnici s citem pro recitaci. Onen přerod Schreiberová provází jednoduchou, ale účinnou pohybovou figurou. Jde o jakési temperamentní zakopávání jednou nožkou zkombinované se vzletným gestem ruky, jíž si zakrývá obličej. Teatrální patetičnost zapálené ochotnice Potterové Schreiberová díky zmíněnému „mrskání nožkou“ skvěle paroduje a její postavu pojatou jako výsostně komickou figuru nezastiňuje ani křepčení obou Kosovanů. Zaujme i postava Lindy, ztvárněná Šárkou Býčkovou jako elegantní, ale pragmatická a chvílemi i poněkud perfekcionistická paní domu, která má o všem a o všech naprostý přehled (dokud jí však její milovaný Tom úplně nepoplete hlavu). Býčková úsporně, ale zároveň přesvědčivě pojímá jak vážné, tak komické momenty, například když se v ezoterickém „záchvatu“ jme poněkud zbrkle vykuřovat dům.
Skočovského Tři bratři v nesnázích se v důsledku vyznačují zejména primitivním humorem zaměřeným na objektivizaci ženských postav či karikování jiných národů a scénami plných sice absurdních, ale snadno předvídatelných zvratů. Lehké režijní nadsazení opírající se o textovou předlohu inscenaci ke všemu přesouvá ze žánru situační frašky do mezí banální konverzační komedie, což není s ohledem na volbu dramatického textu a zaměření jeho autorů zrovna ten nejlepší posun. (Cooney je znám právě jako mistr situační frašky, k níž patří i nekorektní humor.) Shrnu-li to slovy jedné z divaček: Člověk u toho aspoň nemusí přemejšlet. Ale to doufám nebyl tvůrčí záměr?
Horácké divadlo Jihlava – Ray a Michael Cooney: Tři bratři v nesnázích. Režie Michal Skočovský, dramaturgie Jaroslav Čermák, překlad Jiří Fischer, scéna Michal Skočovský, kostýmy Sára Venclovská, hudba Ondřej Mikula. Premiéra 19. února 2022 (psáno z reprízy 9. dubna 2022).
Komentáře k článku: Blbec mezi idioty
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
