BLOG: Čelákovické glosy (No. 71)
Vznik nové opery Here I am, Orlando a její geneze svádí k nadsazenému konstatování: v rámci Roku české hudby objednal a provedl brněnský soubor dílo slovenské skladatelky na anglický (tímto jazykem se i zpívá) námět. Konec žertů – tvůrkyně si stanovily nejvýš obtížný úkol, který velmi dobře zvládly. Libretistka Viktorie Knotková převzala z epochálního románu anglické spisovatelky Virginie Woolfové základní dějovou linii – příběh mladého muže, který nejen prochází pěti staletími, ale také změnou pohlaví: asi v polovině opery se jako anglický vyslanec u sultánova dvora v Istanbulu jednoho rána probudí v podobě ženy. Slovenská skladatelka L’ubica Čekovská napsala polyfonně strukturovanou hudbu s pěveckými party, které výborně přiléhají k jednotlivým postavám i situacím.
Foto: archiv NdB
Jiří Heřman, který vyprovokoval vznik nové opery, inscenoval dílo s absolutním porozuměním jeho specifické struktuře; detailním rozpracováním mizanscén i použitím mobilních prvků scény (včetně způsobu zapojení výborného brněnskho sboru) posílil její sdělnost také pro „normální“ operní publikum. Velký úspěch premiéry potvrdil naplnění tohoto záměru!
Samozřejmě by se mu tento velký úkol nepodařilo zvládnout, kdyby neměl tak dobré spolupracovníky. Počínaje obsazením hlavní postavy (než jsem inscenaci viděl, připadalo mi nadbytečné rozdělit ji mezi dva intereprety, navíc když jedním z nich byl kontratenorista Maayan Licht). Provedení, způsob, jakým se oba pěvci, už jmenovaný kontratenorista a mezzosopranistka Markéta Cukrová doplňovali při interpretaci náročných partů, prostě jejich výkon (přes ohlášenou Lichtovu indispozici – projevila se maximálně v menší znělosti nižšího hlasového rejstříku, kdybychom na ni nebyli upozorněni, nevnímali bychom ji) mě přesvědčil o správnosti takového obsazení.
Foto: archiv NdB
Významnou úlohu v partituře (a tedy provedení) má brněnský operní sbor, vždy výborný pěvecky i herecky. Nemenší podíl na úspěchu světové premiéry novinky má samozřejmě orchestr, vedený Robertem Kružíkem, který suverénně uvedl do života náročnou partituru v její bohaté členitosti i barevné zvukovosti. Ojedinělý moment, hudebně i scénicky bylo objevení sedmi kontrabasistů-sólistů (mezi nimi dvě ženy!) před nástupem královny Alžběty I. (mluvená role pro M. Vašáryovou). Kromě absolutního překvapení – přijeli na mobilní platformě – byl mimořádný i jejich hudební výkon v melodické pasáži.
Ve světle těchto kvalit (včetně mnoha dalších, které jsem nezmínil) zásadně nesouhlasím se zpochybňujícími konstatováními, publikovanými na vebu, zaměřeném na operu. Naopak se domnívám, že vzniklo dílo a inscenace, jež by rozhodně zasloužily mimořádné ocenění.
///
‚Lubica Čekovská:Here I am, Orlando; dirigent Robert Kružík, režie a světelný design Jiří Heřman, scéna Dragan Stojčevski, kostýmy Alexandra Grusková, dramaturgie Patricie Částková, choreografie Jan Kodet, sbormistr Matin Buchta, videoart Dominik Žižka
Janáčkovo divadlo, 14. 6. 2024
Komentáře k článku: BLOG: Čelákovické glosy (No. 71)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
