Divadelní noviny > Blogy

BLOG: GeoBlog Ladislava Vencálka (No. 42)

Byla neděle 26. listopadu roku 2023 a v brněnské Galerii 13 se odehrálo odpoledne naplněné rozkoší…  Přibyla sem z Prahy přes Bratislavu… v podání stejnojmenného divadelního souboru:  Rozkoš.  V Galerii 13 na Dominikánském náměstí sehrál soubor kus A co všichni ti muži aneb Malý průvodce velkým sexem ředitelky spolku Rozkoš bez rizika a současně kontrabasistky PhDr. Hany Malinové.

Je to v pořadí osmá hra z patnácti tohoto pražského ochotnického souboru, který vznikl při spolku Rozkoš bez rizika, jehož cílem je zdravotní a sociální poradenství pracovnicím a pracovníkům v sexuální sféře, včetně testování na HIV a syfilis…

Ochotnický divadelní soubor Rozkoš jsme založili počátkem devadesátých let jako formu terapie našich klientek a klientů, v té době působících převážně na ulicích… Role ztvárňují kromě dívek a žen z terénu i příznivci, zaměstnankyně a osoby z dalších marginalizovaných skupin…  říká zakladatelka a ředitelka spolku Rozkoš bez rizika Hana Malinová.

Komorní sál Galerie 13, která, dle zakladatelů, chce být místem zasvěceným svobodné kreativitě a multyžánrovým vyjádřením uměleckého projevu, hostil současně výstavku obrazů a grafik výtvarnice, ilustrátorky, spisovatelky, textařky a zpěvačky, jak ji popisují její propagační materiály, Dáši Ubrové, což docela dobře posloužilo hře i hercům Rozkoše. Jednou z nich byla „intelektuálka“, která mohla svůj projev obohatit o úvahy nad současným uměním, přišlať ovšem za jiným účelem… Dámy v průběhu hry komentují své návštěvníky, jejich vybavení, podivné nápady, obavy i motivy.

Hra také naznačuje, že za zdánlivě snadným životem se skrývají složité osobní vztahy, ekonomická nejistota, hrozba i realita onemocnění…  a.j… Hra však má být bavící a lechtivá, o tajích sexu a ženské sexualitě. Co jste o sexu ještě nevěděli, po této inscenaci zaručeně vědět budete… uvádí se v lákavém programu. Sál poměrně slušně naplněný ocenil zejména svěží písničky Vladimíra Pecky s texty Hany Malinové…

Soubor přijel do Brna z Bratislavy, kde hostoval, ochuzen o onemocněvší členy, tak možná proto nebylo řečeno a odehráno vše dle režijních představ. Nicméně, závěrečné poselství nebo dokonce řešení celosvětových a osobních problémů této komunity s přesahem do naší každodennosti, vyznělo optimisticky:

Někdy mívám sen, že se blíží konec světa. Svět je rozdělen na dvě půlky. Na jedné půlce jsou holky a dělají si to samy bez mužů… A ta druhá půlka světa, to jsou zase jen samí muži a ti si to taky dělají buď sami, anebo ho zastrkují …. všude možně. Do všech možných i nemožných dírek.

A řešení? Masturbace, jak se zpívá v závěrečném kupletu…:

AIDS není konec populace

Vyléčí jej masturbace…

Inu, tak.

Osoby a obsazení:

Klára: Tereza Zelenka, Jiřina: Hana Malinová/ Michael Jettmar,
Slečna Rolingsová: Vladana Augstenová/ Jana Hradílková, Pan Franz:               Michal Běťák

U klavíru byl Michal Běťák, kontrabas: Hana Malinová.

P.S. Přes personální ochuzení souboru a veselý duch hry dostala se k divákům podstatná informace: Poradenské centrum Rozkoše, které usiluje o stabilizaci a snížení výskytu HIV a pohlavně přenosných infekcí a o zlepšení postavení sexuálních pracovnic a pracovníků…  a působí nejen v Praze, ale i v dalších jedenácti krajích v České republice…

xxx

A protože se divadlo odbývalo současně s výstavou obrazů a grafik již jmenované Dáši Ubrové, několik slov o ní i o výstavě.  A řekne nám je Jiří Vondrák, který se při vernisáži ujal úvodního slova. (Jiří Vondrák, skladatel, písničkář, vzpomeňme duo Vondrák – Bodlák, tvůrce filmových dokumentů (Michal Prokop, Boleslav Polívka, kapela Progres, Miroslav Donutil, dokumenty z cest) nebo knihu Putovali hudci (o Haně a Petru Ulrychových), nebo koláž z písní Nikomu jsem nechtěl ublížit, která patřila ke kmenovým hrám Divadla na provázku za časů socialismu, propagátor Bulata Okudžavy, Vysockého a Donovana, a nyní tvořící dokument o Jiřím Suchém…

Pře deseti lety jsem založil v Dělnickém domě v Brně-Židenicich Divadlo šansonů a Dáša jako aktivní a muziku milující dívčina v té době sestavila svou první kapelu uBer, hrající tehdy příjemnou folkovou muziku a později i jazz… Bylo to v tom divadle jedno z prvních vystoupení. Jejího talentu si povšimli Milan Kašuba, kytarista hrající mnohá léta s Gustavem Bromem a pedagog, a jejich spolupráce trvá dodnes. Milan Kašuba hrál dnes na vernisáži jejích obrázů… Můžete tady také vidět Dášinu knížku o Kašubovi, kterou sestavila, ilustrovala a graficky upravila z příspěvků Kašubových spoluhráčů, i jeho samotného… Spolupracovali jsme vícekrát, koncertovali jsme spolu vícekrát, Dáša má velmi příjemný, vláčný hlas, naštěstí nepropadla mainstreamové tvorbě ani v melodii, ani v textech… je velmi příjemné slyšet takovou muziku, texty jsou, pravda, poněkud složitější, a tak posluchačský a fandovský okruh je tomu odpovídající… ale je to talentovaná a všestranně tvořící dívka, vlastně už žena…

A protože hudba, písňové texty a verše jejím uměleckým tužbám zřejmě nestačí, tak Dáša Ubrová též maluje a kreslí… V Galerii 13 vystavuje například Ohnivé panenky, úsporné, zdánlivě jednoduché tvary, které ale jakoby vyzařovaly její pocity a duševní stavy. Jsou malovány jakoby jedním tahem, spontánně a tence, přitom přesně, ona ta čára prostě musí být tady a ne jinde… Možná je to tím, říká Dáša Ubrová, že ty kresby nejsou vyrobeny štětcem a barvou, ale je to počítačová grafika… Někdy se ty křivky a čáry sešmodrchají až příliš, až se v nich člověk nevyzná, říkám…  viz obraz Jarní polibky, co zamotají hlavy,  nebo Mapa malých radostí, ten obraz se mi líbí, připomíná mi mapu tratí Dopravního podniku města Brna, povídám… To jsem ráda, že v tom vidíte Brno, někteří Londýn, jiní Paříž, tak jsem ráda, že myslíte na naše Brno, říká Dáša Ubrová. Ještě jsem poznamenal, že její písňové texty a básničky jsou pro mne tak trochu španělská vesnice…  Vy jste jako můj tatínek, povídá, ten vždycky říká, kdy že konečně napíšu něco, čemu bude rozumět…

Napadlo mne, že na závěr bych nás všechny mohl pochválit za neškodné pošťuchování, že to není tak, jak v podstatě říká v závěru své hry soubor Rozkoš:  že jsme rozděleni na dvě poloviny, doma, ve světě, za humny, v politice… na dvě poloviny, které si nerozumějí a ani si rozumět nechtějí…

• Autor: Ladislav Vencálek
• Publikováno: 17. prosince 2023

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: BLOG: GeoBlog Ladislava Vencálka (No. 42)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ