BLOG: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 78)
Cestou do Brna pokaždé míjím areál slavné První brněnské strojírny. S tímto názvem vznikla v roce 1871, kořeny však sahá do Šlapanic až k první dekádě 19. století. Značka PBS známá především v oblasti energetického průmyslu působí dnes v Brně jako inženýrsko dodavatelská společnost, zachovaly si ji dva dřívější pobočné závody v Třebíči a Velké Bíteši. V současnosti je Brno s Velkou Bíteší pod jednou střechou PBS Group.
Foto: archiv autora
Když projíždím Olomouckou, kolem budovy, která dosud jako by byla jednou ze vstupních bran Brna, často mi napadne, jak je tam uvnitř, kam z ulice nevidět. Co by řekli na příchozího, se zdvořilou žádosti o možnost omrknout, jak to dnes v Prvním Brně vypadá?
Nehoda není náhoda, varoval kdysi slogan pojišťovny. Náhody bývají i šťastné, a štěstí, jak známo, přeje připraveným. Recepční mě s úsměvem pouští dál, do areálu. Dnes jsou prostory využívány společnostmi z různých oborů, největší podíl stále zůstává pro strojírenskou výrobu, stojí na webových stránkách Amulle, a. s., majitele industriálního areálu, který nabízí i pronájem kanceláří a skladů. Tentokrát na nabídku nereflektuji. Třeba v některém z příštích životů. Jdu na výstavu.
Foto: archiv autora
Procházím vozovkou mezi zachovalými, restaurovanými budovami, vnější prostor též udržovaný; příjemná procházka místy, kde stopy minulosti pojí se i mísí s dneškem. Areál se nedochoval v někdejší velikosti, žije dneškem, současně evokuje Brno velké éry strojírenství.
Odbočuji ulicí vlevo, zastavuji před budovou, nedávno zkolaudovanou. V přízemí nelze přehlédnout logo PBS. Ve třetím patře nyní moderní stavby nalezlo roku 2021 důstojné prostory Radio Proglas – rozhlasová stanice rodinného typu, založená na tradičních křesťanských hodnotách. Už je dávno, kdy mě příjemná paní redaktorka pozvala k rozhovoru nad mou knížkou Vyprávění brněnského draka. Povídání v tehdy skrovnějších podmínkách, v malé místnosti, však pěkně probíhalo a odsýpalo.
Nedlouho, co se rozhlasáci zabydleli v novém, rozhodli otevřít prostory i výtvarnému umění. Nejnovější z výstav nabízí setkání s obrazy brněnských malířů: Karla Holíka a Richarda Tribuly.
Foto: archiv autora
Vernisáž prací dlouholetých přátel s rozdílným přístupem a stylem tvorby se konala 15. března 2024 v prostorném sále nahrávacího studia. Smyčcové kvarteto Teneramente, studentek brněnské konzervatoře, si získalo posluchače citlivým provedením ze skladeb Josefa Suka a Antonína Dvořáka. Moderátorem byl Jaroslav Vojtěch z Proglasu. Slovo k výstavě kurátorky Lenky Vojtěchové a architektky Jany Urbanové přešlo plynule ke vzpomínkám na všestranně nadaného K. Holíka a návštěvy u něj, kdy rád překvapil něčím nečekaným, originálním. Vzpomínkou se připojil i R. Tribula, pak se pozornost zaměřila k jeho tvorbě. Přítomné pozdravil i zakladatel a ředitel Proglasu, Martin Holík.
Oba malíři si dlouho slibovali společnou výstavu, pro staršího z nich, bohužel, je již posmrtnou. Karel Holík (1931–2023), vzděláním a povoláním architekt, se i malbě věnoval prakticky celoživotně. Jeho obrazy mají s architekturou těsnou blízkost. Konstruktivní geometrické obrazy, někdy k abstrakci, jsou vždy detailně promyšlené, obsahují sdělení s invencí, často hravou, vtipnou. Za uvedení stojí jeho úvaha O umění – co si o něm myslím já.
Foto: archiv autora
Je to činnost, prý Bohem nadaných jedinců, kteří si myslí, že bez jejich prací by byl svět ochuzen. Je skutečností, že tyto projevy jsou známé již od dob starých neandrtálců, až po naši současnost. V poslední době se ale názory na výtvarno rychle mění, a tak vývoj dospěl až tak daleko, že za umění lze považovat snad vše, od klozetových mís a takových děl, která se ve svém extempore zničí, až po názor, že za umění je možné považovat i pouhé nic. Moje tvorba vychází z názorů o něco starších, ale snažím se, aby co namaluji, mělo svůj příběh. Obrazy komponuji v geometrických tvarech a barevných akcentech. Všechno teď nebudu uvádět, jen si dovolím poznámku, že to, na co se díváte, není jen náhodné, ale kus pilné, poctivé práce a snad i kousek umění…
Ne každý musí souhlasit, slova však stojí na racionálním úsudku, zkušenosti i skromnosti, oproti bobtnání prázdné někdy pýchy, či snahy především vzbudit pozornost. S autorem úvahy jsem měl možnost seznámit se v Klubu dobráků, založeném Jiřím Stehlíkem (1936–2019). Můj dlouholetý kamarád Zdeněk Kocourek sepsal „kroniku“ Čtvrtstoletí Klubu dobráků 1995–2020, v níž nechybí záznamy komorních výstav K. Holíka, uváděných R. Tribulou. Na jedné z takových (Na stopce, 2014) jsem s panem architektem strávil příjemný rozhovor o jeho obrazech, napsal pak krátké pozvání k návštěvě.
Richard Tribula (1980) se soustředí na krajinomalbu, také na malbu figurální. Inspiraci ke krajinné malbě nachází především na jižní Moravě a v jižních Čechách. Preferuje olej a tempery, občas volí pastely, staví na impresivně pojatém realismu. Jeho vícevrstvá malba se vyznačuje kvalitou provedení, je emočně působivá, citlivě, barevně reflektuje přírodu v různých obdobích a obměnách. Staví na důkladnosti a působivosti zpracování, někdy nechá obraz nedokončen, aby se k němu později vrátil, propracoval v detailech. Není z malířů, usilujících o co nejvyšší produkci, jde mu o kvalitu provedení, a je to znát. Má za sebou víc jak stovku výstav, jeho práce jsou zastoupeny v uměleckých galeriích a soukromých sbírkách. Je předsedou Uměleckého spolku Parnas a viceprezidentem Spolku umělců TRIUM. Nejen výborný organizátor, ale stejně úspěšný pedagog oboru, který umí oslovit mladé. Jako učitel estetiky a dějin umění na gymnáziu, byl studenty v roce 2014 nominován na prestižní cenu Zlatého Amose, postoupil až do celorepublikového finále.
Závěrem zpět k úvodu, tedy, jak jsem se mylně domníval, pro člověka zvenčí uzavřenému areálu. Čítá 68 budov, jsou v nich kanceláře, sklady, technické prostory a prostory výrobní. Poslední uvedené zabírají nejvíce z celkových 156 000 m². Dříve již uvedená poznámka o zaměření zdejších výrobců na strojírenství a energetiku vypovídá o návaznosti na tradici slavné značky PBS. To je zajímavá informace pro Brňany, se zájmem o dění ve městě, také pro široký okruh všech se vztahem k historii i současnosti našeho strojírenství. Výstavy výtvarníků v prostorách Radia Proglas, v jedné z budov areálu, jsou zajímavým prolnutím kultury a umění se zachovalým restaurovaným prostředím kusu historie tuzemského průmyslu.
Komentáře k článku: BLOG: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 78)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
