BLOG: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 84)
Známá, inscenátory vyhledávaná, vícekrát i zfilmovaná pohádka Hanse Christiana Andersena (1805–1875), je jedním z příběhů o věčném boji dobra se zlem. Premiéra 4. října 2024 v Divadle Radost byla současně malou symbolickou oslavou letošního výročí divadla. Sněhová královna je v Radosti uváděna za tři čtvrtě století teprve podruhé. Ponejprv to bylo před třiceti třemi lety, jak uvedl v krátkém úvodu před představením, ředitel divadla Pavel Hubička, který vzpomněl nejen výročí, ale také úspěšný letní zájezd souboru na řadu míst ve Spojených státech a seznámil přítomné i s programem letošní divadelní sezóny.
Foto: archiv projektu
Dobro vítězí i v nové inscenaci, jak k pohádce zpravidla patří. I zde však žádá kus odvahy a velkou vytrvalost k překonání všech možných překážek. Ústřední roli Gerdy, odvážné a obětavé sestry, která zachrání bratra Kaje z rukou kruté Sněhové královny, sehrála Eliška Borisová. Zmaří současně předchozí intriky a pikle Sněžného démona (David Janík), a úspěšný konec putování završí pěkným duetem závěrečné písně, společně s Kajem (Štěpán Przezwiecki). Další herecké úlohy zastali Andrea Hodíková, Stanislava Havelková, Jiří Skovajsa.
Režisérem inscenace je Gejza Dezorz, principál divadelní společnosti Dezorzovo lútkové divadlo. K základní lince i duchu původního příběhu přistupuje s respektem, některé změny oproti „klasice“ přinesl scénář, na němž režisér spolupracoval s dramaturgyní Vendulou Borůvkovou. V divadelním zpracování volí režie přístup, kombinující uplatnění živých herců (u některých má značný výrazový význam kostým – např. Sněžný démon), s využitím poměrně velkého počtu loutek. Autorkou masek a kostýmů je Lucia Šedivá. Důležitou roli má projekce, účinně přibližující až tísnivě ohrožující, současně magicky přitahující mrazivé království, usilující změnit lidská srdce v ledovou tříšť. Scéna je výborně řešena do paralelních prostorů za sebou, průhledně členěných, dělících svět lidí od toho s temnými silami, ve službách Sněhové královny. Autorem scény a tvůrcem loutek, které se do hry přímo zapojují, či jsou užity spíše jako symboly dotvářející prostředí, je Von Dubravay. Působivé je ztvárnění královny, přirozeně bělostné, s pronikavým pohledem ledových očí. Dětské diváky, jimž je pohádka určena, jistě zaujme pěkně si vyšlapující, kamarádský sob, umně pojící lidský faktor s tvůrčím zpodobněním a zpracováním. (Pavel Jan Riedl). Opomenout nelze hudbu Martina Hasáka, provázející inscenaci a ladící s celkovým pojetím a uchopením.
Představení o stopáži devadesát minut se hraje bez přestávky a nabízí se věku osm plus až nekonečno. Na premiéře byly k vidění i mladší ročníky, pohádka, svou formou podání, udržela jejich pozornost. Publikum, smíšené dospělými a dětmi, odcházelo spokojeno, předtím odměnilo herce a inscenátory upřímným potleskem. Inscenace Sněhová královna byla premiérovými diváky přijata jako poutavý a vítaný vstup do nové sezóny, s předpoklady stát se představením ze zvlášť vyhledávaných.
///
Autorské blogy neprocházejí redakcí.
Komentáře k článku: BLOG: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 84)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
