BLOG: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 88)
7. listopadu 2024 byla v Dietrichsteinském paláci Moravského zemského muzea v Brně, na Zelném trhu, otevřena zajímavá výstava ze sbírek Městského muzea ve Varaždinu. Představuje díla předních chorvatských výtvarných umělců, zejména malířů, také však sochařů v období od 20. do 21. století. Zahájena byla za přítomnosti významných hostů ze spřátelené a dlouhodobě blízké nám země, s přáním přiblížit zlomové body vývoje chorvatského umění za posledních sto let.
Foto: archiv autora
Výstava zachycuje období, kdy dochází k výrazným změnám výtvarného vidění a zpracování, vzniká řada nových směrů i individuálních směřování. Návštěvník se seznámí s reprezentačním historickým průřezem, nalezne podobnost s domácím výtvarným uměním i evropským kontextem, vnímat může specifické, současně blízkost a spřízněnost, jak kustodka sbírek Galerie výtvarného umění Muzea Varaždin, Elizabeta Igrec pěkně vystihuje. – …všechny druhy umění bez ohledu na národnostní příslušnost tvůrců a hranice zemí, kde vznikají, dýchají jedněmi plícemi…
Akademie výtvarného umění v Záhřebu byla založena teprve v roce 1907 jako Královská vyšší zemská škola umění a řemesel, chorvatští umělci se tak vzdělávali mimo vlastní domovinu, v rámci nebo za hranicemi tehdejšího Rakousko-Uherska. Protagonisté chorvatského výtvarného umění přenášeli domů evropské trendy, studovali často v předních uměleckých a kulturních centrech, jako Vídeň, Mnichov, Praha, Paříž, Benátky…
Výstava je členěna do čtyř částí. Přejeme-li si zhlédnout díla chronologicky, projděme svižnou chůzí s letmým jen pohledem celou expozici a začněme cestu časem z místa nejvzdálenějšího současnosti i vstupu do výstavního prostoru. Úvodní část nese název Český profesor a jeho student / Vlaho Bukovíć a Ivo Režek. Oba jmenovaní jsou výraznými osobnostmi chorvatského malířství. Třetím, tvořícím zde společenství, je český malíř Vojtěch Hynais.
S Bukovičem ho pojilo celoživotní přátelství, jak vzniklo za společných studií v Paříži. Na jeho doporučení byl Bukovič jmenován profesorem na pražské Akademii výtvarných umění, kde působil od roku 1903, do své smrti v roce 1922. Studentem „českého profesora“ – Chorvata, byl Ivo Režek, rodák z Varaždinu, významný představitel neoklasicismu.
Druhá část vychází z přelomu 19. a 20. století, kdy chorvatské výtvarné umění procházelo velkým rozmachem, při množství tvůrců, vzdělaných ve více evropských metropolích. S nimi přicházely nové výtvarné směry od secese a dozvuků symbolismu, pak celá řada dalších nastupujících, zde prezentovaných širokou nabídkou (magický realismus, neoklasicismus, kritický realismus, koloristické období). Je opravdu nač se dívat a porovnávat jednotlivé tvůrčí přístupy. Domácímu návštěvníku nemůže uniknout jistá „pražská stopa“ v podobě výborně zpracovaného portrétu Franze Kafky z roku 1922. Autorem je Milivoj Uzelac, který studoval na pražské AVU u profesora Jana Preislera, o rok později přešel do Francie, působil v Paříži.
Foto: archiv autora
V další části se prezentuje chorvatská tvorba druhé poloviny 20. století. Vlastně již od poválečného období jdou i cestou mezinárodních abstraktních trendů, v daném období k organické abstrakci, abstraktnímu expresionismu a neformálnímu umění (Art Informel). Řadu umělců formoval expresionismus, angažovaný a humanistický vztah k realitě. Myslím, že návštěvník z Brna či z Moravy v bohaté a žánrově pestré nabídce více stylů a osobitého směřování najde například blízkost pojetí či námětu s některým z nedávno ještě žijících osobností výtvarného umění Brna. Mně například obraz Zeď silně evokoval atmosféru Domů – nedomů Miroslava Šimordy. na jiném, velkém plátně jsem vnímal jistou blízkost obrazům jednomu z tvůrčích období Miroslava Netíka. Vystavená díla, v menším počtu i sochařská, přecházejí plynule do současnosti, druhého již milénia.
Zajímavá výstava je koncipovanou procházkou se zastaveními u obrazů i skulptur, přibližující cestu chorvatského výtvarného umění 20. století do současnosti. Vystavená díla jsou ze sbírek Galerie výtvarného umění, oddělení Městského muzea ve Varaždinu. Výstava, která v Moravském zemském muzeu potrvá do 21. 2. 2025, je zajímavou nabídkou, která upoutá. Připomene jistě i dlouhodobé přátelské vazby mezi našimi národy. Také dá znát, že Chorvatsko není jen azurové moře, prohřáté letní pláže, přímořská města… Řadou zajímavostí a historických památek oslovuje vnitrozemí. Takový je Varaždin, kdysi, byť jen krátce hlavní město, oslovující krásou historických budov a památek, i bohatým kulturním životem.
///
Autorské blogy nejsou redigovány a nevyjadřují názor redakce.
Komentáře k článku: BLOG: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 88)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
